Návod, jak můžete osobně přispět ke zmírnění změny klimatu a k záchraně planety

Oteplování Země a příchod nové klimatické éry se pomalu stávají tématem běžných hovorů i ve skeptickém, na velké děje nevěřícím Česku. Většinou ovšem taková debata sklouzne do „globálních“, víc či míň katastrofických scénářů: Těm, kdo se o věc zajímají, je známo, že času je málo a dohodnout se na nějakém všeobecně přijatelném řešení je těžké. Takže nás nevyhnutelně čekají stále vyšší teploty, praskající a tající ledovce, pouště v místech kvetoucích zahrad, miliony běženců prchajících z domova před stoupající vodou či hladomorem? „Ano. A začne to už brzo a bude to horší, než si myslíte,“ varují zasvěcenci, naposled třeba David Wallace-Wells v podrobném rozboru pro New York Magazine.

Jiní vědci to vidí optimističtěji. Server Popular Science ve svém posledním vydání rozebírá pohled týmu kanadských a švédských vědců otištěný v žurnálu Environmental Research Letters. Badatelé se ve své analýze soustředili na to, co dnes v boji proti klimatickým změnám může udělat každý z nás. „Je před námi spousta možností,“ cituje PopSci kanadského vědce Setha Wynese. „Dokonce i když už nedosáhneme na ideální scénář nulového oteplení – protože teplota už opravdu stoupá – nemusí na nás ze skříně vypadnout žádná velká katastrofa. Pokud budeme jednat rozhodně a rychle.“ Otázka pak samozřejmě je, co obnáší ono „jednat“ a co přesně znamená „rychle“. Nejjednoduší odpověď na to první zní – omezte svůj vlastní příspěvek k ohřívání planety, a na to druhé – začněte s tím už dnes, hned teď.

Je to jedna z největších výzev, kterým dnes lidstvo čelí.

Klima, jak je možná už všeobecně známo, se ohřívá kvůli tzv. skleníkovým plynům, které v atmosféře zachytávají sluneční paprsky do tepelné pasti. Tyto plyny (například oxid uhličitý) vznikají spalováním fosilních paliv, nebo je produkují během svého metabolismu miliardy krav chovaných dnes na planete k produkci masa. Podle už citovaného Setha Wynese existují čtyři zásadní kroky, jimiž každý občan může podstatně osekat svůj osobní „emisní příspěvek“.

1. Mít méně dětí.

2. Žít bez auta.

3. Necestovat letadlem.

4. Jíst pokud možno vegetariánskou stravu.

Průměrný Američan vyprodukuje podle údajů Světové banky za rok 16,1 tuny uhlíku (v 70. letech to bylo 23 tun), průměrný Čech 14,2 tuny a evropský průměr je 10 tun. Přičemž podle cílů Pařížské dohody o ochraně klimatu by toto množství mělo k roku 2050 klesnout přinejmenším o 2,1 tuny, pokud chceme zabránit těm nejkratastrofálnějším scénářům. Z toho je vidět, že opasek si budeme muset utáhnout pořádně. „Pokud čtete v nějakých příručkách, že tuhle věc vyřeší drobné kroky typu začít místo plastových používat papírové tašky, tak můžete nabýt dojmu, že ta změna klimatu není zas tak velký problém,“ říká Wynes v Popular Science. „A přitom je to jedna z největších výzev, kterým dnes lidstvo čelí.“

Wynes a kolegové z týmu spočítali, že například výměnou klasických žárovek za spořivé ušetří člověk 0,2 tuny uhlíku ze své stopy. Mít o jedno dítě míň znamená úsporu 120 tun - protože nejde jen o úsporu emisí spjatých se samotným dítětem, ale i o úsporu emisí, které by později ve svém životě vyprodukovalo samo.

Samozřejmě - mnohdy není účelné anebo ani nejde postupovat podle teorie. Nemůžete třeba mít méně dětí, než kolik už máte, nebo je zbytečné měnit vaše benzínové auto za elektrický vůz tam, kde toto „čisté“ vozidlo dobíjíte eletřinou z hnědého uhlí. Existuje ale řada jiných kroků, které můžete udělat místo toho. Jen je třeba mít na paměti, že i když malé změny (třeba mít nákupní tašku z látky či papíru místo plastu) nejsou v žádném případě zbytečné, je třeba vstoupit i do velkorysejších vod - hybridní auto, změna jídelníčku, jiné uvažování o dopravě na dovolenou atd. „Promyslet své možnosti,“ říká Wynes, „a udělat ten největší krok, který můžu, je asi tím nejlepším způsobem, jak se k věci postavit.“