středa 19. 7. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Oteplování Země a příchod nové klimatické éry se pomalu stávají tématem běžných hovorů i ve skeptickém, na velké děje nevěřícím Česku. Většinou ovšem taková debata sklouzne do „globálních“, víc či míň katastrofických scénářů: Těm, kdo se o věc zajímají, je známo, že času je málo a dohodnout se na nějakém všeobecně přijatelném řešení je těžké. Takže nás nevyhnutelně čekají stále vyšší teploty, praskající a tající ledovce, pouště v místech kvetoucích zahrad, miliony běženců prchajících z domova před stoupající vodou či hladomorem? „Ano. A začne to už brzo a bude to horší, než si myslíte,“ varují zasvěcenci, naposled třeba David Wallace-Wells v podrobném rozboru pro New York Magazine.

Jiní vědci to vidí optimističtěji. Server Popular Science ve svém posledním vydání rozebírá pohled týmu kanadských a švédských vědců otištěný v žurnálu Environmental Research Letters. Badatelé se ve své analýze soustředili na to, co dnes v boji proti klimatickým změnám může udělat každý z nás. „Je před námi spousta možností,“ cituje PopSci kanadského vědce Setha Wynese. „Dokonce i když už nedosáhneme na ideální scénář nulového oteplení – protože teplota už opravdu stoupá – nemusí na nás ze skříně vypadnout žádná velká katastrofa. Pokud budeme jednat rozhodně a rychle.“ Otázka pak samozřejmě je, co obnáší ono „jednat“ a co přesně znamená „rychle“. Nejjednoduší odpověď na to první zní – omezte svůj vlastní příspěvek k ohřívání planety, a na to druhé – začněte s tím už dnes, hned teď.

Reklama
Reklama
Reklama

Je to jedna z největších výzev, kterým dnes lidstvo čelí.

Tweetni to

Klima, jak je možná už všeobecně známo, se ohřívá kvůli tzv. skleníkovým plynům, které v atmosféře zachytávají sluneční paprsky do tepelné pasti. Tyto plyny (například oxid uhličitý) vznikají spalováním fosilních paliv, nebo je produkují během svého metabolismu miliardy krav chovaných dnes na planete k produkci masa. Podle už citovaného Setha Wynese existují čtyři zásadní kroky, jimiž každý občan může podstatně osekat svůj osobní „emisní příspěvek“.

1. Mít méně dětí.

2. Žít bez auta.

3. Necestovat letadlem.

4. Jíst pokud možno vegetariánskou stravu.

Průměrný Američan vyprodukuje podle údajů Světové banky za rok 16,1 tuny uhlíku (v 70. letech to bylo 23 tun), průměrný Čech 14,2 tuny a evropský průměr je 10 tun. Přičemž podle cílů Pařížské dohody o ochraně klimatu by toto množství mělo k roku 2050 klesnout přinejmenším o 2,1 tuny, pokud chceme zabránit těm nejkratastrofálnějším scénářům. Z toho je vidět, že opasek si budeme muset utáhnout pořádně. „Pokud čtete v nějakých příručkách, že tuhle věc vyřeší drobné kroky typu začít místo plastových používat papírové tašky, tak můžete nabýt dojmu, že ta změna klimatu není zas tak velký problém,“ říká Wynes v Popular Science. „A přitom je to jedna z největších výzev, kterým dnes lidstvo čelí.“

Wynes a kolegové z týmu spočítali, že například výměnou klasických žárovek za spořivé ušetří člověk 0,2 tuny uhlíku ze své stopy. Mít o jedno dítě míň znamená úsporu 120 tun - protože nejde jen o úsporu emisí spjatých se samotným dítětem, ale i o úsporu emisí, které by později ve svém životě vyprodukovalo samo.

Samozřejmě - mnohdy není účelné anebo ani nejde postupovat podle teorie. Nemůžete třeba mít méně dětí, než kolik už máte, nebo je zbytečné měnit vaše benzínové auto za elektrický vůz tam, kde toto „čisté“ vozidlo dobíjíte eletřinou z hnědého uhlí. Existuje ale řada jiných kroků, které můžete udělat místo toho. Jen je třeba mít na paměti, že i když malé změny (třeba mít nákupní tašku z látky či papíru místo plastu) nejsou v žádném případě zbytečné, je třeba vstoupit i do velkorysejších vod - hybridní auto, změna jídelníčku, jiné uvažování o dopravě na dovolenou atd. „Promyslet své možnosti,“ říká Wynes, „a udělat ten největší krok, který můžu, je asi tím nejlepším způsobem, jak se k věci postavit.“

tabulka_klima

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

V šestém největším anglickém městě Bristolu startuje zajímavá kampaň. Policie v ní vyzývá občany, aby jí více hlásili případy sexuálního obtěžování, k němuž dojde v barech či klubech. Vzhledem k tomu, že mezi obětmi obtěžování drtivě převažují ženy, cílí kampaň zejména na ně. K reakci policisty inspirovaly zprávy o tom, že obtěžování, k němuž dochází zejména během pátečních a sobotních večerů a nocí, je natolik rutinní a běžnou součástí nočního života, že většina obětí nad tím mávne rukou. Byť to rozhodně nejsou zážitky příjemné, jak BBC popsaly dvě mladé obyvatelky Bristolu, ani ojedinělé, jak o tom před časem přinesl podrobnou zprávu server BuzzFeed.

„Beru to jako součást nočního života, proste se to děje,“ řekla BBC osmnáctiletá Bristolanka Lottie. „Zažila jsem osahávání na prsou, na zadku, jednou mi kdosi strčil ruku do výstřihu, jindy zase pod sukni.“ Její o dva roky starší sestra Anna má podobné zkušenosti. Dívky se sice proti podobnému chování ohrazují a někdy se na ně připravují (pod sukně nosí šortky), nikdy se však neobrátily na policii. To chce nyní policie změnit mimo jiné sérií plakátů, na nichž upozorňuje, že „dotýkat se někoho sexuálně bez jeho souhlasu“ je „sexuální útok a zločin“ a že je tedy možné ho hlásit, i když oběť totožnost útočníka nezná.

Reklama
Reklama
Reklama

Někdy se zdá jakoby ženy nesly větší odpovědnost než muži, kteří ty útoky páchají.

Tweetni to

Podle policejních statistik, o něž požádal Buzzfeed, každý týden v Anglii a Walesu policii hlásí zhruba dvacet lidí (drtivá většina jsou ženy), které někdo sexuálně napadnul či obtěžoval v klubu či baru. Tato čísla ale budou jen vrcholkem ledovce, jak BuzzFeed upozorňuje. Jednak proto, že téměř polovina policejních poboček, které server s žádostí o informace oslovil, neodpověděla (také proto v přehledu nefiguruje Skotsko a Severní Irsko). A jak už jsme zmínili – lidé nemají příliš ve zvyku podobné incidenty hlásit.

BuzzFeed mluvil se celkem sedmi ženami s podobným zážitkem, z nichž pouze jedna věc hlásila. „Pokaždé, když se jdu bavit, musím být neustále v pozoru,“ říká v textu Sarah, což – jak dodává – je absurdní také proto, že do barů a klubů obvykle vyrážíme proto, abychom se uvolnili. Důvody, proč se ženy na policii neobracejí, jsou různé, nicméně řada z nich zažila nepříjemnou zkušenost s reakcemi okolí. „Lidi se mě ptají, proč jsem si nehlídala pití? Nebo proč jsem s těmi muži vůbec mluvila? Někdy se zdá jakoby ženy nesly větší odpovědnost než muži, kteří ty útoky páchají,“ říká třicátnice Hayley z Manchasteru, která útoku unikla jen díky pozornosti obsluhy baru. Barman si totiž povšiml, jak jí jakýsi muž nasypal cosi do pití (rovněž vcelku popsaná a rozšířená metoda, jak učinit ženy povolnější pomocí prášků na spaní). Ochranka muže z baru vyhodila, nic dalšího se mu však nestalo. Ani Hayley totiž policii nezavolala.

Reklama
Reklama