sobota 18. 8. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Doporučení přímo na míru uživatele, sponzorované playlisty a dominantní vliv streamovacích služeb jako Spotify nebo Apple Music zcela změnily způsob, jakým se dnes posluchač setkává s hudebními novinkami. Zatímco časopisy, fanziny, rozhlasové stanice nebo něco, čemu se říkalo MTV, v minulosti nabízely rozličné možnosti, jak najít novou hudbu a v jejich stopách víceméně pokračovaly hudební blogy nebo pirátské servery typu Napster, dnes všemu vládnou algoritmy.

Pro hudební fanoušky je tak stále těžší narazit na novou hudbu náhodou a vystoupit z vyjetých kolejí vlastního vkusu. Předchozí volby totiž ovlivňují, co mu aplikace k poslechu dál nabídnou - a pro nečekaná setkání tu není prostor. Podobně složitou situaci mají i začínající kapely; klíčová otázka je, jak se vůbec dostat k publiku.

Reklama
Reklama

Server The Outline oslovil šest lidí, kteří s hudbou různým způsobem pracují, aby zjistil, jakou cestu volí, když se chtějí vymanit z nadvlády algoritmů a objevit něco nečekaného. „Spoléhám na svůj okruh přátel v Atlantě. Oni mě zásobují hudbou, jsou to manažeři, právníci, sami muzikanti, prostě lidé, s kterými spolupracuji. A vlastně jsem hodně nových umělců našla při brouzdání na Insta Stories, kde mají 30 vteřin nějaké skladby - když mě zaujme, tak si ji přidám do záložek,“ uvádí Jen Malone, která má hudební dohled na úspěšným seriálem Atlanta a rozhoduje, jaké písně v něm zazní.

Hua Hsu, redaktor časopisu The New Yorker, sází na Bandcamp, kde se zajímá především o to, jakou jinou hudbu si kupují lidé, kteří si pořídili stejnou nahrávku jako on. Marcus Moore, redaktor psaného obsahu na Bandcampu, má výhodu, že se hodně probírá svým domovským serverem - a také mu hodně hudby o začínajících kapel chodí přímo do mailu. Sám přesto nedá dopustit na staré dobré návštěvy obchodů s deskami.

„Probírat se regály desek a vybrat si něco jenom na základě toho, že tě zaujal obal nebo se ti líbil singl, tomu se nic nevyrovná. Člověk se tak přímo pouští králičí dírou. Mnoho vztahů jsem si v průběhu let vybudoval jenom tak  že jsem chodil do obchodů a znal jsem se s jejich majiteli. Když jsem se tam pak vracel, říkali mi: Tobě se minule líbilo tohle jazzový album, měl bys vyzkoušet tenhle spirituální jazz. Tak se budují skutečné vztahy s lidmi. Něco takového nelze s robotem zažít. Chápu, proč to streamovací společnosti dělají, ale nelíbí se mi to, protože tenhle způsob objevovaní hudby bere duši.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Je to teplota, při níž se lidské buňky začínají vařit, zvířata trpí a klimatizace způsobují přetížení elektrické sítě. Dříve to bývala anomálie - ovšem horká léta, při nichž teplota ve městě dosáhne padesáti stupňů, se brzy můžou stát realitou.

Sugestivní čtení jako z dystopického románů přinášejí Jonathan Watts a Elle Hunt na serveru The Guardian pod titulkem Na půli cestě k varu: Města při 50°C. Jejich vize je následující: „Chodníky jsou prázdné, parky ztichlé, celé čtvrti působí neobydleným dojmem. Nikdo, kdo vysloveně nemusí, nevychází za dne na ulici. Pouze za noci se pár odvážlivců pouští ven, protože za těchto vysokých teplot úleva nepřichází ani za tmy… Školní hřiště zejí prázdnotou, žáci zůstávají ve třídách a práce venku na přímém slunci je zakázaná… Společnost se dělí na ty bohaté, kteří si mohou dovolit zůstat v chladu, a chudé, již horku neutečou.“

Reklama
Reklama

Líčení připomíná post-apokalyptické vize, nicméně teploty 50°C a 51°C se letos staly realitou ve dvou pákistánských a indických městech. V Perském zálivu byly tyto hodnoty naměřeny v minulých letech několikrát. Svaté místo Mekka má rekord 51,3°C z roku 2012 - a je jen otázkou času, kdy bude překonán.

Za těchto teplot jsou města takřka nefunkční a hrozí zhroucení infrastruktur s dalekosáhlými důsledky. Není ale třeba mluvit jen o extrémech. Takřka ve všech zemí vzrůstají počty úmrtí a příjmů v nemocnicích, jakmile teplota překročí 35°C - což stává stále častěji. V současnosti zažívá horká léta s teplotou nad 35°C na celém světě 354 velkých měst - a klimatické změny by toto číslo mohly do roku 2050 navýšit na 970, jak uvádí studie Future We Don't Want, kterou si nechala vypracovat aliance největších světových metropolí C40. Ve stejném období se také očekává, že počet městských obyvatel, kteří budou těmto extrémním horkům vystaveni, vzroste osminásobně, na 1,6 miliardy lidí.

V současnosti už města podnikají kroky, jak vlny veder zmírnit. Horko se lépe zvládá, když je v okolí budov i na jejich střechách vysázena zeleň. Výškové budovy, jež chytře stíní pohyb slunce, rovněž mohou pomoci, stejně jako chodníky a ulice opatřené povrchem, který odráží sluneční světlo. Důležité jsou pak alternativní zdroje energie, které by sloužily k ochlazení, aniž přispívají ke skleníkovému efektu.

Adaptace na horko podle Deva Niyogiho, profesora na Purdue University v Indianě a šéfa oddělení Městského životního prostředí při Americké meteorologické společnosti, vyžaduje nejen změnu toho, jak města stavíme, ale také toho, jak jsou organizována a jak v nich žijeme. Nejprve se musíme připravit na to, že horko může přijít, protože neudeří zuřivě a viditelně jako záplavy nebo tajfun. „Horko je jiné,“ říká Niyogi. „Nepoznáte, že se teploty šplhají k padesátce. Člověka to zastihne nepřipraveného.“

 

 

Reklama
Reklama