pondělí 8. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Nejdůležitější evropské volby letos proběhnou počátkem března v Itálii - pokud tedy německé sousedy nečekají volby předčasné. Už s počátkem roku tu začala volební kampaň (viz článek v aktuálním tištěném Respektu). Přední evropská média zvláště často píší o mladých Italech, kteří se od vrstevníků v jiných velkých evropských státech liší v jedné důležité věci. Mladí Němci, Francouzi i Britové mají Evropskou unii raději než starší generace, v Itálii je to naopak - mladší generace jsou více euroskeptické.

Zpravodajský server Politico.eu například cituje podzimní výzkum, podle něhož si jen 38 procent Italů mladších 45 let myslí, že co je dobré pro Evropu, to je dobré i pro Itálii - a 51 procent respondentů této věkové kategorie dokonce podporuje odchod země z Unie. Voliči starší 45 let mají výrazně jiný názor: odchod z EU podporuje jen čtvrtina z nich, a 52 procent zpovídaných si myslí, že co je dobré pro Evropu, to prospívá také Itálii.

Reklama
Reklama
Reklama

Itálie

Politico.eu se zaměřuje zvláště na nejmladší italské voliče. “Narodili se zhruba ve stejné době jako euro - 1999 - a nyní mohou prvně volit. Nezažili od svého dětství nic jiného než ekonomické a politické krize a politiky, kteří je zjevně neuměli řešit,” píše se v článku. Příčinou jejich euroskepse je přesvědčení, že Evropská unie, respektive její členské státy, Itálii nijak nepomáhá s řešením dvou ožehavých krizí. Jihoevropská země leží v ohnisku imigrační a ekonomické krize: přes Středozemní moře do Itálie v minulých třech letech dopluly stovky tisíc Afričanů, vlivem krize eura je pak třetina mladých Italů pořád bez práce.

Z tohoto důvodu dochází k výrazně proměně veřejného mínění: Financial Times v analýze italského vztahu k EU tvrdí, že v roce 2010 Unii důvěřovalo 73 procent Italů, počátkem roku 2016 jen 40 procent. “Naše skepse nemíří proti Evropě, ale proti tomu, jak se věci nyní reálně vyvíjejí. Neměli bychom odcházet, ale necítíme se zkrátka Unií dostatečně jištěni,” cituje tento podrobný text podnikatele ze středoitalského města Parma.

V čele volebních průzkumů nyní usadilo populistické a euroskeptické Hnutí pěti hvězd. Týdeník The Economist v aktuálním vydání popisuje, že stranu založenou komikem Beppe Grillem - a rovněž další radikální strany včetně neofašistů - podporují právě mladí Italové, zvláště ve věku 25 až 34 let. “Nesnáší zavedené mainstreamové strany, odbory a mlhavě definovanou vládnoucí třídu, kterým dávají za vinu velikou nerovnost mezi příjmy a pracovními vyhlídkami jejich generace a generací jejich rodičů,” píše The Economist. Italské vlády podle britského týdeníku výrazně upřednostňují zájmy starších generací, například při reformě pracovního trhu nebo měřeno výdaji ze státního rozpočtu.

Mladí Italové na tuto situaci reagují nejen zmíněnou skepsí vůči politikům a současné EU, ale také odchodem z rodné země; jen v Británii jich žije 600 tisíc Italů a přicházejí i po hlasování o Brexitu.

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Izraelská vláda se chce zbavit desítek tisíc afrických imigrantů a žadatelů o azyl. Tvrdí, že jde o ekonomické uprchlíky. Dostali na výběr: buď do března opustí zemi se zaplacenou letenkou a 3500 dolary kapesného, anebo budou zatčeni, píše deník The New York Times. Týká se to odhadem čtyřiceti tisíc lidí pocházejících nejčastěji z totalitní východoafrické Eritreje a ze Súdánu.

Desítky tisíc přistěhovalců (nejčastěji se hovoří o 60 tisících) se do Izraele dostaly od roku 2005 prostupnou hranicí z Egypta. Izrael mezitím hranici utěsnil pomocí nových plotů a bariér a snaží se Afričany ze země vyhostit. Dvacet tisíc jich už v minulých letech pod tlakem odešlo. “Cílem je deportovat zbytek,” řekl minulou středu premiér Benjamin Netanjahu.

Reklama
Reklama
Reklama

Potíž je, že se mnozí z nich nemají kam vrátit - což platí to zvláště pro zmíněné Eritrejce. Mezinárodní konvence zakazují vyhoštění do států, kde žadatelům o azyl hrozí pronásledování. Netanjahuova vláda se proto dohodla s jinými africkými státy, které výměnou za finanční a bezpečností pomoc tyto v Izraeli nechtěné migranty a žadatele o azyl přijmou. Konkrétní premiér nebyl, izraelské lidsko-právní organizace hovoří o středoafrických státech Rwanda a Uganda. Režim Paula Kagameho, jenž s Izraelem i vzhledem ke společné historii genocidy úzce spolupracuje, je podle zprávy rwandských médií ochotný převzít deset tisíc migrantů.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky UNHCR i izraelské lidsko-právní organizace to však kritizují. Izraelské úřady podle nich prakticky neprojednávají žádosti o azyl (ze 14 tisíc žádostí podaných v minulých pěti letech byl azyl udělen jen deseti Afričanům). Uprchlická agentura OSN předpokládá, že do Rwandy a Ugandy bylo už z Izraele v minulých čtyřech letech deportováno na 4000 migrantů. “Vzhledem k tajnůstkaření a netransparentnosti, které tento program provázejí, bylo pro UNHCR velmi složité monitorovat situaci přesídlených migrantů v těchto afrických státech. UNHCR má obavy, že nenašli adekvátní bezpečí a trvalé řešení svých nesnází a že se mnozí z nich poté vydali na nebezpečnou cestu Afrikou směrem do Evropy,” píše se v listopadové tiskové zprávě.

Nedostávají zřejmě pracovní povolení a jasný právní status, situace je však velmi nejasná, neboť Rwanda i Uganda oficiálně existenci jakékoli dohody o přijímání migrantů z Izraele odmítají.

Reklama
Reklama