Microsoft je nový Google, Google je starý Microsoft

Nemine týden, aby prezident Miloš Zeman nějakým výrokem neovládl veřejný prostor a nerozbouřil názory v nějaké profesní skupině. Po nesmyslné kritice integrace postižených dětí či spílání novináři Ferdinandu Peroutkovi nyní vrhnul granát mezi centrální bankéře a obchodníky s měnami. Na setkání s občany v Královéhradeckém kraji ostře zkritizoval rozhodnutí ČNB z roku 2013 udržovat slabší korunu vůči euru, a to nad úrovní 27 korun – což má za účel rozhýbání tuzemské ekonomiky.

Zeman také jasně řekl, že příští rok, kdy skončí mandát v čele banky guvernérovi Miroslavu Singerovi, jmenuje někoho, kdo nebude korunu oslabovat a hlavně bude chtít přijmout co nejdříve euro. Poněkud eurohujerský výrok hned způsobil na trhu paseku. Koruna okamžitě posílila až o procento vůči euru a analytici nevylučují, že Zemanův postoj může výhledově donutit ČNB k dalším intervencím, aby udržela kurz na vytyčené úrovni.

Co je ovšem horší - Zeman nám opět nechal chvíli nahlédnout do své hlavy, abychom viděli, jak o svých kompetencích v úřadě přemýšlí. A není to nic pěkného. Rozhodovat o tom, kdy země vstoupí do eurozóny, je věcí vlády, případně parlamentu, nikoliv ČNB nebo snad prezidenta. Zeman ovšem posouvá ústavní výklad své pravomoci jmenovat členy bankovní rady od prostého politicky rozumového, vyváženého výběru směrem k vytváření cílené měnové a ekonomické politiky, říká ve videokomentáři Hospodářských novin Petr Fischer.  

A jak HN poznamenaly ve svém dalším komentáři - „mnohem logičtější by byl výrok Zemana: „Nejmenuji premiéra, který bude oddalovat přijetí eura“. Navíc Zeman jasně ukázal, že kompetenci jmenovat guvernéra a členy bankovní rady ČNB nevyužije k tomu, aby našel co nejlepší osobnost do čela důležité instituce, ale někoho k prosazení svých názorů. Tedy že jmenuje člověka, který si rovněž myslí, že máme mít brzy levné euro. Vzhledem k tomu, že banka politiku vlády skutečně neurčuje, spoléhá prezident na to, že bankéři a jejich šéf zřejmě budou - stejně jako - on vypouštět vlny, jež přijetí eura podpoří.

Prezident Václav Klaus, vyhraněný euroskeptik, vybíral bankéře podobně, pouze v opačném gardu. Opakovaná zkušenost by tedy nejspíš měla vést k tomu, aby jmenování bankéřů nebylo jen v moci prezidenta, ale spolurozhodoval o nich třeba parlament.

Kromě Zemana „tak trochu“ ovlivňují ekonomiku i ceny ropy. Kam se pohnou? Pokud bychom si na tuto kruciální otázku odpověděli prizmatem investic amerického miliardáře a slavného investora Warrena Buffetta, žádné velké zdražování nynějších rekordně nízkých cen a tím i vzpruha pro ropný průmysl se asi v nejbližší době nechystá.

Buffett přezdívaný věštec z Omahy totiž v posledním čtvrtletí loňského roku omezil ropné investice a zbavil se mimo jiné dlouhodobě drženého podílu v ropném gigantu ExxonMobil; prodal také své akcie v další ropné firmě ConocoPhillips. Uvolněné peníze se rozhodl použít hlavně v automobilovém průmyslu, popsal investiční web.

Pro investory, kteří by už zadávali prodejní příkazy třeba na tuzemský petrochemický podnik Unipetrol, ale jedno varování: „Není to žádná jasná zpráva typu ‚ropa je strašná, pryč z ní‘. Někteří na to mají jiný názor,“ upozornil autor knihy o Buffettově společnosti a její akcionář Jeff Matthews.

Progresivní Google versus dinosaurus Microsoft? Podle komentátora Gordona Kellyho se v tomhle dlouholetém souboji technologických gigantů převrátily role. Na stránkách amerického Forbesu shrnuje, jak se z Googlu pomalu stává zastaralá firma neschopná soustředění na nové projekty - a jak se Microsoft pod novým vedením Satyi Nadelly naopak změnil v dravou progresivní společnost zaměřenou na webové služby.

Pilíře výnosů Googlu jsou reklamy a vyhledávání, jejichž roli Kelly přirovnává k té, kterou mají Windows a Office u Microsoftu. Jak se cílené reklamy postupně přesouvají na sociální sítě a jak lidé místo vyhledávání přes Google používají třeba mobilní aplikace, které jim poskytnou informace rychleji, míra využívání těchto dvou služeb klesá. Firma se jich sice drží zuby nehty, ale už teď je jasné, že je čeká další pokles bez možného východiska.

Místo soustředění na operační systém Android nebo prohlížeč Chrome se Google navíc zaměřuje na experimenty s horkovzdušnými balóny nebo kontaktními čočkami - což jim prý reálnou pozici na trhu rozhodně nezlepšuje.

Microsoft se stává pravým opakem „nového“ Googlu - a ironií osudu je to podle Kellyho tím, že kopíruje to, jak Google fungoval dříve. Síly upíná na projekty, které nejsou - podobně jako Gmail nebo Google Maps - závislé na zařízení ani operačním systému. Kupuje nejlepší e-mailové mobilní aplikace, pracuje na novém internetovém prohlížeči pro všechny platformy a spolupracuje s velkým výrobcem smartphonů Samsung.

Tenhle přerod je slovy Kellyho logický, ale pro Google pořád ještě zastavitelný. Otázka nicméně je, zda si tuhle pozici uvědomí a odváží se s ní něco udělat. Zatímco Microsoft nemá co ztratit, Google může naopak ztratit úplně všechno.

Švýcarskou pobočkou britské banky HSBC cloumá skandál. Mezinárodní novinářská organizace zveřejnila zjištění, že v pobočce banky v Ženevě se ve velkém ukrývaly peníze před placením daní, otvírala se tu různá černá konta a poskytovaly obrovské výběry hotovosti. Ve světle těchto informací ve čtvrtek do banky nastoupila švýcarská prokuratura a začala instituci vyšetřovat pro podezření na praní špinavých peněz,píše The Guardian.

Mezi majiteli kont otevřených v této podařené pobočce bylo i přes deset Čechů. Tuzemské úřady se ale do jejich prověření příliš nehrnou. Data o kontech, která vynesl z banky její bývalý zaměstnanec Hervé Falciani, jsou totiž už z roku 2007 - a vzhledem k tomu, že daně lze doměřit jen tři roky zpátky, je zájem státu spíše chladný.

Je tu ovšem otázka, proč si data nevyžádal dřív. Francouzská vláda měla údaje o klientech a podivných praktikách banky od Falcianiho už od roku 2008. Řada zemí si o „své lidi“ právě Francii řekla - a dovybrala od nich pak v přepočtu miliardy korun do státní kasy.

Jestliže v Česku se o potřebě potírání korupce hodně mluví, v Rumunsku se toho i celkem dost udělalo. Zásluhy na rozvíření zatuchlého korupčního vzduchu v zemi, která má s úplatkářstvím v posledních letech velké potíže, má Národní protikorupční úřad známý pod zkratkou DNA.

Jeho posledním úlovkem je podle týdeníku The Economist bývalá ministryně pro turismus, která byla Rumuny doposud považována za „paní nedotknutelnou“. Nyní byla tato exmanželka bohatého byznysmena a chráněnkyně bývalého prezidenta zadržena kvůli podezření, že napomáhala k praní milionů dolarů bývalým manželem. Špinavé peníze mají pocházet z plateb za předražený software dodávaný vládě.

Jen za loňský rok se DNA postarala o odsouzení 1138 lidí, mezi nimiž bylo 24 starostů, pět členů parlamentu, dva bývalí členové vlády i expremiér Adrian Nastase. Více než 90 procent obžalob podaných DNA vedlo k odsouzení. Jak poznamenává The Economist, tak dobré výsledky nezůstaly bez potrestání. Šéfka DNA Laura Codruta Kovesi si již loni postěžovala, že není večer, kdy by v televizi neběžel nějaký výpad na její osobní život. TV stanice v rukou oligarchů ji dokonce obvinily z braní úplatků, Kovesi je ale žalovala za pomluvu.

Video: Tři dobrovolníci listu The Guardian vysvětlují, proč se přihlásili na první pilotovanou misi k Marsu.

Kulturní tip: Český lev. ČT1, sobota 21. února, 20:00. Přímý přenos slavnostního předávání výročních cen filmové akademie z pražského Rudolfina. Zde jako studijní materiál analýza Kamila Fily, čeho se asi nadějeme. Kdo by se málo bavil a je internetově zdatný, může si o den později najít na webu přímý přenos z Oscarů.