pátek 10. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Kdo viděl film Marťan, kde astronaut Mark Wattney zápasí o přežití na nepřátelské rudé planetě, ví, že vypěstovat tady brambory nebyla žádná legrace. Ve snímku je k tomu potřeba hnojit ne zrovna úrodnou půdu vlastními výkaly, zasadit do ní bramborové řízky - a ještě spousta další práce.

Nový experiment provedený americkou NASA a Mezinárodním bramborovým centrem v Limě (ano, existuje, tady jsou webové stránky) ale ukazuje, že filmová fantazie není od možné reality úplně odtržená. Vědcům se podařilo vypěstovat brambory v prostředí, o němž badatelé věří, že se tomu marťanskému velmi podobá.

Vyprahlou půdu z peruánské pouště Pampas de la Joya umístili do zvláštní tuby, kterou řada zařízení ohřívá, osvětluje, bombarduje radiací a plní plyny právě jako na Marsu. Do pouštní půdy umístili bramborové řízky stejně jako filmový astronaut v podání Matta Damona - a čekali.

 A experiment se daří. Jinými slovy, bramborová rostlinka vzklíčila. Má to však pochopitelně háček - a pokud se budoucí kolonizátoři Marsu už teď těší na škubánky a bramboráky, je to asi trochu předčasné. Pouštní půda není tak dokonale mrtvá, jako by mohla být ta marťanská. Mikroby v ní žijí a mohly bramborám pomoci prosperovat. Vědci navíc zasadili čerstvé bramborové řízky. Přeprava brambor vesmírem až k Marsu přitom vyžaduje agresivní tepelnou nebo radiační úpravu, jež bramborové buňky ničí, a řízky by proto nebyly v tak dobré kondici jako při experimentu.

Přesto jsou výsledky experimentu dobrou zprávou. Koneckonců, botanici jsou teprve na začátku. Teď budou podmínky ve zkušební marťanské tubě cizelovat a mohou hledat nejvhodnější bramborovou odrůdu. I kdyby se nakonec výsledky experimentu v budoucnu na Mars nedostaly, určitě pomůžou zemědělské vědě v hledání cest, jak zajistit dostatek dostupných potravin pro současné pozemšťany.

https://www.youtube.com/watch?v=UFtpibohxg0

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Neandrtálci nebyli tupí obyvatelé jeskyní, jak možná vypadá jejich přežívající obraz v kolektivní představivosti současného lidstva. Mysl našich skoropředků - přesněji řečeno evolučních bratranců, s nimiž se naši skuteční předci pářili, ale nakonec je nemilosrdně vyhubili - naopak skýtala řadu překvapivých a sofistikovaných zákrut. Což jsme se právě dozvěděli díky neandertálskému zubnímu plaku.

Výzkum pod vedením liverpoolské univerzity, jehož výsledek vyšel tento týden v časopisu Nature, doplnil naše už tak vcelku obsáhlé znalosti o životě neandrtálců. Žili sice v jeskyních, ale uvnitř nich objevené složité stavby dokazují, že to byly chytré a organizované bytosti, dost možná s náboženskými představami. Nebo na trochu praktičtější notu: znali lepidlo.

Díky nové studii a detailnímu prozkoumání zubního plaku pěti jedinců z celé Evropy už víme s jistotou i to, co jedli. A je docela zábavné, jak se jídelníček desítky tisíc let starých bytostí podobá tomu našemu. Neandrtálci žijící v dnešní Belgii byli živi hlavně z masa divokých ovcí a dnes už vyhynulého nosorožce srstnatého. Naopak “Španělé” byli vegetariáni živící se houbami, ořechy a mechy.

Co je možná nejzajímavější: objevy docela jasně ukazují na to, že neandrtálci znali léky a uměli je aplikovat. Na zubech jedince, který trpěl abscesem zubu a střevními potížemi, se našly zbytky houby geneticky podobné penicilinu a také topolu, který má v sobě stejné zklidňující látky jako aspirin. Ani jedno nepatří přitom mezi známou neandertálskou potravu, tudíž vědci soudí, že je nemocný „užíval“ záměrně.

Každopádně zkoumání pravěkých úst může přinést současné medicíně nové znalosti i o tom, jak bakterie v našich vlastních ústech fungují. Mimochodem, minimálně jeden druh bakterie mají neandrtálci i současní lidé v ústech společný.

https://www.youtube.com/watch?v=tdgyA45oVQA&t=353s