sobota 28. 7. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Prvnímu bylo šedesát tento týden, druhá oslaví šedesátku 16. srpna. Oba jsou neodmyslitelně spjatí s newyorskou scénou osmdesátých let, oba jsou mistry svého žánru. Madonna jako královna popu a Thurston Moore jako klíčová postava kapely Sonic Youth, která jako jedna z prvních skupin velmi elegantním způsobem prolnula primární energii punku se sofistikovaností a experimentem soudobé vážné hudby a výtvarného umění.

K Madonniným šedesátým narozeninám deník The Guardian aktuálně zveřejňuje sérii článků a vyznání, kde vedle mladé producentky SOPHIE odhaluje své sympatie ke zpěvačce právě i Thurston Moore. „Byli jsme sousedé. Znali jsme se od vidění a zdravili se,“ vzpomíná Moore na úplné začátky.

Reklama
Reklama

„Poznali jsme se tak, že jednu krátkou chvíli chodila s jedním mým kamarádem a od té doby jsme se na sebe na ulici vždy smáli. Přátelila se s Jean-Michel Basquiatem, Keithem Harringem a dalšími umělci, kteří všichni bydleli v našem okolí a všichni jsme chodili na stejná místa: Danceteria, CBGB, Tier 3 a Club 57 byla ta hlavní. Když se stala z ničeho nic super-slavnou, úplně se z newyorské scény vytratila. To byla zvláštní věc: člověk někde pracoval, živil se mytím nádobí a střádal drobáky - a najednou se někdo z jeho přímého okolí stal superstar. To vůbec nebylo obvyklé,“ uvádí Moore. A pak vzpomíná na nečekaný detail: ještě než se Madonna stala hvězdou popu a MTV, hrála v kapele s pozdějšími členy radikálně hlukových Swans.

Nejen proto chovali Sonic Youth od samých počátků velké uznání pro Madonnu a popovou estetiku. „Vždycky byla napřed, brala si z toho, co zrovna  bylo cool - ze všeho, co se svářelo na neworském hřišti, kde neplatí žádná hierachie,“ píše Moore. Naplno se toto uznání projevilo v jejich bočním projektu Ciccone Youth (Ciccone je Madonnino rodné příjmení) - s nímž dokonce v roce 1986 natočili kytarovou coververzi jejího singlu Into the Groovey.

Když Sonic Youth poprvé přijeli do Londýna, všechny punkové a undergroundové fanoušky provokovali tím, že nosili Madonnina trička. „Děláte si srandu? říkali nám. A my odpovídali: Vůbec ne, slyšeli jste její album? Měli byste si ho poslechnout. Poslechněte si ho spolu s Swell Maps, Wire nebo The Raincoats. Namixujte to. Neuzavírejte si obzory,“ rekapituluje Moore a pak dodává: „Plus ta trička byla opravdu hodně levná.“

https://www.youtube.com/watch?v=vZJTcQWuZ3Q

 

 

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Proč ženy přestaly mít rády černou. To v komentáři vysvětluje Hannah Marriott. módní redaktorka deníku The Guardian. Dlouhá desetiletí byla synonymem věčné klasiky, ale dnes ji z šatníků vytlačují zářivější a nápadnější barvy. Podle autorky to vůbec není špatná zpráva, protože to vypovídá mnohé o změně životních hodnot i postavení ženy ve společnosti.

Barvy aktuálně vládnou módnímu světu, což je znát jak v nabídce velkých řetězců jako Zara nebo Topshop, ale dosvědčují to i outfity instagramových influencerů nebo celebrit popkultury jako Janelle Monáe v klipu Pynk. Barevný trend lze doložit na prodejních číslech: v lednu činil podíl barevného oblečení na britském trhu 20 %, v roce 2016 to bylo 16,7 %. Nehledě na to, že zájem o černou klesl naopak mezi dubnem 2017 a dubnem 2018 o 10 %.

Reklama
Reklama

Neznamená to, že by černá byla vyřízená, ale nástup barev podle Florence Allday, analytičky  Euromonitor International, ukazuje na posuny, pokud jde o životní styl. „Kancelář dnes může mít člověk prakticky kdekoli. Hranice mezi formálním a neformálním, prací a domovem, online a offline se promalu stírají. Barvy už nejsou brány jako frivolní, excentrické či nevhodné."

https://www.youtube.com/watch?v=PaYvlVR_BEc

„Ten nejvíc fascinující posun je ale spojený s tím, jak o barvách mluvíme,“ píše Marriott. „V devadesátých letech znamenala analýza barev to, že člověk musel zjistit, jestli je  chladný podzimní, nebo teplý jarní typ, aby si mohl koupit ten správný svetr, který mu rozsvítí oči. Ovšem dnes hovory o barvách jen zřídka zmiňují vzhled - jsou o politice, o identitě, o náladě.

Byly to světlé, až zářivé barvy, které se v posledních sezónách staly barvami protestu. Růžová byla barva pletených „pussy hats“, které se objevily při pochodech žen proti Donaldu Trumpovi, červená byla barvou Mezinárodního dne žen, zelená vyjadřovala solidaritu s obětmi tragédie londýnské výškové budovy Grenfell, oranžová zase vyjadřovala vůli omezit dostupnost zbraní v USA.

Marriott také skvěle shrnuje symboliku spojenou s černou barvou v odívání v průběhu století. Načež cituje Noami Wolf, autorku knihy Mýtus krásy, která se na současné barevné hýření dívá velmi optimisticky. „Jestliže ženy preferují barvy, mohlo by to ukazovat na fakt, že mají dostatečné sebevědomí, že budou brány vážně i bez toho, aby se oblékly do černé,“ říká v textu. „Jestli si lidé vybírají oblečení nejen proto, aby působili štíhleji, tak to podle mne má důležitý politický rozměr. Říká to: Jsem tady a nemám se za co stydět ani omlouvat.“

 

 

 

Reklama
Reklama