středa 30. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Vláda francouzského prezidenta Macrona rozjíždí tento týden klíčový slib volební kampaně - reformu tamního zákoníku práce. Přestože ve volbách Macron o správnosti svých vizí Francouze přesvědčil a drtivě zvítězil, jejich uvádění do praxe bude samozřejmě složitější.

Proti plánům zjednodušit zaměstnavatelům najímání nových lidí a uvolnit přísné regule komplikující ve Francii propouštění nepotřebných pracovníků se očekávají masové pouliční protesty. Jedna z pěti největších odborových centrál v zemi – CGT – už ohlásila na 12. září protestní stávku a masové demonstrace. Jak píše server euronews.com, prezident se snaží jít proti tlaku se vzpřímenou hlavou. Na schůzi vlády držel k ministrům řeč, ať tváří v tvář odmítavé reakci na reformní kroky nepropadají pesimismu a snaží se soustředit na svou práci.

Reklama
Reklama

Reforma má vyřešit to, co Macron označuje za jeden z největších problémů Francie: masovou nezaměstnanost. „Už třicet let kolem toho bez úspěchu kroužíme. Jsme jedinou velkou evropskou zemí, která nezaměstnanost nedokázala porazit,“ vzkázal nedávno prezident svým kritikům, kteří tvrdí, že změny v zákoníku práce sníží kolektivní sílu pracovníků, omezí jejich jistoty a vystaví je rizikům soutěživého světa.

Stávka dopravců ve Francii, 2015 (ilustrační foto)
Stávka ve Francii, 2015 (ilustrační foto) • Autor: CC-BY-SA 4.0), Gyrostat (Wikimedia

Většina francouzské veřejnosti podle průzkumů souhlasí s názorem, že pracovní předpisy ve Francii odrazují firmy od najímání nových lidí, protože je pak těžké je v případě nutnosti propustit. Nicméně zhruba dvě třetiny Francouzů nevěří, že se je Macronovi podaří změnit. Z průzkumu citovaného serverem eronews také vyplývá, že 8 z 10 lidí je přesvědčeno, že změny v pracovních zákonech vyvolají sociální konflikt a nesouhlasné bouře, až se občané vrátí z letních prázdnin domů a do zaměstnání.

„Francie není snadno reformovatelná země,“ řekl sám Macron novinářům během návštěvy Bukurešti minulý týden. „O změny se už pokoušeli mnozí a neuspěli, protože Francouzi reformy nenávidí.“ Deník The Guardian k tomu cituje výrok francouzského politologa a šéfa průzkumové agentury Ifop Frederica Dabiho, že je naprosto vyloučeno předpovědět, co se v zemi během následujících týdnů může semlít.

„Po rekordním propadu popularity musí Macron udělat všechno pro to, aby lidi dál nerozlaďoval,“ říká Dabi. „Hlavně musí najít dobrou komunikační strategii a pořádně veřejnosti vysvětlit, kam Francii vede. Konec je otevřený - může to pro něj dopadnout tak i tak. Tohle nejde předvídat. Uvidíme.“

Macronova popularita se opravdu v posledním čase hluboce propadla: čtyři měsíce po zvolení je na tom historicky nejmladší francouzský prezident s oblibou podobně jako za oceánem Donald Trump, upozorňuje euronews. Jenom 40 procent respondentů je s jeho výkonem v čele země spokojeno, zatímco 57 procent říká opak - a „silnou nespokojenost“ s Macronem pociťuje každý pátý Francouz. Podle měření agentury Ifop je celkový propad Macronovy popularity větší než ten, který během té samé doby zažila předchozí hlava státu - Francois Hollande, který je celkově považovaný za mimořádně neoblíbeného prezidenta.

„Procházíme obtížnými časy,“ komentoval padající popularitu Macrona a jeho hnutí Vpřed! mluvčí vlády Christophe Castaner. „Ale fakt, že jsme lidi rozladili, byl prostě nutnou cenou za reformy, které tento kabinet usiluje provést. Nemůžete se pořád jenom ohlížet na žebříčky oblíbenosti. My chceme proměnit tuhle zemi. Francie potřebuje, abychom na sebe vzali riziko, a my to přijímáme.“

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Hurikán Harvey je největší bouří, která se přes americké území přehnala od roku 2004. V Texasu způsobil masivní záplavy a zcela ochromil Houston, čtvrté největší město USA s 2, 3 miliony obyvatel a centrum amerického ropného průmyslu. Odhaduje se, že přes 30 000 lidí bude potřebovat dočasné přístřeší. Zatímco počasí na místě se do jisté míry uklidnilo, byť další záplavy stále hrozí, postupně se rozbíhá diskuze o míře devastace a krocích, které by místní a federální vláda měly podniknout. Součástí debaty je i otázka, jakou roli hrálo měnící se klima a zda je katastrofa tohoto rozsahu něco, s čím budou USA do budoucna muset počítat jako s realitou. Americký server Vox shrnuje závěry a postřehy expertů. „Hurikány a záplavy Texas postihovaly vždy, bez ohledu na měnící se klima. Nicméně by bylo neodpovědné o klimatických změnách nemluvit. Právě měnící se klima má potenciál dopady přírodních katastrof výrazně zhoršovat,“ zahajuje text a pak v bodech nastiňuje, v jakém duchu diskuse probíhá a v čem se názory liší.

Proč je „Stojí globální oteplování za hurikánem Harvey?“ špatně položená otázka: O globálním oteplování, respektive měnícím se klimatu nelze říci, že by bylo příčinou ničivého hurikánu – jednoduše proto, že tyto pojmy se vztahují k postupnému procesu změn, kterými klima prochází. Nejedná se o klasickou kauzalitu příčina – následek, situace je složitější. Představte si, že by se celosvětově zvýšila gravitace o jedno procento. Víc lidí na světě bude klopýtat či padat. Je ale možné říci, že by pád jednoho konkrétního člověka byl zaviněn právě zvýšením gravitace o ono procento? Není, za jeho pádem zcela jistě stála řada nešťastných okolností od únavy nohou po slupku od banánu na chodníku. Můžeme ale říci, že silnější gravitace zároveň zvýšila pravděpodobnost pádů a klopýtnutí. Stejnou logiku je možné uplatnit i v kontextu událostí v Texasu.

Reklama
Reklama

Ano, globální oteplování zhoršilo průběh a dopady hurikánu: Řada expertů se k této otázce již vyjádřila, skvělé shrnutí poskytl americký klimatolog Michael Mann ve svém komentáři na Facebooku. Jejich poznatky o tom, jak globální oteplování zhoršilo dopady hurikánu, lze stručně shrnout do tří kategorií. Zaprvé, během posledních několika desetiletí stoupla hladina oceánů o více než půl stopy (0,15 metru) - což přispělo k vyšším záplavovým vlnám mořské vody, kterou během hurikánu silný vítr vytlačuje do vnitrozemí. Zadruhé, rostoucí teplota moře v oblasti vede k většímu vypařování, větší vlhkosti vzduchu i k vyšším srážkám. A do třetice: k extrémnímu průběhu hurikánu nejvíc přispělo, že se bouře zastavila nad Houstonem a přilehlou aglomerací, na kterou se několik dní snášely extrémní srážky. Hurikán se zastavil kvůli velmi slabým větrům, které nejsou schopné bouři odvát zpět na moře či ji rozptýlit – podle Manna je na vině změna tlaku související s rozšiřováním subtropického klimatu, k němuž přispívá právě změna klimatu.

Nevíme, zda měnící se klima způsobuje častější výskyt hurikánů: Zatím neexistují důkazy, které umožnily udělat závěr, že globální oteplování způsobuje víc hurikánů; vědecký výzkum na toto téma dále pokračuje.

Měnící se klima nicméně vede k častějším lijákům: Během poslední dekády se četnost intenzivních lijáků v oblasti Houstonu zvýšila o 167 %. Toto zjištění potvrzuje jeden ze závěrů klimatické debaty, kolem kterého panuje největší vědecký konsenzus: měnící se klima povede v budoucnu k častějším extrémně silným srážkám. Kvůli stoupajícím mořským hladinám a rostoucí vlhkosti vzduchu budou právě záplavy pravděpodobně nejviditelnějším následkem klimatických změn.

Mohou klimatické změny za narůstající finanční škody způsobené přírodními katastrofami? Velmi diskutovaným tématem je otázka, zda jsou to právě klimatické změny, které stojí za rostoucími náklady na sanaci přírodních katastrof. Finanční škody vskutku celosvětově narůstají, nicméně v důsledku hned několika faktorů, z nichž změna klimatu je pouze jedním – spolu s rostoucí populací a zástavbou v oblastech náchylných k přírodním katastrofám.

Jaký je rozdíl mezi zmírňováním dopadů klimatických změn a přizpůsobováním se klimatickým změnám? Bývalý poradce prezidenta Obamy John Holdren shrnul boj s klimatickými změnami následně: „Nakonec některým následkům předejdeme, některým se přizpůsobíme a kvůli některým budeme trpět – je pouze na nás, čeho bude více a čeho méně“. Jakkoliv výstižná jeho definice je, musíme rozlišovat mezi přizpůsobením se a předcházením následkům. Někteří konzervativci tvrdí, že lidstvo se vždy dokázalo adaptovat na nové podmínky a stejný postup bychom měli zaujmout v případě klimatických změn – přizpůsobit se. Lepší je však prevence. Zatímco přizpůsobení se (např. výstavbou mořských valů) je vždy lokální akcí a nejsnáze se vždy přizpůsobí ti nejbohatší, kteří mohou do těchto opatření investovat, předcházení klimatickým změnám má celosvětové benefity. A těžit z něj budou i komunity a státy, které by si jinak nákladná protiopatření nemohly dovolit.

Bez reálného snižování dopadů klimatických změn je strategie přizpůsobení krutý vtip: Ačkoliv můžeme do jisté míry kritizovat reakci Houstonu, smutnou pravdou zůstává, že ať již podnikneme jakékoliv kroky, v případě takových katastrof neexistují bezbolestná řešení, a nakonec skončíme u destrukce, utrpení a pomalé (a drahé) rekonstrukce. Co ostatně šlo dělat lépe v Houstonu, kde během 72 hodin z nebe spadl přes metr vody? Pokud nedojde k zásadnímu zvratu v mírnění následků klimatických změn, můžeme masivní deště tohoto typu očekávat častěji. Jak by mělo přizpůsobení se na takové podmínky vypadat? Jaká infrastruktura by měla být vybudována, mění-li se klima tak rychle? Po Katrině (2005) se říkalo, že město New Orleans mohlo být vzhledem k míře devastace srovnáno se zemí. Přestavba Houstonu bude dalším zátěžovým testem a nezbývá než doufat, že výsledkem bude město připravenější čelit nástrahám. Bez zmírnění dopadů klimatických změn se však situace bude nevyhnutelně zhoršovat - a „přizpůsobení se změnám klimatu“ bude eufemismem pro zanechání těch nejchudších jejich osudu.

Měnící se klima hraje roli ve všech příbězích dneška včetně toho o hurikánu Harvey: Vše, co jako lidé děláme, se odehrává v nějakém prostředí. Naše klima bylo relativně v rovnováze během posledních 10 000 let, nicméně dnes se mění – a ačkoliv nevíme s jistotou, co přesně nastane, víme, že rostoucí teploty povedou k extrémním výkyvům počasí od sucha po záplavy. Klimatické změny se stávají součástí každodenních příběhů. Ten o hurikánu Harvey zůstane především souborem lokálních narativů; příběhů lidí, které bouře zasáhla. Zároveň je součástí i většího příběhu, v němž je v sázce mnohé. Je načase najít způsob, jak oba propojit, uzavírá Vox.