pátek 14. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Čtyři roky po vydání oslnivého debutu se vrací na scénu s albem, jež pojednává o zlomeném srdci i samotě. The Return of Lorde je důkladný portrét novozélandské zpěvačky, která sice zaznamenala fenomenální popový úspěch a za její fanoušky se prohlašovali Kanye West i David Bowie, ale sama odmítá přes svůj nízký věk fungovat podle regulí šoubyznysu.

Jonah Weiner na serveru The New York Times líčí setkání s podmanivou a nespoutanou tvůrkyní, která jej zavadí do svého hotelu i oblíbené restaurace ve městě. Ve svých jednadvaceti působí prý Lorde velmi soustředěně a rozhodně.

Reklama
Reklama

Než by opakovala šablonu debutu Pure Heroine, dala si raději několik let pauzu a zkoušela se autorsky vypsat. V jeden moment se tak rozhodla, že novinka Melodrama bude deskou, jež bude vyprávět příběh domácího večírku, což jí umožní uspořádat písně různé nálady okolo jasného schématu.

„S večírky se to má tak, že v jeden okamžik začne hrát skvělý song a člověk je v euforii. A pak tu jsou chvíle, kdy jsi sám zavřený v koupelně, koukáš na sebe do zrcadla a cítíš se mizerně,“ popisuje Lorde. A dodává, že pár dnů před vydáním aktuálního singlu Green Light nedokázala vstát z postele. Tak intenzivní pocit ztráty kontroly měla.

Když pak dojde řeč na spolupráci s prvoligovým producentem a hitmakerem Maxem Martinem (napsal písně Britney Spears, Backstreet Boys, Kelly Clarkson, Katy Perry nebo Taylor Swift), kterému se nezdály některé postupy, s nimiž Lorde písně píše, zareaguje jen slovy: „Vždy jsem si dobře vědomá pravidel – v 60 procentech případů se jimi řídím, ve 40 procentech ne.“

https://www.youtube.com/watch?v=dMK_npDG12Q

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Pro většinu amerických mileniálů by to bylo poměrně standardní gesto, ale šestadvacetiletá zpěvačka Maren Morris zažila v řadách svých příznivců pěkné pozdvižení. Stačilo, že na svém Instagramu poslední den Baracka Obamy v úřadu zveřejnila fotografii tančícího prezidentského páru na plese v Bílém domě.

V tu chvíli byla zaplavena nesnášenlivými komentáři z řad popuzených pravicových fanoušků. Podobnou smršť si naposledy užilo trio Dixie Chicks za kritiku Bushe mladšího. Poučný vhled do hodnotově konzervativního prostředí současné americké country přináší profil Maren Morris, který pro deník The Guardian napsala Laura Snapes pod titulkem Country music shouldn’t always be about the guy.

Reklama
Reklama

„Jen proto, že hraji tento žánr, nechci, aby si moji fanoušci mysleli, že automaticky volím Trumpa,“ říká Grammy oceněná Morris a společně se Snapes diskutují nejen o politicky konzervativních hodnotách, které se v country automaticky předpokládají, ale také o tom, jak tomuto žánru dominují mužští umělci.

Když časopis Billboard nedávno provedl anketu mezi dramaturgy rozhlasových stanic, prakticky všichni si ztěžovali, že z žánru se vytrácí veškerá osobitost a vše zní zcela zaměnitelně. Tuto uniformnost ilustrovala mimo jiné skutečnost, že v danou chvíli bylo v country hitparádě šest písní zpívaných mužským interpretem a v jejich názvu figurovalo slovo „dívka“.

„Když už vás pustí v rádiu a jste holka, tak si vás zatraceně dobře zapamatují, ať už chtějí, nebo ne,“ uzavírá Morris.

https://www.youtube.com/watch?v=ouWQ25O-Mcg

 

 

Reklama
Reklama