0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Denní menu6. 8. 20165 minut

Lékaři nevěřili, že ho ženy samy zvládnou. Jak vznikl domácí těhotenský test

Pravidelný výběr ze zahraničních médií: Příběh amerického obchoďáku • Zygmunt Bauman o mixofilii • Anatomie Radiohead

Nevolnost v těhotenství postihuje až 70 procent žen  • Autor: Flickr/Esparta Palma (CC BY 2.0)

Zákazník nemá vždy pravdu. Kupříkladu management komplexu South Coast Plaza rozhodně nechce, aby člověk jejich podniku říkal „obchoďák.“ Mají mnohem radši, když se tu mluví „luxusním zážitku z nakupování“ nebo „světové nákupní destinaci.“

Fascinující pohled do útrob jednoho z nejúspěšnějších amerických obchodních center – a tím pádem i pohled do nitra americké kultury volného času – nabízí rozsáhlá reportáž The Case for the American Mall od Stephie Grob Plante na serveru Racked. Ačkoli se v minulých letech psalo o tom, že obchodním centrům odzvonilo a ve Spojených státech jich skutečně mnoho krachuje, South Coast Plaza se nadmíru daří a zároveň je dokonalým příkladem toho, jak se spotřebitelské zvyky proměnily vlivem internetových obchodů.

Reklama

South Coast Plaza ročně navštíví 22 milionů zákazníků - a co je podstatné, nejedná se vůbec jen o místní. Obchodní dům se podílí na cestovním ruchu. Téměř deset procent návštěvníků pochází z ciziny. Především z Číny, protože Orange County, kde se komplex nachází, má jednu z největších čínských komunit ve Spojených státech a South Coast Plaza je oblíbeným cílem příbuzenských návštěv.   

Tím to ale zdaleka nekončí, South Coast Plaza sází na větší koncentraci luxusních značek než ostatní obchodní centra. Zákazníky přitahují značky, které zvyšují pocity jejich vlastní hodnoty a důležitosti. „Lidé vždy chtějí být něčím, čím nejsou,“ dodává k tomu analytik Michael Deighan. Zákazníky obklopuje nejenom luxus, ale i moderní technologie. Kabinky v obchodech s oblečením jsou vybaveny interaktivními zrcadly a dávají si tu také velmi záležet na kvalitě restaurací, což položka, kterou obchodní centra dlouhodobě zanedbávala. Z jídla se vlivem fotografií na sociálních sítí stala ještě daleko více společenská událost, než bývala. „V 21. století sledujeme, jak se markantně mění definice toho, co to je luxus,“ píše se na jednom místě reportáže. „Už to dávno nejsou jen drahé značky, jsou to zážitky, je to cestování, jsou to obědy v michelinských restauracích. To je luxus dneška.“    

South Coast Plaza je takový fenomén, že ji jednu ze svých skladeb věnovala i kapela The Julie Ruin.

Hustě osídlené městské oblasti nevyhnutelně vytvářejí protichůdné impulzy „mixofilie“ (radost z pestrobarevnosti, rozmanitého okolí,které dává příležitosti prozkoumávat a objevovat neznámé) a „mixofobie“ (strach z nezvladatelného množství neznámých faktorů). Ten první impulz je hlavním a nejpřitažlivějším motorem života ve velkém městě. Oproti tomu ten druhý je tou největší kletbou, především v očích těch méně šťastných a movitých. Těch, kteří se na rozdíl od bohatých a privilegovaných nemohou stáhnout do uzavřených bezpečných čtvrtí, kde na ně nedoléhá neklidný a bouřlivý chaos velkoměsta,“ tak popisuje sociolog Zygmunt Bauman jedno z největších napětí v dnešních evropských velkoměstech, které vytvářejí multikulturní prostředí, ale také tu bují i silné antiuprchlické nálady.

V rozhovoru, jehož
Bauman: History repeats itself. We are coming back to the small, tribal states. [Interview]
překlad přináší polská Krytyka Polityczna, Bauman dále analyzuje hlasování nespokojených v Brexitu, doufá, že vlivem této lekce euroskeptici vystřízliví a také se zamýšlí nad tím, zda Evropě nehrozí tendence, že se znovu rozdrobí do národních států a malých kmenů.

Šestadvacetiletá produktová designérka Margaret Crane, která měla v Organon Pharmaceuticals na starosti návrhy obalů na krémy a masti, se jednoho dne roku 1967 ocitla na ředitelství firmy, kde procházela kolem zvláštních zkumavek. „K čemu jsou?“ zeptala se. „To jsou těhotenské testy,“ dostalo se jí odpovědi. V té době celá procedura probíhala tak, že lékař odebral ženě vzorek moči, ten se odeslal do laboratoře. O výsledcích byl opět informovaný lékař a ten dal vědět ženě.

„Proč z toho všechny ty lékaře nevynechat úplně?“, napadlo tehdy Margaret Crane, která dnes platí za vynálezkyni moderního těhotenského testu a její spletitý a strhující příběh aktuálně přináší profil od Pagan Kennedy pro The New York Times s titulkem Could Women Be Trusted With Their Own Pregnancy Tests?

Amerika byla na vrcholu sexuální revoluce, interrupce přitom byly ilegální a zaměstnavatelé měli právo dát těhotné ženě beze všeho výpověď. V této společenské náladě navrhla Margaret Crane testovací sadu, která by ženám dala naprostou samostatnost a zároveň úplné soukromí, pokud jde o tak citlivou informaci.

Trvalo ale dalších deset let, než začal být její test ve Spojených státech běžně dostupný. Při jeho prosazování narazila, jak na konzervativní společenské předsudky, tak na lobby lékařů, kteří nechtěli přijít o výdělek a nevěřili, že ženy budou kompetentní správně provést test. Byli vyvedeni z omylu, už po prvním roce na trhu byl těhotenských testů skvělý byznys a dnes z něj o svém těhotenství dozví 8 z 10 žen.

„Více než 20 let se hudba kapely Radiohead točí kolem strachu. Je to permanentní ping-pong mez póly osobních úzkostí a globálního geopolitického napětí,“ začíná recenzi koncertu britské pětice na festivalu Lollapalooza pro server MTV Sasha Geffen a nabízí podnětnou interpretaci toho, proč Radiohead tak bodují v Americe a také proč jsou se svou schopností zpívat o pocitech odcizení deseti tisícovým davům možná tou nejlepší kapelou do dnešních časů.

„Během kariéry Radiohead zažila Británie obrovský rozmach masového elektronického sledování ze strany policie. Což je něco, co rezonuje s oprávněnou paranoiou, která se nachází v samotném srdci tvorby kapely,“ píše Geffen. „Díky ní nachází společný jazyk s Amerikou a Američany v době po 11. září.“

Není proto ani tak velkým paradoxem, že hlavním hitem večera, který si tu společně s Radiohead odzpíval i stotisícový dav, byla skladba Karma Police o nepříjemných a možná nijak oprávněných pocitech toho, že je člověk sledován. To vše s opakujícím se veršem ve finále: „I lost myself.“ 


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].