úterý 20. 2. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Hodně symbolické tíhy pro současné Spojené státy s sebou přináší Black Panther – přelomový hollywoodský trhák s africkým hrdinou v čele, většinově černošským hereckým obsazením a afroamerickým režisérem. To vše doplňuje výrazný soundtrack, který pro film sestavil nejsilnější hlas současného společensky angažovaného rapu, Kendrick Lamar.

Kolekce písní filmem inspirovaných i těch, které v něm zaznějí, zcela vědomě a unikátně kombinuje hlasy rapperů amerických s africkými. To vše vyplývá z logiky filmu, který pojednává o vyspělém, soběstačném a především kolonialismem nepoznamenaném africkém království.

Reklama
Reklama
Reklama

https://www.youtube.com/watch?v=VwAnsAUYnw4

Okamžitě po vydání se soundtrack katapultoval na první místo amerického žebříčku Billboard. Album zároveň, jak je u Lamara zvykem, vypráví jiný, paralelní příběh. Jak to popisuje Jon Parles v recenzi pro The New York Times, ve skladbě Seasons se mimo jiné tísnivě rapuje o současné zkušenosti života černošské menšiny, který je definován institucionalizovaným rasismem, chudobou a násilím: „To nejsou problémy, které by dokázal vyřešit superhrdina, natož píseň. Kdyby ale Black Panther stál o jednoduchý komiksový eskapismus, nepozval by si Lamara.“

Při této příležitosti připomínáme recenze Respektu na předchozí Lamarovy desky - To Pimp a Butterfly (2015) a loňskou desku DAMN - a komentář Budeme v pořádku.

https://www.youtube.com/watch?v=xjDjIWPwcPU

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Británie se připravuje na tvrdý brexit a Brusel na tvrdá jednání o novém evropském rozpočtu. Lídři EU včetně českého premiéra Andreje Babiše se v pátek sejdou na summitu a hlavním tématem bude financování Evropské unie v letech 2021-2027.

Dosud se hlavní bitva odehrávala mezi Británií, která vždycky chtěla platit co nejméně a chtěla co nejvíce vrátit v rámci rabatu, a zbytkem klubu. Tentokrát bude stěžejní přetahovaná mezi čistými plátci do eurorozpočtu a čistými příjemci. Do druhé skupiny spadají bývalé postkomunistické státy včetně Česka - a ty si musí rozmyslet několik věcí, jak upozorňuje server Politico. 

Reklama
Reklama
Reklama

Zaprvé, jak si celkově zajistit obdobný balíček peněz jako doposud. Odchodem Britů z EU zůstane v evropské kase díra zhruba třinácti miliard eur a zájmem chudších států by mělo být tohle manko vyrovnat vyššími příspěvky bohatých zemí. Nejen pro prostý fakt, že víc peněz v celkovém balíčku znamená více peněz chudším zemím. Ale také ze statistických důvodů. Odchodem Británie EU relativně zchudne a relativně bohatší země se stanou nominálně ještě bohatšími. Kouzlo nového přepočtu by přitom nejvíce uškodilo těm postkomunistickým zemím, které se nejvíce blíží západnímu průměru, což jsou Slovinsko a Česká republika. Zdejším zájmem je tedy spíš větší než menší evropský rozpočet.

Největší a nejbohatší členský stát, Německo, už ústy své kancléřky řeklo, že je ochotno přispět víc. Angela Merkel však zároveň upozornila, že státy, které chtějí od ostatních peníze, musí být solidární v otázce migrace. To je jasná narážka na země V4, které odmítají přijmout na své území běžence přidělené v rámci uprchlických kvót. I tady si bude muset země dobře rozmyslet svoji strategii.

Českým parlamentním a prezidentským volbám dominovalo téma migrace. Země by proto měla souhlasit s tezí Angely Merkel nebo francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že nový eurorozpočet má výrazně přidat na ostrahu vnějších hranic EU a ubrat dosavadním prioritám, zemědělství (tomu především) a strukturálním fondům na pomoc chudším regionům. Ty dnes zaujímají 41, respektive 46 procent rozpočtu přesahujícího každoročně 150 miliard eur. A z agrárního balíčku a ze strukturálních fondů Česko nejvíce tyje: ze stávající kasy do roku 2020 čerpá až 22 miliard eur a drtivou většinu představují peníze českým regionům a pro české farmáře.

Tuzemské drama tím ovšem nekončí. Zvažované snížení zemědělských dotací by se relativně nejvíc dotklo velkofarem hospodařících na tisícovkách hektarů. Svojí velikostí se unijnímu průměru zcela vymykají agropodniky jen ve třech zemích z budoucích sedmadvacítky - na Slovensku, na východě Německa a v Česku. Obrům mezi velkofarmami hrozí, že přijdou o 23 až 43 procent evropských dotací oproti současnému stavu. A ty české budou první na ráně, protože v kategorii obrů má několik šampionů včetně bývalého holdingu premiéra Andreje Babiše, firmy Agrofert.

Víc peněz ale pořád teče českým krajům. Vláda si proto bude muset rozmyslet, do které skupiny států chce v budoucím vyjednávání patřit. Zda k zemědělcům, nebo k zastáncům eurofondů. Při podobných dilematech v minulosti zkoušeli Češi sedět na dvou židlích, ale to se úplně nevyplatilo. Byla to na našince příliš vysoká hra.

 

Reklama
Reklama