úterý 22. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Katalánská policie v pondělí zastřelila posledního pachatele teroristických útoků z minulého týdne. Co tedy po několika dnech vyšetřování a honiček přesně víme?

Teroristická buňka se skládala z dvanácti mužů. Její hlavou byl podle všeho podivný imám Abdelbaki es Satty, v praxi soudně trestaný bývalý pašerák hašiše. O post duchovního správce mešity se již dříve neúspěšně ucházel v belgickém městečku nechvalně proslulém odchody tamních muslimů do Sýrie. Tam ho ovšem místní muslimská komunita udala policii a Satty zmizel.

Reklama
Reklama

Imám kolem sebe shromáždil skupinku mladých Španělů marockého původu. Tady začíná tragédie, jednalo se o mladé muže, jež obyvatelé katalánského městečka Ripoll, z něhož pocházeli, popisují jako dobře integrované do společnosti. Rozhodně to nebyli na první pohled bezprizorní, ztracení kluci; všichni měli střední školu, práci a normální život. “Mluvili dokonale katalánsky, chodili tady do školy, měli dobré známky a nebyly s nimi nikdy žádné problémy,” cituje El País tamní zastupitelku.

Imám měl zjevně všechno dobře promyšleno: skupinka je těsně příbuzensky propletená, proniknout do ní a taky z ní uniknout muselo být krajně obtížné. Podle dosavadních znalostí se radikalizace odehrávala v převážně osobní rovině, imám se s budoucími atentátníky scházel až k dvouhodinovým schůzkám ve své dodávce. Na ulici se pak mladí muži tvářili, že imáma blíže neznají a zdravili ho jen formálně.

b30b9eb63375a4762145a177a289_base_optimal

Panují spory o tom, jak indoktrinace probíhala. Původní tvrzení, že se všechno odehrálo velmi rychle, další místní novinářům rozporují. Podle některých zdrojů se skupina scházela rok a teprve v červnu imám chlapce zlomil. Nebo - jak to popsal nejmenovaný zdroj španělských novinářů - kdy “ztratili strach zemřít”.

Útok samotný skupina naštěstí zpackala. Podařili se jí nashromáždit okolo stovky plynových lahví, jež měly sloužit jako nálože ve třech autech. Cílem měla být snad slavná katedrála Sagrada Familia, přímořský olympijský areál v Barceloně, obojí místa vždy plná turistů. Výroba se ale vymkla kontrole, nálože vybuchly imámovi a jeho pomocníkovi pod rukama. Teroristické útoky, jichž jsme byli svědky, byly pak vlastně zmatenou reakcí dezorientovaného zbytku teroristů na nepředvídanou situaci.

I tak se ovšem jednomu z nich podařilo zavraždit v ulicích Bracelony 14 lidí (13 na Las Ramblas, další oběť pak ubodal na předměstí při únosu auta). Útok v přímořském letovisku Cambrils skončil velmi rychle zastřelením pětice útočníků, přesto mu padla za oběť jedna žena, do níž mladíci najeli autem.

Španělé jsou případem dosti otřeseni. “Teď chápeme, že radikalizován může být každý,” říká ředitel Národní bezpečnostní agentury Manuel Gazapo. Podle zveřejněných údajů zatím nikdo neví, kde se zradikalizoval sám imám. Jeho taktika - volba velmi mladých a tvárných spolupachatelů propletených příbuzenskými svazky - byla však brilantní. “Dříve jsme se soustředili na muže nad 25 let a bez vzdělání, teď musíme záběr rozšířit na děti a dobře adaptované mladé lidi,” dodává zmíněný španělský expert.

Klíčem je ale podle všeho imám. Španělé se domnívají, že kdyby nepokazil výrobu výbušnin, byl by teď patrně nezraněn a na útěku mimo Španělsko. Případ vypadá na práci dobře připraveného profesionálního rekruta.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Je devět hodin dopoledne, teplota v Kuvajtu už dosahuje 45 stupňů Celsia a dál stoupá. Sběrači odpadu nicméně již několik hodin pracují v ulicích, těla mají co nejvíce zahalená, aby se alespoň trochu ochránili před pražícím sluncem. Jen několik metrů opodál se nachází obrovské nákupní středisko s klimatizací puštěnou na plný výkon.

Na několika metrech čtverečních se zde koncentrují všechny současné problémy Kuvajtu: obrovské kontrasty mezi zahraničními pracovníky, kteří jsou vystaveni žáru v ulicích, a domácí populací, která se uchyluje do chlazených budov. Jejich provoz se ovšem stává energeticky neudržitelný, a město tak podle deníku Guardian čelí krizi: kvůli rostoucím teplotám spotřebovává čím dál tím víc své ropy na výrobu energie nutné k pohánění klimatizací. Jak je ovšem známo, spotřeba fosilních paliva je jednou z příčin oteplování. A navíc, i zdánlivě bezdné ropné zásoby arabské monarchie se ztenčují.

Reklama
Reklama

Během několika posledních let rostla průměrná teplota v Kuvajtu s železnou pravidelností, v letních měsících dosahuje běžně 50 stupňů, a loni se dokonce vyšplhala až na rekordních 54 stupňů, čímž se z Kuvajtu stalo nejteplejší město na světě. Bohatší domácí populace si zatím sice může dovolit trávit celé dny v klimatizovaných prostorách, takových lidí je však dnes v Kuvajtu menšina. Zhruba 70 % populace tvoří imigranti a zahraniční pracovníci, kteří přišli jako levná pracovní síla a budují neustále nová a nová obchodní střediska či kancelářské komplexy.

A view of Kuwait City
Bez tradičních cihlových budov • Autor: REUTERS

Ačkoliv kuvajtská vláda zakázala stavebním firmám pracovat v době největšího horka, tedy mezi polednem a čtvrtou odpolední, běžně lze vidět i v této době lopotící se dělníky. Jeden z vedoucích stavby pro reportéra Guardianu (pod podmínkou anonymity) uvedl, že většina pracovníků pochází z Egypta, Bangladéše či Indie. Jelikož nejsou občany Kuvajtu, pro firmy je mnohem snazší obejít legislativu a své zaměstnance vykořisťovat. „Nikdy jsem tu navíc neviděl žádnou vládní kontrolu,“ dodává.

Zaměstnanec, který by odmítl v takových podmínkách pracovat, je bez peněz poslán domů a na jeho místo okamžitě nastoupí někdo další, popisuje deníku  zdroj obeznámený s realitou pracovního trhu v zemi, jejíž občané měli v roce 2016 pátý nejvyšší příjem na hlavu na světě.

Kromě zoufalých pracovních (a životních) podmínek statisíců zahraničních dělníků se ovšem Kuvajt potýká i s dalším problémem – neudržitelností současného způsobu fungování města, které ohrožují nejenom rostoucí teploty, ale i stoupající hladina oceánu. Jednou z příčin neschopnosti Kuvajtu vypořádat se efektivně s dopady klimatických změn je historický, dodnes přetrvávající vliv ropy na podobu města.

Když byly v roce 1938 objeveny rozsáhlé ropné zásoby, jimiž království disponuje, ruku v ruce s nově nabytým pocitem síly a národní hrdosti šlo přesvědčení, že si hlavní město zaslouží přestavět do podoby odpovídající získané roli. Kuvajt od té doby prošel masivní rekonstrukcí: město se zbavilo shluků tradičních cihlových budov a nahradilo je mrakodrapy západního stylu. Na rozdíl od původních budov však prosklené mrakodrapy samy o sobě neposkytují žádné chlazení a všechny potřebují energeticky náročnou klimatizaci.

V situaci, kdy se zásoby vody i ropy malé monarchie neustále scvrkávají, se tak tento způsob života jeví neustále více jako neudržitelný. Téměř 100 % pitné vody získává Kuvajt odsolováním mořské vody. I tento proces je energeticky velmi náročný, nicméně vláda ceny vysoce dotuje, což logicky vede i k jejímu plýtvání – spotřeba vody v Kuvajtu patří celosvětově mezi nejvyšší.

„Do jisté míry se musíme vrátit zpět k podobě tradičního města,“ říká Aisha Alsager z firmy AGi Architects, která se snaží propagovat ekologicky udržitelné bydlení a inspiraci čerpá z perské architektury. V roce 2019 by měla začít výstavba ekologického „chytrého města“ za 4 miliardy dolarů - nové obytné části Kuvajtu, v níž by měla fungovat veřejná doprava i kontrola množství spotřebované vody.

Řada expertů zůstává nicméně skeptická a varuje, že skutečně efektivní boj s klimatickými změnami bude vyžadovat radikální změnu v myšlení všech Kuvajťanů a musí zároveň zahrnovat plán, jak pomoci i té nejzranitelnější části společnosti. Že se to momentálně ne úplně daří, připouští i Aisha Alsager: „Vezměte si příklad dálnic, všude na světě se snaží je omezovat a u nás v Kuvajtu jich oproti minulým rokům stavíme desetkrát víc.“

The Avenues - huge shopping mall
Jedno z mnoha nákupních center v Kuvajtu • Autor: CC-BY-SA 2.0, Steve & Jemma Copley

Reklama
Reklama