Mám trochu morbidní otázku.
Prosím.
Je vám 77 let.
Ano.
K noze máte připevněnou odsávačku hnisu.
Ano.
Je smrt k smíchu?
Naprosto. Téma smrti je samozřejmě v mém životě přítomné a dá se z ní vytěžit dost humoru. Kdosi mi minulý týden řekl, že dnes nemůžete mluvit o smrti, aniž by si lidé mysleli, že jste tím udělal něco absolutně antisociálního. Ale smrt patří k věci. Představte si, že než byste přišel na svět, Bůh by vám dal na vybranou: „Můžeš si vybrat, že tu se mnou zůstaneš, budeme donekonečna sledovat reprízy života a jíst zmrzlinu, nebo se můžeš narodit. Ale jestli si vybereš narození, tak na konci života musíš zemřít – to je nevyhnutelně. Tak co si vybereš?“ Myslím, že většina lidí by řekla: „Dám šanci životu.“ Je to smutné, ale zahrnuje to i smrt. To jsem schopný přijmout.
Otevřeně, zpříma a rovnou k věci otevírá David Marchese na serveru Vulture svůj rozhovor s Johnem Cleesem, někdejším členem skupiny Monty Python Flying Circus. Vitální Cleese, který stále natáčí i vystupuje se sólovým materiálem, v hovoru vysvětluje svůj postoj k politické korektnosti v rámci komedie, ale také analyzuje vulgární a maskulinní slovník Donalda Trumpa a jeho příznivců.
A přiznává se, že ačkoli byli Monty Python Flying Circus symbolem uvolnění a kontrakultury šedesátých let, on sám se na rozdíl od zbytku skupiny díky svému středostavovskému původu vždy považoval spíše za establishment, vůči němuž byla kontrakultura namířena. Marihuanu odmítal, The Beatles ho nezajímali, Davida Bowieho příliš neznal a Kerouaca nikdy nečetl.
Nakonec Cleese konstatuje, že by neměnil za jinou éru něž druhou půli dvacátého století a dnešek, protože to jsou nejzajímavější časy a celý svět je úplně šílený: „Žijeme ve věku blbců. Je to až dech beroucí. Šéfují naprosto všemu.“
https://www.youtube.com/watch?v=2-p44–9S4O0
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
