pondělí 26. 2. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Závěrečným nedělním ohňostrojem skončily olympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu - a velkou otázkou zůstává, jak se budou dál vyvíjet vztahy mezi oběma zeměmi poloostrova. Jihokorejský prezident Mun Če-in se her snažil využít k restartu vztahů se severní diktaturou a do jisté míry se mu to podařilo. Zprávy o testech jaderných raket vystřídaly fotografie společného hokejového týmu, který obě země při této příležitosti vytvořily. Zda zlepšení vztahů přežije konec her, záleží i na tom, jak Mun zvládne vyvažovat nevyzpytatelný severokorejský režim a stupňující se tvrdé požadavky svého amerického spojence.

Jižní Koreji se podařilo minimálně dočasně změnit napjatou dynamiku vzájemných vztahů – byť mnozí namítali, že za cenu přílišné servilnosti vůči severnímu sousedovi. Severokorejští sportovci se účastnili her a do Pchjongčchangu dorazila sestra Kim Čong-Una, aby tlumočila návrh svého bratra uspořádat summit, na němž by se lídři obou zemí mohli setkat tváří v tvář.

Reklama
Reklama

Jihokorejskému prezidentovi se nicméně nepovedlo využít příležitosti a dostat k jednacímu stolu vysoké představitele USA a Severní Koreje. Americký viceprezident Mike Pence se omluvil z plánované společné večeře a vyhnul se jakémukoliv (i očnímu) kontaktu se severokorejskou delegací a s Kimovou sestrou, přestože seděli ve stejné lóži. Americký prezident Donald Trump pak o víkendu ohlásil uvalení nových sankcí na severokorejský režim.

Spojené Státy nejsou jedinou zemí vyvíjející tlak na Jižní Koreu, aby zachovala tvrdý přístup. Japonský premiér Šinzo Abe apeloval na Muna, aby neodkládal společné vojenské cvičení Spojených Států a Jižní Koreje, které by se podle současných plánů mělo uskutečnit 9. až 18. března. Severní Korea již dříve prohlásila, že pokud ke cvičení dojde, obnoví raketové testy.

Jihokorejský prezident se tak nachází v nesnadné situaci, jak podotýká magazín Foreign Affairs. Musí balancovat mezi spojenci, kteří požadují tvrdý postoj vůči Severní Koreji, chce-li však zachovat zlepšení vzájemných vztahů, musí Kimovi vyjít alespoň v něčem vstříc. Od jeho (ne)úspěchu se bude odvíjet další vývoj na poloostrově.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Psaní o útrobách čínské komunistické straně bývá trochu spekulativní, ale jinak to v nedemokratické a tajnůstkářské mocnosti ani nejde. Deník Financial Times však o čínské politice mívá přesné informace a přichází se zprávou o přelomové změně. Ústřední výbor strany navrhne změnu ústavy: aby prezident Si Ťin-pching mohl zůstat u moci déle než dvě funkční období.

Podle současné ústavy by Si musel v roce 2023 předat moc svému nástupci. Byl by to konec zavedeného postupu, kterým se vedení komunistické strany od 80. let řídilo. Výměna prezidenta každých deset let zaručovala pravidelnou a spořádanou výměnu v čele režimu.

Reklama
Reklama

Si Ťin-pching má už nyní mezi znalci čínské politiky pověst nejmocnějšího vladaře od dob Mao Ce-tunga. Po něm pojmenovaná teorie už byla na podzim uvedena do oficiálního kánonu stranické ideologie, což se dříve během života poštěstilo právě jen Maovi. Nově se tyto myšlenky – konkrétně nazvané “Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými charakteristikami pro novou éru” - mají stát i součástí ústavy.

V rozhovoru s Respektem Siovu rostoucí moc před třemi lety popsal světově uznávaný sinolog Geremie Barmé následovně: “Současný prezident zavádí jednu novou a v diktaturách nevídanou věc, jakousi stínovou vládu. Zakládá komise pro proměnu armády, ekonomické reformy a kontrolu internetu - které mají dělat vlastně to samé jako standardní stranická a státní byrokracie. Jsou dokladem toho, že se běžné úřady a ministerstva rozrostla natolik, že neumí plnit příkazy vedení státu. Z jakého jiného důvodu by takový paralelní aparát vznikal? Si Ťin-pching stojí včele všech těchto komisí, proto mu říkám ředitel všehomíra. Tolik funkcí najednou neměl od dob Mao Ce-tunga žádný čínský vladař.”

Si ťin-ching v posledních pěti letech ve svých rukách koncentroval moc, která byla dříve rozprostřena mezi členy ústředního výboru politbyra. Podle znalců čínské politiky ji však nepoužívá k reformám, ale spíše k pěstování disciplíny a loajality vůči straně. I jeho tažení proti korupci, které zasáhlo desítky tisíc straníků, dle analytiků citovaných v západních médiích míří především na jeho mocenské rivaly.

FT citují expertku na čínskou politiku Jude Blanchette, podle níž pozorujeme rozklad reforem, kterými chtěl v 80. letech tehdejší modernizátor Teng Siao-pching uklidnit čínskou politiku a zabránit návratu charismatického diktátora typu Mao Ce-tunga.

Reklama
Reklama