pátek 16. 3. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ruští žoldáci bojující v Sýrii na straně režimu Bašára Asada nejsou lidé, jimž byste se chtěli dostat do rukou. Zajatým nepřátelům prý vydloubávají oči z důlků, jejich nechvalně proslulý velitel Dmitrij Utkin vystupující pod přezdívkou Wagner (podle svého oblíbeného skladatele) má na rameni vytetovaný hákový kříž, po vzoru Vikingů nosí helmu s kravskými rohy a praktikuje pohanství. Svobodná Evropa pod podmínku anonymity vedla unikátní rozhovory se třemi vojenskými veliteli soukromé ruské společnosti Wagner, která nese jméno svého zakladatele.

Ruští žoldnéři sice v Sýrii bojují na straně Bašára Asada a jeho armády, sami ale mají o svém nasazení a motivaci trochu jinou představu. „Syřané nemůžou Asada vystát. Podporuje ho jenom zlomek obyvatelstva, většina je proti němu. Jediný, kdo Asada doopravdy podporuje, je Vladimir Putin a Rusko,“ řekl jeden z velitelů reportérovi. „Není žádná syrská válka, stejně jako není žádná ukrajinská válka. Je jen jedna válka, mezi Ruskou federací a Spojenými státy,“ dodal.

Reklama
Reklama

Soukromá společnost Wagner má nyní v Sýrii dva až čtyři tisíce vojáků. Jsou to většinou bývalí ruští vojáci, kteří dříve bojovali na východní Ukrajině a poté se přesunuli do Sýrie. Za svoji práci dostává žoldnéř měsíční gáži čítající asi 150 tisíc rublů (zhruba 50 tisíc korun), velitelé si přijdou na trojnásobek. Pokud bojovník na frontě vydrží tři měsíce v kuse, má nárok na stoprocentní bonus. Za tři měsíce v boji si tak může vydělat až milion rublů. Když naopak z různých důvodů přestane bojovat a frontu opustí, může jít sloužit do přístavu, kde překládá bedny za 1000 rublů denně (zhruba 350 korun).

https://www.youtube.com/watch?v=HvW3OBJDVS8&t=362s

Ruské žoldnéře, resp. společnost Wagner platí režim Bašára Asada. Jak přesně Asad posílá peníze do ruské firmy, to není zcela jasné -  podle dosud zveřejněných informací je ale zřejmé, že převod peněz zprostředkovává mocný ruský oligarcha Jevgenij Prigožin. Je to Utkinův obchodní partner, kterému se pro síť jím vlastněných restaurací a blízkému vztahu k ruskému prezidentovi přezdívá osobní šéfkuchař Vladimira Putina.

Členové firmy Wagner nejsou prvními Rusy, kteří se v Sýrii objevili. První ruští žoldáci přišli bojovat do Sýrie už v roce 2013 a pracovali pro organizaci zvanou Slovanské jednotky. Podle petrohradské zpravodajské sítě Fontanka.ru mělo jít o 267 mužů. Jejich úkolem byla oficiálně ostraha ropných rafinérií a ropovodů, ale brzy se zapojili do ostrého boje, v němž utrpěli velké ztráty. Přeživší bojovníci se v říjnu 2013 vrátili do Moskvy a jejich velitelé skončili ve vězení za nelegální žoldnéřské aktivity.

Idea ruské žoldnéřské jednotky nicméně zaujala i další příslušníky ruské armády. Když v roce 2014 Moskva anektovala ukrajinský poloostrov Krym a vzápětí se rozhořely separatistické boje na východě Ukrajiny, bývalý sovětský a ruský důstojník Dmitrij Utkin a další ruští vojáci začali formovat polovojenské jednotky, které pak bojovaly v oblasti Donbasu na straně separatistů. Tyto jednotky fungovaly v úzké součinnosti s ruskou armádou, potvrzují velitelé z firmy Wagner. Jejich příslušníci se cvičili na vojenské základně poblíž Rostova na Donu pod velením důstojníků speciálních jednotek ruského ministerstva obrany.

Dmitrij Utkin
Dmitrij Utkin

V červnu 2014 přišla první taková skupina zhruba 250 žoldnéřů bojovat na Ukrajinu. „Byly to taktické skupiny o velikosti roty. Tehdy se ještě nejednalo o soukromé vojenské firmy, ale lidé dostali zaplaceno,“ vzpomíná jeden z velitelů. Jedné takové skupině velel i Utkin. Syrská anabáze firmy Wagner pak začala v roce 2015. V té době už v Rusku působilo více soukromých vojenských kontraktorů, ale pouze Wagner se přímo zapojuje do bojových operací. Po boku dvou až čtyř tisíc ruských žoldnéřů v Sýrii bojují také příslušníci jednotky Karpaty, která čítá okolo 300 kozáků s ukrajinským občanstvím. Kromě firmy Wagner a kozáků v Sýrii působí i pravidelná ruská armáda. Společně s firmou Wagner je tak v Sýrii dohromady asi 8000 mužů, odhadli tři oslovení velitelé. Všechny ruské síly spolu prý úzce spolupracují, přičemž ruská armáda poskytuje jednotkám Wagner zejména důležitou leteckou podporu.

Typický úkol, který žoldnéři dostanou, je obsadit a hlídat určitý kus země. Ve smlouvě sice mají uvedenou pouze civilní práci na ropných a plynových polích, ale realita vypadá jinak. „Řeknou nám, abychom obsadili území – většinou ropné nebo plynové pole – a pak ho hlídali. Ale nejde něco hlídat, když jsou půl kilometru od vás nepřátelští bojovníci. Takže je musíte vytlačit,“ popisuje jeden z velitelů. Podle odhadů zahynulo od roku 2015 v Sýrii přibližně 400 Rusů, z nichž část tvořili žoldnéři. Například letos v únoru zemřely při americkém náletu desítky zaměstnanců firmy Wagner.

K syrským spolubojovníkům z Asadovy armády nemají Rusové příliš velký respekt. „Syřané se bojí Islámského státu. My jdeme do boje a dobudeme nějaký kopec. Večer ho předáme Syřanům a oni o něj do rána přijdou. Je tam zpátky Islámský stát. Takže musíme jít a ten kopec dobýt znovu.“ Zaměstnanci firmy Wagner přitom vědí jednu věc: nesmí se dostat do zajetí. Totéž ale vědí i islamisté na opačné straně fronty. „Když vás zajmou, znamená to smrt umučením,“ říká velitel. „Mám specialisty, kteří vydloubávají oči. Vezmou lžíci a tak dlouho dolují, až se oko volně houpe z hlavy,“ dodává.

Na začátku nasazení dostávali členové firmy Wagner velké množství starého ruského vojenského vybavení – tanky T-90 a T-72 a další vozidla. Jeden z vůdců vzpomíná na okamžik, kdy v přístavu Tartus vykládal z lodi 120milimetrové střely do minometu: byl na nich prý nápis Vyrobeno v roce 1986. „Ta bedna se mi rozpadla v rukou v prach.“ V roce 2016 se ale patron firmy Jevgenij Prigožin dostal do osobního sporu s ministrem obrany Sergejem Šojgu, který zakázal poskytovat firmě tanky a těžké zbraně.

Velitelé nepochybují, že zájem o jejich služby jen poroste: „Válka mezi USA a Ruskem totiž bude pokračovat,“ myslí si. Dalším dějištěm bude podle nich Libye, zaměstnanci Wagner prý už nyní působí v Súdánu. „Pokud budeme muset bojovat proti Americe, vyhrajeme. Oni neumějí bojovat. Jak říká Putin: Můžete vymyslet střely, jaké chcete, ale nemůžete vynalézt lidi, jaké máme my. Naši lidé se umějí obětovat jako nikdo jiný.“

Reklama
Reklama
Reklama

Denní menu dále přináší

Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Archaeopteryx je hvězdou a hrdinou dětství pro každého, kdo v raném věku propadl kouzlu pravěkých ještěrů. Byl to opeřený tvor, o němž není úplně zřejmé, zda je to pták vypadající jako dinosaurus, nebo dinosaurus vypadající jako pták - druhá možnost je pravděpodobnější. U většiny dětí dinosauří horečka opadne, ale u některých ne, stanou se z nich pak paleontologové - a díky nim teď právě máme přesnější představu o tom, zda a jak Archaeopteryx létal. Což je „v branži“ už sto padesát let stará debata a definitivní odpověď stále neznáme.

Poletoval jako bažant, myslí si nově Dennis Voeten paleontolog působící ve francouzském Grenoblu. Zvláštní rentgenovou metodou prozkoumal dochované kosti ještěra a porovnal je s dnes žijícími tvory. Nejbližší se archaeopteryxovi ukázal být právě bažant, který nelétá jako ostatní ptáci, ač to tak může chvíli po vzletu vypadat, nýbrž specifickými pohyby křídel poletuje, když potřebuje překonat překážku nebo uprchnout predátorovi.

Jeho životní styl byl tedy nejspíš v pravém slova smyslu přízemní a jeho prostorem byla tropická džungle, jíž také Evropa v jurské době byla. Do oblak se nepouštěl a oblohu nebrázdil. Králi oblohy byly v té době ptakoještěři, děsiví, často mnohametroví létající predátoři a vědecky vzato bratranci dinosaurů - takže to poskakovaní byl ze strany archaeopteryxe, střapatého opeřeného ještěra velikosti dnešní straky, docela dobrý nápad.

Archaeopteryx

Reklama
Reklama