Italští populisté se shodli na vládě. Eurozónu může čekat druhé Řecko
Itálie bude mít po jedenácti patových týdnech vládu. Pravděpodobně. Pokud vůdcové dvou protikladných populistických stran, Ligy severu a Hnutí pěti hvězd, překonají poslední překážku, a tou je jméno budoucího premiéra. Na programu se již nicméně shodli a výsledek stojí za pozornost: slovy týdeníku The Economist bude “program skutečně historický, protože jeden z nejdůležitějších evropských států bude mít v čele rusofilní vládu s cílem ohrozit omezení kladená eurozónou. (Navrhovaná koalice) bude excentrická, idealistická, zatížená xenofobií, netolerantní a ekonomicky neliberální.“
Itálie radikálně sníží daně a zároveň zvýší výdaje. Do společného vládního návrhu se dostaly jak předvolební sliby Ligy severu na snížení daní (respektive zavedení rovné daně), tak hlavní tahák Hnutí pěti hvězd na zavedení minimálního příjmu. Obě strany sice návrhy oslabily, původně navrhovaná rovná daň bude mít nakonec dvě pásma a základní příjem ve výši 780 eur bude dostupný pouze části obyvatel, nicméně bývalý vysoce postavený představitel Mezinárodního měnového fondu Carlo Cottarelli náklady spočítal na 126 miliard eur. Šéf Hnutí pěti hvězd Luigi Di Maio ale tvrdí, že opatření budou stimulovat ekonomiku a povedou tak vlastně k nárůstu příjmů.
Obě strany se zřekly nejradikálnějších kroků, v návrhu není naznačena cesta vedoucí k vystoupení z eurozóny. Italské dluhopisy se přesto okamžitě propadly. Program je přímou výzvou fiskálním pravidlům eurozóny, ale nikoliv pouze jim. Obě strany se také shodly na nucené deportaci 500 tisíc nelegálních přistěhovalců a zrušení sankcí proti Rusku. Ty EU spolu se Spojenými státy zavedla jako reakci na ruskou okupaci Krymu a východní části Ukrajiny.
Návrh musí projít interním referendem obou stran, a pak zbývá jediné - shodnout se na tom, kdo se postaví do čela. The Economist předpovídá, že “manželství” obou radikálně odlišných stran bude divoké. Strany neřeší skutečné problémy země, například nízkou produktivitu práce. K tomu by se musela rozvolnit pravidla pracovního trhu, do čehož se populistům samozřejmě nechce.
“Místo toho se spoléhají na obrovský stimulační balík složený z daňových škrtů a darů a financovaný zbožným přáním,“ píše týdeník. Celý vládní postoj pak nazývá “inkoherentním radikalismem”. Jestliže eurozóna byla schopná ustát otřesy v malé zemi, jako je Řecko, v případě Itálie mohou být tyto otřesy skutečně dramatické.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].