Quartz zveřejnil vše vysvětlující (a zábavný) text s názvem Všechno je na draka a může za to internet (Everything sucks and it’s the internet’s fault). Autor vysvětluje omyl zahnízděný v základech původního nadšení z webu a ukazuje, proč je dnešní atmosféra tak podivná, jak je. A ukazuje to dobře.
Základem je tvrzení, že lidé se neřídí rozumem a touhou po pravdě, ale emocemi. To nemusí být nutně vždy na škodu, na počátku průmyslové revoluce bylo například spoustě lidí zima, měli hlad a byli strašně utahaní, což jsou skutečné příčiny, které je hnaly do měst a do továren - protože “vynález strojů a velkých měst a dělby práce a právního řádu a zastupitelské vlády hodně udělaly hodně pro to, aby se lidé chudoby a utrpení zbavili”. Co to všechno udělá s produktivitou práce a HDP, už tak úplně neřešili.
To je samozřejmě naprosto srozumitelná motivace, autor textu vidí nicméně problém v tom, že lidská touha po příjemných pocitech nikdy neochabuje. Když se vyřeší potřeby základní, nastoupí potřeby méně důležité, prožívané ovšem stejně palčivě. Teplo a plný žaludek nahradila v hitparádě tužeb touha po pohodlí, průmyslovou éru epocha spotřebního zboží.
I to bylo ještě docela fajn. “Životy všech lidí si byly více méně podobné. Dívali jsme se na stejné televizní kanály, poslouchali jsme stejnou hudbu, jedli stejné jídlo, váleli se na stejných kanapích a četli stejné noviny a časopisy. Tahle éra v sobě měla jistou kontinuitu a soudržnost, a ta byla zdrojem zvláštního pocitu bezpečí. A myslím, že právě tenhle pocit sociální soudržnosti je tím, na co dnes spousta lidí nostalgicky vzpomíná,“ píše autor.
A pak přišel internet. Nejdříve ho provázelo nadšení, jeho propagátoři popisovali svět, v němž jsou informace na dosah pro každého - pro všechny ty inteligentní, přemýšlivé lidi, kteří po informacích touží. Až na to, že v tomhle uvažování je menší chybička: “Na něco zapomněli. Zapomněli na to, že svět není poháněn informacemi. Lidé se nerozhodují podle toho, co je pravda a jaká jsou fakta. Neutrácejí peníze na základě dostupných dat. Základem světa jsou pocity (The world runs on feelings)”.
A podle toho to v internetem prosyceném světě také vypadá. Představa, že se lidé budou pídit po pravdě, se ukázala být hodně naivní. Informací je na webu více než dost, stačí si vybrat tu, která vám nejvíce vyhovuje. Informace jsou trochu jako kečup v supermarketu, každý si vezme ten, který mu nejvíce chutná.
Jste trochu rasista? Dvě kliknutí myší stačí k tomu, abyste si našel diskusní fórum, kde vám přesvědčivě vysvětlí, proč se za to nemusíte stydět. Odešla od vás manželka a začínáte mít pocit, že ženy jsou přirozeně sobecké a zákeřné? Nepotřebujete bůhvíjak rafinovaný dotaz na Googlu, abyste se dozvěděli, že ženy jsou biologicky méněcenné. Slovy autora: „Vlastně se ukazuje, že internet nebyl vynalezen, aby dal lidem informace, které potřebují, ale ty, které chtějí. Což je bohužel zásadní rozdíl.”
A situace je ještě horší. Informací je tolik, že se propadly do inflační spirály. Nikdo se v té záplavě nevyzná, je snadné věřit čemukoliv; proč se tím tedy vůbec zabývat. Stejně už nikdo nepozná, co je vlastně pravda, a co ne. Až na to, že demokracie stojí právě na tom, že pravdu poznat jde. Stojí na důvěře v instituce a právní řád. Pokud jim důvěřovat přestaneme, zhroutí se do sebe, zachvátí je rakovina. A jsme – jak konstatuje bez skrupulí text -“v hajzlu” (fucked). A děje se to nejenom v trumpovské Americe, ale všude na světě.
Záplava informací nedělá lidi osvícenými, záplava informací je mate. A když jsou zmatení a ničemu nevěří, obracejí se ke svým základním impulzům – k tribálním instinktům a sobecké starosti o sebe samé. A jsme rázem v dnešní vlně nacionalistických populistů, obránců hranic a bojovníků s přistěhovalci (ať existují, nebo ne). Tohle není “narušení” starých pořádků, jak o něm rádi mluví technologičtí inovátoři. K tomu by staré pořádky muselo nahrazovat něco vyššího, lepšího. Místo toho nás zachvacují nejnižší pudy. Civilizaci trvalo stovky let, než se kmenové vidění naučila odbourávat. Internet nás vrací zpátky tam, kde jsme byli.
Napsáno je to vtipně, i když řešení text nenabízí. Ale, a to je důležité, autor menu má pocit, že si přesně tohle už delší dobu sám myslí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
