Na Trumpa a populisty nadává na téhle straně příkopu snad každý, ale zkusme to vidět optimisticky. Ostatně bývaly doby, kdy se v Evropě tvrdívalo, že nic nedokáže sjednotit starý kontinent tak jako Putinovo utahování kohoutků s plynem a ropou. A trochu to byla pravda, nedá se rozhodně říct, že by Kreml své “plynové války” s Evropou vyhrál.
Jak píše Gideon Rachman, Evropě je stále jasnější, že Trump má ve vztahu ke starému kontinentu naprosto stejnou strategii jako zmíněný Putin – je to staré osvědčené “rozděl a panuj”. Vzhledem k nepřehledné struktuře EU je takový postup nabíledni, pokud tedy Evropu chápete jako nepřítele. A to Trump opakovaně tvrdí, v jeho vnímání světa je Evropa jen další mocností, která si dělá z USA dobrý den a snaží se je ekonomicky podojit. Hlubší hodnotovou spřízněnost zjevně americký Trump považuje za tlachání z některé pomýlené katedry humanitních věd, kterou beztak nikdy nenavštěvoval.
Je také pravda, že napětí mezi jednotlivými evropskými státy roste. Příčinou je tentokrát především migrace; nebo záminkou, záleží na úhlu pohledu. Rachman v tomto kontextu mluví o “lepře populismu” poháněné nacionalistickými a populistickými vládami v Itálii, Polsku, Maďarsku, Rakousku a Slovinsku. Česko vypadlo: buď je pod Rachmanovým rozlišovacím horizontem, nebo se mu to u nás ještě nezdá tak hrozné.
V kostce: podle komentátora The Finacial Times existuje možnost, jak rozhádané evropské vlády sehnat zpátky do jednoho houfu, a tou je reálná ekonomická hrozba ze strany Spojených států. “Přes všechny rozdíly chápou lídři zemí EU strategickou důležitost své jednoty v otázkách obchodu, zvlášť v okamžiku, kdy se globální obchodní válka stává reálnou možností,” píše.
Malé země jsou vydány na pospas americkému obchodnímu tlaku, ale evropská ekonomika jako celek je větší než americká a velikost jejího vnitřního trhu nabízí jednotlivým státům jistou formu ochrany. Pro úplnost, jak větrům možné obchodní války vystaveni Češi, je přehledně vidět v tabulce na jiném místě zmíněného deníku Financial Times. Graf ukazuje, jaká část přidané hodnoty vznikající v jednotlivých zemích je důsledkem zapojení do globálních obchodních vztahů. Česko je skutečně hodně na špici. (Za upozornění děkuji kolegovi Ondřeji Kundrovi).
Ale zpět k věci. Důkazem, že si Evropané celou situaci uvědomují, je jejich nečekaná jednota v průběhu vyjednávání o podmínkách brexitu. Na jedné straně skutečně hrozí, že odstředivé síly hádek okolo migrace roztrhají EU na kusy. Na druhé straně se ukazuje, že hrůza z ekonomické apokalypsy spojené s rozpadem eurozóny dokáže horké hlavy rychle zchladit.
Rachman připomíná dramatickou otočku (dříve) radikálního řeckého premiéra Alexise Tsiprase, který se po krizi okolo řeckého dluhu a evropského záchranného programu “během tří let proměnil ze socialistického divocha v uhlazeného evropského federalistu snižujícího daně”. Rachman říká, že si umí představit, jak dnešní generace populistů projde podobnou vnitřní obrodou, když si uvědomí, jaká rizika by v dnešní situaci byla s rozpadem EU spojená.
Ekonomická katastrofa by dost dobře mohla smést ze scény i dnešní hrdé bojovníky s Bruselem - a oni to nejspíš vědí. Legendární britský seriál Yes, ministr v podobné souvislosti kdysi trefně citoval poradce amerického prezidenta a vrchního cynika moci Richarda Nixona: “Když je chytíš za k..le, jejich srdce i rozum budou následovat.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
