úterý 6. 9. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Po nedělních volbách se nemůžeme vyhnout Německu. Politický editor týdeníku Die Zeit Jochen Bittnerzajímavě vysvětluje kořeny německé “vítací kultury” (willkommenskultur), která vloni tolik překvapila svět.

Ve skutečnosti prý nejde o hluboce zažitou kulturu, spíše o spontánní projev něčeho, co není snadné pojmenovat. První dny po příchodu běženců vlastně nebyly ani tolik o uprchlících jako o Němcích samých. “Nabídli nám (Němcům) úlevu hned na třech frontách,” píše Bittner. “Úlevu z pocitu bezmoci uprostřed takového množství utrpení na Blízkém východě v okamžiku, kdy se Německo začínalo konečně cítit pohodlně ve svém mocenském postavení v Evropě. Úlevu z tehdejšího pocitu, jenž vycházel z řešení řecké krize - že Němci nemají srdce. A úlevu z historického podezření, že ostatní vnímají Němce jako nebezpečné xenofoby.”

Reklama
Reklama

Pocit bezmoci byl vystupňován fotografií tříletého syrského chlapce utonulého v Turecku, která oběhla svět jen o dva dny dřív. Německá veřejnost prý byla zároveň v emocionálním napětí, jež bylo výsledkem vleklých jednání s Řeckem. Němci sice de facto půjčili Řekům miliardy eur, ale dohoda byla kvůli podmínkám líčena jako diktát a Angela Merkel se v řeckých novinách objevovala v nacistické uniformě. “Když běženci dorazili do Mnichova, dostali Němci šanci tento obraz vylepšit. Podívejte se, volaly fotografie, jsme velkorysí! Jsme soucitní. Naše vlastenectví je altruistické.“

Uprchlíci v Německu, Fischen, Bavorsko, 19.11.2015
Uprchlíci v Bavorsku, listopad, 2015 • Autor: Matěj Stránský

A potom je tu na hlubší rovině možnost znovu dokázat, že Německo není nepřítelem svobodného světa; naopak, že se stalo novou mekkou svobody. “Mnozí Němci přijali masový útěk do své země jako dosud nejsilnější důkaz, že se Německo stalo jedním z nejrespektovanějších a nejvstřícnějších míst na zemi. Jakkoliv naivně to může znít, měli jsme pocit, že nás nezavalili uprchlíci, ale naši fanoušci,” píše německý komentátor.

Bittner říká, že se teprve ukáže, zda zvítězí povrchnější nebo hlubší motivy - a to se odrazí v tom, jak dlouho vstřícnost vůči přistěhovalcům vydrží. “Humanitární reflexy nejsou náhražkou požadavků zahraniční politiky; požadavků, které před Německem stojí stále naléhavěji. Další uprchlická krize se již nyní prohlubuje v Africe, a jak německá vítací kultura chladne, další vlna migrantů už nebude přijímána s takovým potleskem. Německo se před rokem změnilo, ale o rok později jeho političtí lídři stále nevysvětlili, jak přesně tohle nové Německo vypadá.”

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Přistěhovalectví ovládlo západní politiku. A jak jsme viděli o víkendu, Německo nakonec nebude o nic víc imunní než jiné země. Strach z přistěhovalců rozhodl o Brexitu, nenávist k přistěhovalcům vysvětluje přinejmenším polovinu úspěchu Donalda Trumpa. A co když strach zvítězí?

Premiérka Velké Británie Theresa Mayprávě odvolala další slib stoupenců Brexitu: australský bodový systém sloužící ke kontrole přistěhovalectví a slibovaný během kampaně se nekoná. Slovy mluvčího Downing Street: “Jednou z příležitostí, jež nám Brexit nabízí, je budoucí možnost kontrolovat množství lidí přicházejících do Británie z EU. O přesném způsobu, jakým bude vláda pohyb státních příslušníků členských zemí EU regulovat, se však teprve rozhodne. Jak ale premiérka již mnohokrát v minulosti prohlásila, bodový systém nebude fungovat a není mezi uvažovanými možnostmi.“

Reklama
Reklama

Což musí být pro mnohé z těch, kteří hlasovali pro odchod z EU, podobné překvapení, jako když již pár dní po hlasování zjistili, že si nikdo přesně nevzpomíná, kdo jim slíbil stovky milionů liber proudících místo do Bruselu přímo do britského zdravotnictví.

Brexit (ilustrační foto)
Autor: Milan Jaroš

Tentokrát si ovšem někteří vzpomínají. “Odmítnutí typu migračního systému, pro který tolik stoupenců odchodu z EU hlasovalo, naznačuje seriózní vyklízení pozic,” upozornil Nigel Farage, dříve šéf Strany pro nezávislost Spojeného království (UKIP), dnes aktivní stoupenec Donalda Trumpa. “Jestli si establishment myslí, že na nás s Brexitem ušije boudu, měl by se připravit na volební důsledky,” dodal. Bodový systém byl Faragův plán, ale během kampaně ho podpořil mimo jiné dnešní ministr zahraničí Boris Johnson. Znělo to tak jednoduše - a expertů, kteří měli o fungování australského modelu vždy pochybnosti, měli Britové slovy tehdejšího ministra spravedlnosti Michaela Gova “plné zuby”.

Teď je ale po referendu a experti mají čísla. Ti, které cituje The Guardian, říkají, že australský bodový systém by ve skutečnosti zvýšil počet přistěhovalců do Británie o milión a půl lidí. Systém nezaujatě připisuje žadatelům potřebné body podle předem zvolených kritérií, jako je vzdělání, praxe, obor nebo také věk, takže na první pohled vypadá spravedlivě; ve skutečnosti je to další neosobní mechanismus, v němž státní úředník v roli vševědoucího plánovače předem rozhoduje, koho země potřebuje.

Konkrétní zaměstnavatelé však často vidí situaci jinak, takže i v Austrálii nakonec řada přistěhovalců, jež objektivně nasbírala příslušný počet bodů (vynechme švindlování všeho druhu), skončila nakonec bez práce. Austrálie sama už bodový systém opustila, Farage to ale svým stoupencům zapomněl říct a establishment včetně médií jak známo pouze lže a lže a lže.

Reklama
Reklama