středa 18. 1. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Organizace Oxfam tento týden zveřejnila svůj nejnovější report na téma nerovnosti ve světě, podle kterého osm nejbohatších lidí na světě vlastní stejný majetek jako nejchudší polovina světa. Tento výzkum vyvolal řadu kontroverzí, Demagog.cz se při této příležitosti raději rozhodl podívat na to, jaká míra nerovností je v České republice.

Jako jeden z nejlepších ukazatelů míry “rozevření nůžek” slouží příjmová nerovnost.Eurostat shromažďuje data o nerovnosti v distribuci příjmů, kterou definuje jako „poměr mezi celkovým příjmem získaným 20 % populace s nejvyšším příjmem (nejvyšší kvantil) k 20 % populace s nejnižším příjmem (nejnižší kvantil)“.  Česká republika se od roku 2005 (nejstarší dostupné údaje) drží okolo hodnoty 3,5, zatímco průměr osmadvacítky se pohybuje okolo 5,0. Spolu s ČR se mezi zeměmi s nejnižší nerovností pohybuje také Slovensko, Slovinsko, Island, Belgie a skandinávské státy, jak je vidět v následujícím grafu:

erovnosti_index_eurostat
Graf indexů za rok 2015 • Autor: Eurostat

V kontextu výzkumu Oxfam bude však ještě lepší, když se podíváme na míru nerovnosti uvnitř společnosti, tedy na jednotlivé příjmové segmenty (domácnosti seřazené podle decilů). Poslouží nám k tomu tzv. Lorenzova křivka (za příjmy z roku 2014): fialová křivka v grafu ukazuje rovnoměrné rozdělení příjmů (tedy úplnou rovnost) a červená a modrá ukazují, jak se od ní odchylujeme. Ve skutečnosti vlastní spodních 50 % domácností okolo 30 % příjmů, 90 % domácností jen 78 %, respektive 76 % hrubých příjmů. Z grafu vyplývá, že horních deset procent českých domácností vlastní víc jak 20 % příjmů. 

Lorenzova křivka
Lorenzova křivka příjmů za rok 2014. • Autor: ČSÚ, Demagog.cz

V ČR je tedy (příjmová) nerovnost v porovnání s ostatními státy opravdu nízká. V naší analýze na Demagog.cz nicméně ještě rozebíráme, jaké jsou nerovnosti v rozdělení příjmů mezi kraji a jaká je míra chudoby v ČR. 

Pozn. Graf indexů za rok 2015 byl opraven, původní měl špatně označenou osu.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Jak ve své „geopolitické předpovědi“ píše dnešní Quarz - - kdo by si na konci studené války před 25 lety pomyslel, že knokautované Rusko nakonec z toho zápasu přeci jen vyjde vítězně. Ale přesně to se stalo. Zmiňuje to i včerejší menu: přicházející prezident Spojených států amerických ve svém velkém rozhovoru před nástupem do funkce velebí Rusko jako skvělého důležitého partnera, zatímco nad doposavad nejbližšími spojenci pohrdavě mává rukou: NATO je podle něj „překonané“, Evropská unie odsouzená k rozpadu a on osobně prý netuší, zda „vůbec dokáže nějak vycházet“ s německou kancléřkou Angelou Merkel. Podle nového šéfa Bílého domu byl brexit tou nejlepší věcí, kterou Británie mohla udělat pro zajištění své budoucnosti a brzy ji určitě budou následovat další země. Pro Ameriku plánuje Trump tu samou izolaci a hrozí, že roztrhá všechny její dosavadní obchodní dohody se světem včetně Severoamerické smlouvy o volném obchodu s nejbližšími sousedy Kanadou a Mexikem.

Evropě končí růžové dětství. S Donaldem Trumpem přichází tvrdá změna

Reklama
Reklama

Je to doopravdy nečekaný vývoj a nejeden stoupenec liberální demokracie je možná zaskočen. Útěchou je, že za dalších 25 let může být všechno zase jinak a dnešní trumpovci či jejich děti budou překvapeně zírat na svět, který se jim před očima zrodil z jejich jednoduchých záměrů. Nebo ne za pětadvacet let, ale třeba i mnohem dřív.

Kdo se nechce jen nervovat, ale i si tak trochu pohrát, může zárodky budoucího trumpovsko-brexitářského překvapení sledovat už dnes. Například ve zprávě seriózního zpravodajského serveru Politico, že příští kadidaturu na post guvernéra Kalifornie zvažuje pro rok 2018 známý mogul ze Silicon Valley, kontroverzní miliardář Peter Thiel.

Thielova podpora prezidentské kandidatury Donalda Trumpa byla mezi hvězdami kalifornského inovátorského byznysu ojedinělá a vyvolala pozdvižení. Vynálezce PayPalu dostal tento krok do vysoké politiky – nově zvolený prezident si ho vybral do týmu připravujícího předání moci.

Peter Thiel

Fakt, že Thielovi politika učarovala, mohl pozornější čtenář rozpoznat už dřív: jeho občasné rozumování, jak by měl správně vypadat svět a že by se do jeho správy neměli plést běžní laikové, se na zpravodajských serverech tu a tam objevuje už delší čas. Proto kandidatura introvertního homosexuálního podnikatele nepředstavuje zas až takové sci-fi.

Pokud Thiel do souboje opravdu půjde, nebude to mít jako republikán v Kalifornii – tradiční baště demokratů – lehké, ale o tyto finesy vnitrostátní politiky teď nejde. Důležité je, že Thielovo eventuální vítězství by mohlo vést k vývoji, jež by mohl otřást Spojenými státy a tím i celým světem.

Miliardář totiž patří do rostoucího počtu Kaliforňanů, kteří volají po odchodu své země z americké Unie a po založení nezávislého kalifornského státu. „Myslím, že takový krok by byl skvělý pro Kalifornii i pro zbytek Ameriky,“ řekl Thiel nedávno v rozhovoru pro New York Times. „A pomohl by i Donaldu Trumpovi v jeho kampani za znovuzvolení v roce 2020,“ dodal s narážkou na fakt, že právě v Kalifornii loni Trump drtivě prohrál a tamní voliči způsobili naprosté celoamerické vítězství Hillary Clinton v počtu voličských hlasů.

Ironií je, že hnutí za odchod Kalifornie z USA („Yes California“) založil Newyorčan žijící léta v Rusku - Louis Marinelli. Tento učitel angličtiny na soukromých školách v Petrohradu věnoval propagaci své ideje velkou energii a byl v ní úspěšný: ruská vláda hnutí „Yes California“ finančně podporuje a spolek loni těsně před Vánoci otevřel v Moskvě „kalifornské velvyslanectví“, které si klade za cíl „informovat ruské obyvatelstvo o kalifornské historii, napomáhat růstu vzájemného obchodu a turistického ruchu“. Technicky chce hnutí Kalifornii osamostatnit dvěma kroky: ve volbách 2018 by tam měli lidé rozhodnout, zda si přejí samostatný stát, či nikoli. Pokud řeknou Ano, mělo by se o rok později konat závazné referendum a na základě jeho výsledku by pak šestá největší ekonomika světa s počtem obyvatel větším než Polsko vykročila k samostatné existenci. Tím by v parafrázi úvodem zmíněných Trumpových slov udělala Kalifornie to nejlepší k zajištění své budoucnosti a další státy americké unie by ji pravděpodobně brzy chtěly následovat.

Takže tohle by mohla být ta nečekaná novinka. Čas na škodolibý smích? Těžko říct. Vítěz celé hry by totiž bohužel zůstal asi stejný, jako je dnes.

Reklama