úterý 16. 5. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Víkendové newyorské Timesy přinesly velký kontextový materiál o čínském pokusu nastartovat druhé kolo globalizace. Ano, jedná se o akci, které se zúčastnil i prezident Miloš Zeman, ale podařilo se mu její význam aspoň v Česku celkem úspěšně zaclonit výrokem o likvidaci přemnožených žurnalistů. Americký deník o významu příliš nepochybuje - přirovnává čínský projekt “Jeden pás, jedna cesta” (OBOR) k americkému poválečnému Marshallovu plánu, mnohonásobně nafouknutému a bez vojenské podpory. Rozhodně jde o monstrózní pokus znovu rozdat globální ekonomické karty.

Rozměry obřího projektu jsou zřejmé: zahrnuje více než 60 zemí, v podstatě se jedná o infrastrukturní plány v hodnotě okolo jednoho biliónu dolarů. Většina chystaných cest, tratí, tunelů, přístavů či průplavů se soustředí na oblast Asie a Afriky, ale Evropa ale nepřijde úplně zkrátka. “Čínští plánovači mapují železniční tratě z Budapešti do Bělehradu, aby vytvořili další koridor, jímž bude do Evropy proudit čínské zboží z řeckého přístavu v čínském vlastnictví,“ popisují budoucnost američtí novináři. “Projekt zásadně slouží čínským ekonomickým zájmům. Ekonomický růst v Číně zpomaluje, země produkuje více oceli, betonu a strojů, než je schopna spotřebovat. Čínský prezident proto hledí ke zbytku světa, především toho rozvojového, s nadějí, že udrží vlastní ekonomický stroj v chodu.“

Reklama
Reklama

Dodejme, že to je situace, která se celkem podobá začátku první moderní vlny globalizace. I tehdy již Západ vyčerpal možnosti třicetiletého růstu po 2. světové válce, produkoval více, než byl schopen spotřebovat, a tlačil na prolamování hranic. Výsledkem bylo rozšiřování západního ekonomického vlivu a pravidel, vlastně paradoxně i sám vzestup Číny. Západ má dnes ze své vlastní globalizace “trochu” kocovinu. Čína nastupuje na jeho místo a ne všichni jsou nadšeni. “Spojené státy a mnozí jejich významní evropští i asijští spojenci zaujali k projektu opatrný postoj a obávají se strategických cílů Číny. Někteří, jako třeba Austrálie, žádost Pekingu o podpis účasti na projektu odmítli. Indie, navzdory investicím na vlastním území, nemá dobrý pocit z toho, že Číňany budované silnice protnou území Kašmíru, o něž se Indie pře s Pákistánem,” píší NYT.

Zároveň ale dodávají, že lákadlo je příliš velké. Do Pekingu vedle preludujícího Putina vyrazil také německý ministr pro ekonomiku a energetiku nebo zástupci firem Siemens nebo General Electric. I Američané, kteří pod prezidentem Trumpem naopak Číňany obsazovaný prostor vyklízejí, nakonec také zvýšili váhu svého zastoupení a vyslali významného člena Rady národní bezpečnosti pro Asii.

NYT tvrdí, že Číňané jsou tak hladoví po přístupu na nové trhy a tak spěchají, že v některých případech značně riskují. To ukazuje popis monstrózních projektů v zemích jako Laos nebo Indonésie, celkem bez jistoty, že se je podaří ufinancovat a že vůbec někdy přinesou ekonomický prospěch. V každém případě, Číňané se pokoušejí pohnout světem.

Tady je mapka čínských investic:

Čína investice

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Oběti rozsáhlého kybernetického útoku WannaCry začínají sčítat škody. Ransomeware postihl stovky tisíc cílů včetně britských nemocnic nebo ruských úřadů.  V tuto chvíli se zdá, že nejhorší vlna vyděračských útoků je za námi, ale s jistotou to samozřejmě nikdo neví.

The Wall Street Journal hlásí, že cena za výpadky počítačů způsobené kybernetickými útoky půjde k osmi miliardám dolarů. Odhad pochází od firmy Cyence ze Silicon Valley a stojí na průměrné době, během níž je možné obnovit fungování zasažených systémů, a na typu podnikání, jemuž se tyto firmy a soukromníci věnují. Někteří postižení také vyhověli požadavkům útočníků a pokusili se zaplatit výpalné v bitcoinech, ale jedná se prý pouze o malou část postižených a celková částka nepřesáhne 50 000 dolarů.

Reklama
Reklama

Jiné komentáře ukazují, že rozsah útoku možná zatřásl klidem uživatelů internetu víc než cokoliv před tím. Steven Weber, profesor fakulty informatiky v Berkeley, a jeho kolegyně Betsy Cooper v The New York Times upozorňují, že přístup k internetu se časem může zcela proměnit. Mluví o jakémsi “novém normálním stavu”, kdy běžní uživatelé přestanou považovat internet za cosi “v podstatě bezpečného, pokud tedy neprovedu nějakou hloupost” - a to naopak v systém, jež je “v podstatě nejistý, nebezpečný a v němž jsem neustále v ohrožení”.

Pokud k takovému posunu ve vnímání technologie dojde, může se stát, že se spousta dnes běžných věcí změní: místo abychom internetové bankovnictví nebo elektronické zdravotní záznamy lékařů považovali za běžné, začneme jejich používání vnímat jako “děsivé, nebezpečné, a dokonce hazardní”. “Víme, co se stane, když se zhroutí bezpečnostní situace ve fyzickém prostoru: lidé si začnou kupovat trojité zámky, začnou si kupovat byty v ohrazených komunitách, ohlížet se přes rameno, když jsou po ulici. Představujeme si, že může nastat i digitální ekvivalent takové situace,” píší autoři.

V podstatě by to znamenalo návrat zpět. Vlády budou myslet více na to, aby se chránily, než aby se modernizovaly. Odvětví jako zdravotní péče nebo finanční sektor se začnou vracet k tužce a papíru. Ekonomice to určitě prospívat nebude. Možná začneme hledat sloveso, které znamená “vrátit se zpět k analogovému systému” - tedy pokud internetové firmy nezačnou do bezpečnosti svých systému podstatně více investovat.

Podobně běsní George Friedman, analytik, jehož před pár lety hackeři krádeží údajů o platících klientech jeho think-tanku připravili o reputaci. I on hází hodně viny na hlavu internetových firem, které se ženou za ziskem a inovacemi a kašlou na vratké základy, na nichž jejich systémy stojí. “Průmysl výpočetní techniky je dnes v pozici automobilového průmyslu v 60. letech minulého století. Nechce se mu nabízet bezpečnostní pásy, airbagy a další bezpečnostní opatření, na což tehdy vlády reagovaly zavedením regulací. A pak, když se regulace ujaly, začaly regulovat ještě mnohem víc než jen bezpečnostní prvky. Podle mého je celý sektor naivní, když ignoruje dlouhodobé důsledky své váhavosti inovovat v bezpečnostní oblasti”.

Friedman vysvětluje, že dnešní stav, kdy zranitelnost systémů láká nejen ke kybernetické válce mezi státy, ale také k masivnímu globálnímu organizovanému zločinu, nakonec může způsobit kolaps celého odvětví. “ Pokud by byla pravdivá představa, že jsme bezmocní tváří v tvář kybernetické válce, neutuchajícímu vandalismu a zločineckému vydírání, povede to ke zhroucení výpočetní techniky.

Ta se stala nenahraditelnou, ale právě její nenahraditelnost ve spojení s nepřetržitými hrozbami způsobí její zhroucení. Nemůžete být zároveň nenahraditelní a nekonečně zranitelní,“ píše komentátor a ukazuje prstem na miliardáře ze Silicon Valley.

https://www.youtube.com/watch?v=cZ543_0bjbw