pátek 18. 5. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Jak informoval předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, EU v pátek uvedla do chodu obranné obchodní nařízení zakazující firmám na starém kontinentu přidat se k obnoveným americkým sankcím proti Íránu. Ty chce vyhlásit prezident Donald Trump poté, co jednostranně zrušil podpis Spojené států pod dva roky starou dohodou, v níž se Írán zavázal zmrazit svůj jaderný program výměnou za zrušení tehdejších tvrdých sankcí mezinárodního společenství.

Evropskou unii, která je rovněž signatářem dohody, americký krok rozhořčil a odmítá se k němu připojit. Trump proto pohrozil, že zavede sankce i proti firmám a bankám mimo USA, které americké rozhodnutí o sankcích neuposlechnou a budou s Íránem dělat byznys dál. Právě oprášeným blokačním zákonem chce Evropská komise dosáhnout dvou cílů: udržet v platnosti dohodu s Íránem i bez USA a chránit evropské firmy před eventuální americkou pomstou.

Reklama
Reklama

Blokační nařízení zakazuje evropským podnikům pod hrozbou trestu, aby kvůli americkým sankcím rušily byznysové vazby s Íránem. Aby zákon z roku 1996 platil i na současné Trumpovy sankce, musí komise provést legislativní kroky, jejichž délka se v tuto chvíli odhaduje na dva měsíce. O platnosti či nepřijatelnosti zákona pak rozhodne kvalifikovaná většina členských států, takže odpůrci takové normy – server Politico zmiňuje například Německo – ji nebudou moci individuálně blokovat.

Juncker prohlásil, že spolu s oživením blokačního zákona se evropští lídři rozhodli dovolit Evropské investiční bance, aby podporovala investice evropských firem v Íránu. To znamená, vysvětluje Politico, že banka může do budoucna poskytovat úvěry firmám, které se po Trumpových sankcích jinak ocitnou na finančním suchu. Všeobecně se totiž předpokládá, že běžné banky přestanou v Íránu provádět operace, aby si nepohněvaly současnou americkou administrativu a nezkomplikovaly si obchody v USA.

Ztráta vlivu a konflikt s Evropou: Co znamená pro USA konec smlouvy s Íránem

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Itálie bude mít po jedenácti patových týdnech vládu. Pravděpodobně. Pokud vůdcové dvou protikladných populistických stran, Ligy severu a Hnutí pěti hvězd, překonají poslední překážku, a tou je jméno budoucího premiéra. Na programu se již nicméně shodli a výsledek stojí za pozornost: slovy týdeníku The Economist bude “program skutečně historický, protože jeden z nejdůležitějších evropských států bude mít v čele rusofilní vládu s cílem ohrozit omezení kladená eurozónou. (Navrhovaná koalice) bude excentrická, idealistická, zatížená xenofobií, netolerantní a ekonomicky neliberální.“

Itálie radikálně sníží daně a zároveň zvýší výdaje.  Do společného vládního návrhu se dostaly jak předvolební sliby Ligy severu na snížení daní (respektive zavedení rovné daně), tak hlavní tahák Hnutí pěti hvězd na zavedení minimálního příjmu. Obě strany sice návrhy oslabily, původně navrhovaná rovná daň bude mít nakonec dvě pásma a základní příjem ve výši 780 eur bude dostupný pouze části obyvatel, nicméně bývalý vysoce postavený představitel Mezinárodního měnového fondu Carlo Cottarelli náklady spočítal na 126 miliard eur. Šéf Hnutí pěti hvězd Luigi Di Maio ale tvrdí, že opatření budou stimulovat ekonomiku a povedou tak vlastně k nárůstu příjmů.

Reklama
Reklama

Obě strany se zřekly nejradikálnějších kroků, v návrhu není naznačena cesta vedoucí k vystoupení z eurozóny. Italské dluhopisy se přesto okamžitě propadly. Program je přímou výzvou fiskálním pravidlům eurozóny, ale nikoliv pouze jim. Obě strany se také shodly na nucené deportaci 500 tisíc nelegálních přistěhovalců a zrušení sankcí proti Rusku. Ty EU spolu se Spojenými státy zavedla jako reakci na ruskou okupaci Krymu a východní části Ukrajiny.

Návrh musí projít interním referendem obou stran, a pak zbývá jediné - shodnout se na tom, kdo se postaví do čela. The Economist předpovídá, že “manželství” obou radikálně odlišných stran bude divoké. Strany neřeší skutečné problémy země, například nízkou produktivitu práce. K tomu by se musela rozvolnit pravidla pracovního trhu, do čehož se populistům samozřejmě nechce.

“Místo toho se spoléhají na obrovský stimulační balík složený z daňových škrtů a darů a financovaný zbožným přáním,“ píše týdeník. Celý vládní postoj pak nazývá “inkoherentním radikalismem”. Jestliže eurozóna byla schopná ustát otřesy v malé zemi, jako je Řecko, v případě Itálie mohou být tyto otřesy skutečně dramatické.

Reklama
Reklama