pondělí 20. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Před dvěma lety vzbudila velký ohlas unikátní reportáž o dívkách unesených extremisty z Boko Haram, kterou napsal Wolfgang Bauer původně pro týdeník Die Zeit a Respekt ji se svolením autora přeložil a otiskl. Od té doby se nigerijské armádě podařilo tuto brutální sektu v mnoha bitvách porazit, a dokonce vytlačit z obrovského lesa Sambisa, který byl jeho základnou.

Prezident Buhari říká, že válka skončila a Boko Haram jsou poraženi. Nigerijská armáda ujišťuje, že region, kde brutální sekta vznikla, je nyní vcelku bezpečný. Otevřely se mnohé silnice donedávna uzavřené z bezpečnostních důvodu. Stát začal obnovovat některé vypálené vsi. Milion uprchlých civilistů - tedy polovina z celkových dvou milionů utečenců - se dal do pohybu zpět do svých domovů. Jak začátek velkého návratu vypadá, zachycuje aktuální reportáž listu The New York Times.

Reklama
Reklama
Reklama

Popisuje například návrat Idiho Hassana, jeho manželky a šesti dětí. Rodina žila dva roky v uprchlickém táboře závislá na potravinové pomoci, nyní se těší domů na rodinnou farmu. Hassan však ví, že v úplném bezpečí pořád není. Domů se vrací po silnici, na které skupina příznivců Boko Haram jen před několika týdny přepadla armádní vůz a sedm vojáků zabila.

V jiné oblasti, kterou armáda považuje za bezpečnou, pak islámští extremisté postříleli šestnáct civilistů - navrátivších se uprchlíků, kteří v lese nedaleko svých chýší sbírali dřevo na podpal. I humanitární organizace dobře vědí, že musí být opatrné: při dodávkách potravin si podle New York Times piloti helikoptér dávají pozor a létají dostatečně vysoko, aby na ně nedosáhly rakety vzbouřenců.

Životy venkovanů po návratu do domovů komplikují i doprovodné jevy úspěšné armádní ofenzivy proti Boko Haram: vojáci na některých místech zničili vysílače mobilních sítí nebo zakázali prodej nafty, aby zkomplikovali pohyb a komunikaci extremistů. Někteří farmáři po návratu zjišťují, že se v jejich chýších a domech ubytovali jiní uprchlíci, kteří utíkali z ještě méně bezpečných vesnic. OSN nyní požaduje miliardu dolarů na pomoc farmářům. V oblasti hrozí hladomor, protože se venkované minulé roky nemohli starat o své pole.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přesně před rokem byla utěsněna hlavní uprchlická trasa do Evropy. V platnost tehdy vstoupila migrační dohoda mezi EU a Tureckem a rázem prakticky přestaly k řeckým břehům připlouvat gumové čluny plné žadatelů o azyl. V sedmi měsících před tímto ujednáním z Turecka na řecké ostrovy připlulo celkem skoro 800 tisíc žadatelů o azyl, v sedmi měsících poté celkově pouze 20 tisíc. Podobně dramaticky klesl počet úmrtí: v sedmi měsících před podpisem, o němž Angela Merkel jednala celou zimu 2015-2016, v Egejském moři utonulo 494 lidí; v sedmi měsících po dohodě 46.

Po celý rok se spekuluje o tom, kdy dohoda přestane platit. A je pravda, že spousta jejích částí pořád nefunguje - problémy jsou zvláště na evropské straně, píše se o nich například v aktuálním vydání The Economist. Turečtí politici rovněž pravidelně vyhrožují jejím vypovězením, třeba když požadovali bezvízové cesty tamních občanů do Evropy. EU se nikdy vydírat nenechala: bezvízový styk povolí, ale nejprve musí turecká vlády splnit tytéž požadavky jako všechny ostatní státy. A několik jich zatím nesplnila.

Reklama
Reklama
Reklama

Momentální diplomatický konflikt Turků s Holandskem a Německem přináší další hrozby vypovězením. Patrick Kingsley v deníku The New York Times upozorňuje, že to mohou být hrozby prázdné. Ani konec dohody by přitom nemusel vést k obnovení masového exodu do Evropy, za poslední rok se totiž situace změnila. Migrace z Turecka do Evropy nestoupla v roce 2015 jen kvůli tomu, že zde mohli bez překážek působit převaděči. Důležité rovněž bylo, že syrští uprchlíci mohli velmi snadno z Libanonu, Jordánska či přímo Sýrie přicestovat do Turecka lodí, letadlem nebo ze severní Sýrie po zemi.

Mezitím však Turecko zavedlo pro Syřany víza a utěsnilo - částečně vybudováním zdi - syrsko-tureckou hranici. “Teoreticky by Erdogan mohl obě restrikce uvolnit, ale podle analytiků to je nepravděpodobné. Příchod dalších syrských Arabů by naštval turecké nacionalisty, jejichž podporu nyní Erdogan potřebuje v referendu o změně ústavy. Turecko by otevřením hranic také riskovalo, že se mezi uprchlíky vmísí bojovníci Islámského státu, s nímž je ve válce,” píše Kingsley, jehož reportáže o uprchlické krizi mimochodem právě vycházejí v českém překladu.

Turecko by tak náhle šlo proti své vlastní zahraniční politice v Sýrii, k jejímž cílům patří vybudování bezpečného území hned za tureckou hranicí, kde budou moci žít uprchlíci.  V Turecku už sice je kolem tří milionů Syřanů, ale jejich touhu pokračovat dál do Evropy oslabují i zoufalé podmínky, které na ně čekají v Řecku. “V Turecku je plno lidí, kteří by se mohli dát do pohybu. Ale nemají pocit, že by cesta teď dávala smysl,” říká Heaven Crawley z univerzity v britském Coventry, která zkoumá motivace uprchlíků směřujících do Evropy. “Nevidí smysl v tom, že zůstanou viset v Řecku.” Tamní situace je z jejich pohledu horší než v Turecku a cesta přes Balkán dále do středu Evropy je nyní uzavřená.

“Vypovězení uprchlické dohody je prázdnou hrozbou,” říká též Aaron Stein, který se na Turecko specializuje v think tanku Atlantic Council. Možná má pravdu - ale který zodpovědný politik by to zkoušel ověřit experimentem? Riziko, že od tureckých břehů opět začnou vyplouvat stovky člunů denně, je příliš vysoké. Zvlášť v roce důležitých německých voleb. Bude tak zřejmě pokračovat úsilí o udržení dohody s Tureckem za každou cenu - a jak jsme viděli loni, ta je pevnější, než zástupy kritiků předvídaly.

Reklama
Reklama