úterý 30. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Jak známo, Andrej Babiš vytýká EU přílišnou těžkopádnost, je proti uprchlickým kvótám a vystupuje proti společnému postupu Francie s Německem a s Evropskou komisí, které podle jeho slov ostatním „diktují“ budoucí kroky. V rozhovoru pro server Politico však říká, že se přes všechny výtky vůči své osobě se považuje za obránce Evropské unie v České republice.

Premiér v demisi odmítá, že je populistický politik s autoritářskými tendencemi, jak ho někteří domácí oponenti podle Politica vykreslují. Naopak se tu snaží sám sebe vykreslovat jako „to nejlepší pro Evropskou unii“ – a možná i poslední šanci, jak zabránit vygradování antievropských nálad v České republice.

Reklama
Reklama

Tento výrok dává do kontextu aktuální politické situace. „V České republice máme několik extremistických stran, které chtějí Czexit,“ říká Babiš a odkazuje mimo jiné na Stranu přímé demokracie Tomia Okamury. „V říjnových volbách získala SPD 11 procent. Proto potřebujeme, aby EU porozuměla naší politické situaci, jinak příští volby může pan Okamura dostat klidně i třicet procent,“ varuje Babiš, který se v pondělí  sešel s předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem v Bruselu, kde mluvili mimo jiné o uprchlických kvótách.

K nim se Babiš - jenž zastává stejný postoj jako ostatní středoevropské státy - několikrát vrátil i v pondělním rozhovoru. Unie by podle něj měla čelit migraci posílením vnějších hranic a větší pomocí Blízkému východu a Africe, kvóty jsou neefektivní a Evropu rozdělují.  „Je to problém především pro vnímání Evropské unie v očích našich občanů. A je to škoda, protože Evropská unie je skvělý projekt,“ řekl pro Politico.

Unie podle Babiše nemůže dobře fungovat, pokud státy jako Francie a Německo a také Evropská komise nevezmou v úvahu názory ostatních členských zemí – což se podle něj aktuálně neděje. Evropskou unii kritizoval i za to, že stále „na něco čeká“ a není schopna rychle reagovat. Za své nejbližší spojence v Evropě přitom označil Babiš francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a také nového rakouského kancléře Sebastiana Kurze.

Politico doplňuje, že Česká republika patří mezi země, které v evropský projekt věří nejméně. To potvrdila i loňská studie Eurobarometru, podle které vnímá Unii pozitivně jen třicet procent Čechů. Před budoucím růstem euroskepticismu varoval Babiš i v souvislosti s unijní iniciativou, která má za cíl snížit dotace do zemědělství.

Pokud by čeští zemědělci byli poškozeni škrty, způsobilo by to prý další odcizení českých občanů, které započalo směrnicí o držení zbraní a migračními kvótami. „Pak je obtížné občanům vysvětlit, že Unie je dobrý projekt,“ uzavírá Babiš, jehož Agrofert (nyní ve svěřeneckém fondu) je největším příjemcem dotací u nás.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Americká komička Amy Poehler jednou zavtipkovala, že IKEA znamená švédsky „hádka“. Každý jsme se totiž někdy s někým pohádali při sestavování skříňky IVAR nebo stolku ARKELSTORP. Bezejmenný hrdina Fincherova Klubu rváčů si IKEA předměty vybírá z katalogu, když sedí na záchodě, ani jejich hravá funkčnost a dostupnost mu nicméně neuleví od pocitu bezvýchodnosti, který pociťuje. Ať už depresivní, nebo ne, s hádkou, či bez, nábytek a dalšími předměty od švédské firmy IKEA jsme dnes obklopeni téměř všichni. Týdeník The New Yorker dokonce v sedm let starém obsáhlém textu o IKEA tvrdí, že každý desátý Evropan byl počat v posteli právě od této firmy.

Může za to vizionářství jednoho Švéda s německými kořeny (přičemž z matčiny strany tyto kořeny zasahovaly na české území), který v mnoha ohledech předběhl dobu a změnil způsob, jakým uvažujeme o zařizování bytu a obecně bydlení. A přesto jsme ho my všichni, kteří doma sedíme a spíme na výrobcích jeho firmy, znali jen málo.

Ingvar Kamprad v sobotu zemřel v jedenadevadesáti letech, jeho „odkaz“ nicméně uvidíme na každé druhé návštěvě - a je téměř jedno, v jaké to bude zemi. IKEA totiž do světa rozšířila skandinávský minimalismus: výrobky jsou „neutrální“ až na naprosté výjimky (několik předmětů prodávaných v Číně) a nepodléhají lokálnímu vkusu ani preferencím.

Firma, která vznikla v roce 1943 coby zásilková služba, proměnila i způsob, jakým nábytek nakupujeme. Zatímco dříve bylo zvykem obydlí zařizovat na dlouhou dobu a očekávalo se, že nábytek vydrží desítky let (ideálně navždy), dnes chodíme do IKEA pro postele téměř jako do supermarketu pro brambory. Jako supermarket je nakonec obchod také navržen - zákazník nábytek si sám v prostoru obstará, odveze a doma dá dohromady (byť je samozřejmě možné si tyto služby objednat). A než se dostanete ven, musíte projít všechny sekce, přičemž po cestě zakopáváte o rafinovaně nastražené předměty, pro které jste si samozřejmě vůbec nepřijeli. New Yorker doplňuje další zajímavé detaily - jako je informace, že některé věci jsou záměrně v koších, aby vzbudily dojem, že jde masové, tudíž levné zboží.

https://www.youtube.com/watch?v=GxmyB3HU31Q

Typický IKEA minimalismus a nízké ceny vycházely podle řady profilů z Kampradova původu v nikterak bohatém jihošvédském regionu Smaland, kde byla vždy ctěna šetrnost a úspornost. I jako nesmírně bohatý muž o sobě Kamprad šířil, že žije velmi skromně, obléká se z druhé ruky a jezdí ojetým volvem. Jenže jak píše americký list The New York Times, byla to spíše pečlivě budovaná legenda než realita – bydlel ve vile s výhledem na Ženevské jezero, vlastnil vinice ve Francii a ojeté volvo sice měl, ale kromě něj také vůz značky Porsche. Image askety příliš neodpovídá ani informace, kterou sám potvrdil – že je alkoholik, ale zlozvyk drží pod kontrolou tím, že si třikrát do roka si dá pauzu.

Úspornost byla nicméně vždy kánonem firmy – manažeři nelétají prvního třídou a nespí v luxusních hotelech, lidé pózující v katalogu jsou zaměstnanci firmy. Což ne všem lidem, kteří strukturami firmy prošli, samozřejmě vyhovovalo. Obchody se budují na levných pozemcích, dřevo se nakupuje výhodně, nakonec základní princip IKEA – že se nábytek přepravuje v „placatých“ krabicích – byl motivován finančními důvody.

Zároveň byly produkty splněním švédského snu o rovnostářské společnosti, kde si díky masové produkci každý může dovolit pěkný nábytek. Co do sociálně demokratického snu ovšem trochu nesedělo, byla Kampradova podpora švédských fašistů, která mu vydržela i pár let po konci druhé světové války.  Posléze ji považoval za největší chybu svého života a vysvětlovat ji vlivem své německé babičky, která pocházela ze Sudet, a také tím, že ho přitahovala vize „Evropy bez komunistů“.

Reklama
Reklama