středa 31. 8. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Dánská eurokomisařka Margrethe Vestager, známá nesmiřitelnými postoji vůči nadnárodním gigantům, které se snaží uniknout daním, zazářila ve světle reflektorů, když v úterý oznámila rozhodnutí Evropské komise, že Apple má doplatit Irsku 13 miliard eur na daních, jimž se ilegálně vyhnul.

Zajímavé na této zprávě, která vyvolala v celém světě velký rozruch, je, že proti rozhodnutí EK se míní odvolat nejen Apple, ale také Irsko, jemuž by oněch 13 miliard pokrylo například celoroční rozpočet na zdravotnictví nebo dvě třetiny výdajů na sociální programy. Jenže irská vláda tvrdí, že rozhodnutí EK ohrožuje „integritu daňového systému“ a její ekonomiku založenou do velké míry na lákání velkých firem, kterým nabízí úlevy na daních. Jinými slovy, pokud nebudou mít firmy jistotu, že Irsko jim může zaručit nižší daně, nepřijdou.

Reklama
Reklama
Reklama

Zneklidněno je i americké ministerstvo financí, které vidí v Evropské komisi nebezpečí nadnárodní daňové velmoci, která si špatně vysvětluje pravomoci, čímž ohrožuje „podnikatelské klima v Evropě“ a také vztahy mezi USA a EU.

Jsme svědky velkého souboje mezi nadnárodními koncerny a státní autoritou reprezentovanou Evropskou komisí, píše se v analýze BBC, která připomíná, že Margrethe Vestager už má na mušce také Google.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Lidstvo kráčí v ústrety třetí éře existence, píše na slovo vzatý znalec lidských dějin Yuval Noah Harari a autor bestselleru Sapiens: Stručná historie lidstva v sobotní příloze Financial Times.  Jeho esej je avízem na novou knihu, tentokrát o budoucnosti (Homo Deus: A Brief History of Tomorrow – Homo Deus: Stručná historie zítřku). Co nás tedy čeká?

Po éře, kdy lidé věřili, že jejich osud určuje Bůh (nebo bozi) a po éře zvané humanismus, kdy věřili, že ho mají ve svých rukou, jak tvrdil Jean-Jacques Rousseau („Co cítím, že je dobré, je dobré, co cítím, že je špatné, je špatné“), přichází éra „dataismu“. Je to éra velkých dat, které o nás sbírá třeba Google a která budou stále více určovat naše rozhodnutí. „Už dnes se stáváme malými čipy v obřím systému, jemuž nikdo doopravdy nerozumí,“ píše autor.

Reklama
Reklama
Reklama

Jak se na nás valí informace a emaily, na které nepřetržitě odpovídáme, někde se o nás ukládají data, jež jsou vyhodnocována podle algoritmů. Éra humanismu čelí velké výzvě, jíž je předpoklad svobodné vůle. Éra dataismu může tento předpoklad převrátit naruby. Až dosud jsme věřili tomu, že se řídíme jakousi kombinací pocitů a rozumu; že víme o sobě dost natolik, abychom se rozhodovali správně.

Čtečka Amazon Kindle
Čtečka Amazon Kindle

Jenže v éře dataismu bude o nás počítač vědět o hodně víc než my sami. Vezměte si příklad z nakupování knih. Když jdete do knihkupectví, procházíte se regály, listujete v knihách, až si třeba jednu vyberete. A teď si vezměte Amazon, který má o vašich čtenářských návycích obrovské množství dat. Jdete na jeho webstránku a ihned vám naskočí zpráva: „Víme, kterou knihu jste nedávno četli. Lidé s podobným vkusem mají rádi třeba tyhle knihy.“ A ukážou se konkrétní tituly…

A to je jen začátek. Čtečka Kindle o vás sbírá data jako o čtenáři. Ví, které pasáže čtete rychle a které pomalu, na které stránce jste knihu zavřeli; jednoho dne bude možná vybavena kamerou, která bude snímat vaše oči a výraz tváře. „Už brzy budou knihy číst vás, zatímco vy budete číst je.“

Financial Times

Harari předpokládá, že lidé si na tuto éru zvyknou a budou se obracet na počítač o radu. Například v otázce sňatku: „Poslyš, Google, uchází se o mne John i Paul. Mám je oba ráda, ale každého jinak. Co bys mi poradil?“

A Google odpoví: „Znám tě od narození, četl jsem všechny tvé maily, poslouchal všechny tvé hovory v telefony, znám tvoje oblíbené filmy, tvoji DNA a biometrickou historii tvého srdce… A stejně dobře znám Johna i Paula. Na základě mých informací a mého algoritmu založeného na statistikách o milionech vztahů ti radím, aby sis vzala Johna, s 87 procentní pravděpodobností s ním budeš v dlouhodobém vztahu víc spokojena... Vím, že nejsi spokojena s mou odpovědí, protože Paul je hezčí než John a ve skrytu si doufala, že ti poradím právě Paula. Tvůj biochemický algoritmus, který se vyvíjel desítky tisíc let v africké savaně, dává váhu 35 procent vnějšímu vzhledu. Jenže na základě mého algoritmu založeného na nejnovějších studiích a statistikách to vypadá tak, že jen 14 procent vztahů je dlouhodobě úspěšných, pokud jsou založeny na romantice a hezkém vzhledu. A proto - přesto že jsem započítal do svých předpovědí i Paulův vnější vzhled - mi vychází, že s Johnem na tom budeš líp.“

Google nebude perfektní a ani se tak nebude tvářit. Ale lidé se na něj přesto budou obracet stále častěji, předpokládá Harari. Ale také s jistou povinnou nadějí dodává, že pokud se vám tyto představy nelíbí, můžete zkusit se jim vyhnout - anebo i jim navzdory důvěřovat svému sebepoznání, dělat vlastní rozhodnutí a mít tak svůj osud aspoň částečně ve vlastních rukou.

Reklama
Reklama