pondělí 23. 1. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Gambie má pouze dva miliony obyvatel, přesto patří k desítce států, odkud nejčastěji pocházejí migranti připlouvající přes Středozemní moře do Itálie. Nyní se v této západoafrické zemi odehrálo nebývalé politické drama.  Jeho happy end mělo podobu diktátora odjíždějícího svým rolls roycem na letiště, kde v slzách stáli jeho příznivci. Yahya Jammeh jim podal pravici, v levé ruce přitom držel výtisk Koránu - a v doprovodu prezidenta Guineje mířil k letadlu, které ho dopravilo do exilu. Vojenská hudba mu hrála národní hymnu a pak píseň, kterou pro 22 let vládnoucího muže speciálně složila.

Diktátor totiž nějakým nedopatřením dopustil, aby v prosincových volbách zvítězil opoziční kandidát. Nejprve porážku k všeobecnému překvapení přijal, během několika dní však obrátil a pokusil se u moci udržet. Následně však v pozoruhodném kroku přijali odpovědnost za osud Gambie okolní africké státy. Africká unie Jammeha odmítla ve vrcholné funkci respektovat a zároveň s tím prezidenti sousedních států vyjednávali o jeho bezpečném odchodu do exilu, což mělo zabránit krveprolití.

Reklama
Reklama

Když Jammeh nadále odmítal odstoupit, vystoupila vojska západoafrických států s podporou OSN na území Gambie a dala prezidentovi ultimátum k poklidnému a bezpečnému odchodu. Postup zastavila až ve chvíli, kdy diktátor v televizi oznámil rezignaci. Pravda, zločiny jeho vlády zůstanou nepotrestány, a Jammeh navíc podle dle zdrojů z okolí opozice v posledních týdnech vybrakoval část státní pokladny a vyvezl ze země svá luxusní auta - nenásilné předání moci však bylo prioritou.

Lidé v Gambii vítají vojáky, kteří přišli sesadit prezidenta Jammeha
Lidé v Gambii vítají vojáky, kteří přišli sesadit prezidenta Jammeha • Autor: AFP, Profimedia

Novým prezidentem se stal málo známý podnikatel Adama Barrow. Nezkušený politik začínal coby ekonomický migrant v Londýně, kde dělal ochranku v supermarketu. Z naspořených peněz po návratu domů rozjel vlastní byznys a kampaň mu mimochodem pomáhaly financovat právě dary z řad gambijských migrantů žijících v Americe a Evropě.

“Tohle drama je historickým precedentem,” píše v redakčním komentáři deník Financial Times. “Nebýt současné generace vládců v západní Africe, tak by diktátor uspěl a zůstal u moci. Mnozí z nich se ale sami dostali do úřadu až po letech strávených v opozici, také proto se ukázali být důslednější při udržování demokratických pravidel než jejich prezidentští kolegové ve východní, střední a jižní Africe.”

FT také připomínají, že Afrika po dekolonizaci zažila přes 200 vojenských převratů, ovšem gambijský diktátor Yahya Jammeh se v roce 1994 dostal k moci při jednom z posledních z nich. Nyní vojáci sehráli opačnou roli ochránců volebního výsledku.  A je to jeden z příkladů, jak se úroveň vládnutí v Africe v posledních 25 letech zlepšila - viděno samozřejmě z velkého nadhledu.

Faktem totiž zároveň je, že postup demokracie v Africe se nyní v mnoha směrech zadrhl a je nerovnoměrný, nejen co se týče geografie (nejhůře je na tom centrální Afrika). Na většině kontinentu se zlepšují podmínky k podnikání, vláda práva, infrastruktura nebo školství. Zároveň ve většině zemí klesá svoboda slova a stoupá korupce. „Kdo očekává lineární vývoj podle evropských představ, bude zklamán,“ psal počátkem letošního roku Markus M. Haefliger v eseji, jímž se loučil se sedmiletou dráhou afrického zpravodaje prestižního švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung – a který zájemcům o současnou Afriku velmi doporučuji k přečtení. 

P. S. A ještě kulturní zpráva ze západní Afriky. Koncem minulého týdne ve věku 70 let zemřel nigerijský hudebník William Onyeabor, který v 70. a 80. letech experimentoval se spojením afrobeatu, funku a elektronické muziky.

https://www.youtube.com/watch?v=xoUY_0-w9hQ

https://www.youtube.com/watch?v=v5ifL6ZdBa0&t=3889s

https://www.youtube.com/watch?v=GiaRp0M2fxE

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Přemýšlejí všichni lidé v zásadě podobně? Anebo přemýšlí - řekněme - Číňané, jejichž předkové pěstovali rýži, jinak než Číňané, jejichž předkové se živili obilím? K pěstování rýže je třeba více spolupráce, například při výstavbě zavlažovacích systémů, a to se podle vědců skutečně dodnes projevuje v jiném druhu myšlení lidí žijících v tradičně “rýžových oblastech” – včetně těch, kteří už jednu dvě generace žijí ve velkoměstech. Jsou více kolektivističtí, přitom uzavření a méně zaměření na individuální úspěch než potomci pěstitelů obilí.

Takových studií, které měří dopady geografie na kulturu a způsob myšlení, v posledních letech přibývá a edice BBC Future se je pokusila shrnout. Vědci donedávna různorodost ve způsobu myšlení dosti přehlíželi. Vlivná studie z roku 2010 například došla k závěru, že naprostá většina lidí, kteří se účastní psychologických výzkumů, pochází z poměrně úzké bubliny: jsou ze Západu, z demokratických, bohatých a průmyslových zemí. Jsou také vzdělaní a velmi často z řad studentů, kteří si účastí na výzkumech přivydělávají; a 70 procent z nich tvořili Američané. Nevyslovený předpoklad  přitom byl, že z tohoto vzorku lze vyvodit univerzální pravdy o člověku, protože v zásadě se díváme na svět všichni stejně.

Reklama
Reklama

Ovšem čerstvé studie, které zkoumají rozdílné způsoby myšlení mezi lidmi z různých míst, to popírají. Obecně prokazují již známé věci: že lidé z Evropy a Ameriky jsou více individualističtí a lidé z Asie více kolektivističtí, což se projevuje odlišnou mírou sebevědomí. 94 procent amerických profesorů v jednom výzkumu řeklo, že jsou lepší než průměr; ve východní Asii se naopak obvykle podceňovali. Rozdílné myšlení se ovšem projevuje v řadě aspektů myšlení: při pohledu na obraz například Zápaďané více pozorují popředí, hlavní motivy, zatímco “kolektivisté” více sledují pozadí, celkový kontext.

Kontextuální myšlení se dle BBC projeví i při následující otázce: Které dvě z těchto tří věci k sobě patří - auto, vlak, silnice? Zápaďané prý mají tendenci vybrat auto a vlak, protože obojí jsou dopravní prostředky. Výchoďané častěji auto a silnici, protože se více soustředí na vztahy - a autem se přece jezdí po silnici. Jak ukazuje příklad pěstitelů obilí a rýže z Číny, nemusí takové rozdíly v myšlení existovat jen mezi vzdálenými kontinenty  - a někdy hranici různých způsobů uvažování tvoří jedna řeka nebo horský hřeben.

Reklama
Reklama