Zač je v Pardubicích umění

V pondělí zastupitelstvo pardubického kraje projedná návrh sloučení Východočeské galerie a Východočeského muzea. Děje se tak přesně to, čeho se na začátku roku vyděsila ředitelka pardubické galerie Simona Vladíková. Té nejdřív kraj slíbil, že síni postaví novou budovu, protože prostory na zámku už pro galerii nebyly vyhovující, hovořilo se o téměř dvousetmilionové investici. Jenže pak z toho sešlo a Vladíková začala mít pocit, že místo rozšiřování se bude spíš redukovat. V únoru proto dala výpověď. Možná čekala, že jí po tomto kroku kraj bude přesvědčovat, že se nemá čeho obávat. Jenže radní výpověď bez námitek přijali a když už byli pohromadě, rovnou se dohodli, že když už jim nemá kdo oponovat, měl by se udělat plán, jak galerii sloučit s muzeem. Tím by se do ní nemuselo investovat víc, ale naopak míň.
Vtip je přitom v tom (tedy takový hloupý vtip), že Východočeská galerie vznikla před padesáti lety (výročí má oslavit v červenci) právě tím, že se od muzea oddělila. Úředníkům totiž tehdy došlo, že jako samostatná bude mít větší prostor k tomu ukázat, co umí, neboť jí muzeum a k tomu ještě památkový ústav tak nějak svazoval ruce. Jenže momentálním trendem na krajích je naopak slučování. Dalo by se tomu říkat taky centralizace, jenže takový ošklivý termín se nenosí. Mnozí mají jistě stále v neblahé paměti snahu spojit Galerii hl. města Prahy s Muzeem hl. města Prahy (v hlavním městě znaky jisté centralizace, respektive kumulace ostatně už léta vykazuje i Národní galerie požírající pro sebe další a další budovy patřící předtím jiným institucím), otazníky taky dlouho visely nad osudem Galerie Klatovy/Klenová, která měla být součástí Západočeské galerie v Plzni, slučovat se mělo i na Ústecku, tam šlo dokonce hned o čtyři instituce.
Z těchto plánů sešlo, odborníci totiž dokázali politiky přesvědčit, že je to hloupost. Něco málo se možná spojením ušetří, ale mnohem víc ztratí. V případě Pardubic především potenciál obou institucí, které mají v popise práce dost rozdílné věci: jedna si všímá výtvarného umění, druhá naší historie. Cemu se po spojení bude v Pardubicích dávat přednost? Autor těchto řádků nechce být škarohlíd. Ale podle něj to umění určitě nebude.