Hodina českého bankrotu

„Zatím můžeme být klidní. Česko je ve srovnání s cizinou zadlužené málo.“ Je vám tahle věta povědomá? Není divu – až dosud ji používala většina českých politiků ve snaze obhájit nižší daně, vyšší mateřskou, či jakýkoli další návrh prohlubující díru v české státní kase. Od letošních Vánoc může něco podobného opakovat jen naprostý ignorant.

Čísla svědčící o bobtnajícím problému v podobě státního dluhu slyšíme od ekonomů už řadu měsíců. Účet vystavený za loňské hospodaření přesto vyrazily dech i těm největším skeptikům. Nejdříve se mluvilo o mínusu ve výši 170, na konci roku už o 192,5 miliard. Jak přitom upozornily Hospodářské noviny, pro finální skóre je nutno započít i dvaatřicetimiliardový přebytek z loňského roku, který se ve státní kase rozpustil. Podtrženo sečteno – reálný schodek 224, 5 miliard korun.

A teď k zásadní souvislosti, na kterou upozornil ve vánočním vydání týdeníku Ekonom analytik Aleš Michl. O tom, že právě Michl patří mezi nejinspirativnější české ekonomy, v Respektu nepochybujeme, jeho prognóza Tři vize české ekonomiky si však zaslouží mimořádnou pozornost. Michl upozorňuje na čerstvou vědeckou studii, podle níž jsou k bankrotu nejnáchylnější nikoli ty nejzadluženější země, ale státy, jejichž mínus se pohybuje mezi 41 – 60 procenty HDP. Celá třetina zemí, která za posledních čtyřicet let zkrachovala, se nacházela právě v tomhle pásmu. Druhá největší skupina bankrotářů měla dluh dokonce menší než 40 procent HDP.

Státní dluh Česka se aktuálně pohybuje na nějakých 38 procentech HDP. Letos – díky naplánovanému rozpočtovému mínusu 170 miliard – čtyřicetiprocentní hranici země překoná a na konci roku by měl český státní dluh činit nějakých 41,6 procent.

“Smažme tedy veškerá klišé o tom, že se Česko nachází v nějaké ´bezpečné zóně´,“ píše Michl. „Rozhodující je okamžik, kdy investorům přepne v hlavě a řeknou si: Téhle malé zemi už nevěř. Čím větší dynamiku nárůstu dluhu vykazujeme, tím více riskujeme.“

Vítejte v adrenalinových časech.