Přemysl Martínek

Kanadského režiséra Davida Cronenberga asi není třeba podrobně představovat. Již přes dvacet let totiž proniká se svými filmy okrajových žánrů k mainstreamovému publiku a zase zpět k publiku náročnějšímu.

Gibson svou apokalyptickou vizi konce moderní společnosti demonstruje na příkladu dávných Mayů.

Festival německy mluvených filmů Der Film, jehož první ročník proběhl před čtrnácti dny v pražských artových kinech, vznikl právě včas.

Pět let po teroristickém útoku na newyorská „Dvojčata“ a washingtonský Pentagon se do kin dostávají dva filmy, uctívající památku jejich obětí.

V českých kinech se letos objeví maximálně pět asijských filmů. Je to škoda: právě produkty dynamicky se rozvíjejících asijských kinematografií patří k tomu nejlepšímu, co se dnes dá na světových filmových trzích získat.

Distribuce filmů v Česku zaznamenává zásadní změny k lepšímu. Diváci se mohou radovat. Hollywoodští distributoři ve snaze bránit se pirátským kopiím svých filmů uvádějí v České republice premiéry takřka ve stejný den jako v jiných částech světa.

Domácímu filmovému trhu neprospěje ochrana proti konkurenci zvenčí, ale podpora domácí tvorby. Nejde o to, aby se filmovnictví znovu znárodňovalo, nýbrž o to, aby se udržela kontinuita a kulturní identita filmové tvorby.

Čeští filmoví tvůrci si už léta stěžují, že ve srovnání s evropskými kolegy tvoří svá díla v nuzných podmínkách. Provinčních filmů, které oslovují vkus místního většinového diváka, je dost, ale filmaři mají i smělejší ambice – točit zajímavá díla, schopná uspět ve světové konkurenci.

Každý člověk má nějaké zážitky, o kterých nemluví. Každému trvá, než je o svých největších traumatech schopen vůbec někomu říct.

Spike Lee je ve světě asi nejznámějším afroamerickým režisérem. Proslavily ho nízkorozpočtové filmy, plné sžíravé kritiky amerického rasismu, které často ve filmovém klubu vysílá i Česká televize.

Do českých kin vstoupil krátce po začátku nového roku dokumentární film Martina Marečka Zdroj. Diváci ho měli možnost vidět již na loňském festivalu Jeden svět, na Ekofilmu nebo třeba na festivalu v Jihlavě.

Je jen málo historických událostí, o kterých se neustále dokola točí filmy, druhá světová válka jim ale bezesporu kraluje. Diváci si zvykli v ní nacházet dramata a různá morální poselství a její filmová zpracování také tradičně provázejí nekonečné spory nad ideologickým vyzněním a historickou věrností. Minulý týden přišlo do českých kin další z „válečných“ děl – německý snímek Napola. Někoho možná osloví melodramatický příběh z prostředí nacistického školství, daleko spíš je ale film důkazem toho, že válečné téma se v poslední době proměnilo v tvůrčí past.