Tři fronty protekcionismu

Finanční krize, dluhová krize, řecká krize, transatlantické hádky o regulaci hedgeových fondů i bankovnictví, neschopnost Evropy dohodnout se na čemkoli….

Jedním z možných důsledků toho všeho je, že se vynořují (zatím naštěstí pouze zárodečně) fronty možného protekcionismu. Tahle neveselá doba totiž svobodnému obchodu ani trochu neprospívá. Vyjednavači čehokoli jsou mrzutí, předráždění, přepracovaní a nevrlí. A politici se ještě víc než jindy dívají pouze na krátkodobý horizont.

Neblahou lekcí pro všechny mohou být 30. léta, kdy byla krize světovým protekcionismem výrazně prodloužena. V mnoha ohledech to ale začínalo podobně jako dnes: hádkami o nerovnováhách, měnových kursech a umístění obchodních přebytků.

První možná fronta se rýsuje ve stupňující se slovní válce mezi Čínou a Spojenými státy o zhodnocení čínské měny. Číňané nesou americký nátlak velmi nelibě. Bojí se zvýšení nezaměstnanosti, kterou by vyvolal pokles čínského exportu. A viní Ameriku z toho, že neuskutečnila nic ze slíbené regulace bankovnictví, jak se zavázala na úrovni G-20. Číňané navíc mají pocit, že v souvislosti s jejich rostoucím vlivem nejsou dostatečně zastoupeni v institucích jako je Mezinárodní měnový fond. Více o tom například v tomto článku pro Asia Times. V této souvislosti je zajímavý i spor slavných ekonomů Stephena Roache (Morgan Stanley) a Paula Krugmana. Velmi zjednodušeně řečeno – Krugman tvrdí, že má Čína revalvovat, Roach praví, že má Amerika více spořit. Podrobně o tom například zde.

Druhá potenciální fronta se nachází v rámci Evropské unie. Pokud Francie a tzv. středomořský klub (Club Med) přistoupí na německý rigidní přístup a na pomoc Řecku bude povolán výhradně MMF, vystupňuje se tlak na to, aby Německo povzbudilo domácí poptávku, tolerovalo vyšší schodek a možná i vyšší růst mezd. Docela zajímavě o tom tento týden napsal komentátor Financial Times Martin Wolf. Čínské a německé trvání na proexportní politice a obchodních přebytcích je podle Wolfa dlouhodobě neudržitelné.

A konečně třetí fronta je zcela konkrétní. Jakoby náhodou krátce po volbách, tedy 15.března, zavedla ukrajinská centrální banka silná byrokratická a restriktivní opatření, která omezují příliv a odliv zahraničního kapitálu a komplikují repatriaci zisku. Zatím to do zpráv ještě neproniklo, ale například v české bankovní a investiční „komunitě“ tohle horké téma cirkuluje už několik dní.