Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Audit Jana Macháčka

Slovensko, euro a fundamentalismus

Za velké nebezpečí pro svět jsou tradičně považovány dvě ideologie: komunismus a fašismus. V poslední době se k tomu dá přiřadit i populistická autoritářská demokracie (od Cháveze k Orbánovi), o tom se mimochodem zajímavě diskutovalo na Foru 2000.

Po výsledku včerejšího hlasování na Slovensku bych na seznam „nebezpečných ideologií“ zahrnul i ultraliberalismus či libertariánství, které na Slovensku reprezentuje sekta poslance Richarda Sulíka.

Libertariánství je koneckonců na vzestupu i v USA, kde jeden z prezidentských kandidátů vyhrožuje předsedovi centrální banky kriminálem.

Do včerejšího Radiožurnálu jsem napsal o slovenském hlasování toto:

Slovenská koalice nepřesvědčila svoji militantní část v podobě strany Svoboda a Solidarita, tedy fundamentalistické libertariány v čele s Richardem Sulíkem, o nutnosti navýšit záchranný val pro eurozónu. Velmi pravděpodobně se bude za pár dní hlasovat znovu, jenže opoziční strana Smer Richarda Fica bude výměnou za podporu eura požadovat nové volby nebo novou vládu. Po dlouhé době směřovala na Slovensko pozornost většiny světových médií.

Co k tomu dodat? Z hlediska globálního či z hlediska Evropy se vlastně žádné drama nekoná. Na Slovensku existuje dostatečně silná proevropská a v tomto ohledu odpovědná většina, holt se ale tato většina hlasů nekryje s množinou hlasů vládní koalice. Šéfovi Smeru Robertu Ficovi je možné vyčítat leccos: od vysokého korupčního potenciálu přes autoritářství až po populismus, ale z hlediska eurozóny se tato strana chová normálně a zodpovědně. Koneckonců – pod Robertem Ficem vstoupilo Slovensko do eurozóny.

Navíc – s Ficovým vládnutím jsou sice spojeny korupční skandály, ale se současnou koalicí bohužel také. A budeme-li argumentovat Ficovým autoritářstvím, tak každý ví, že s Viktorem Orbánem se měřit nemůže. Skončí-li to na Slovensku novými volbami, je to sice smutné, ale z hlediska Evropy to není vlastně žádná zpráva: důležité je, zda se prohlasuje záchranný val.

Je tu ještě jistá podobnost mezi německou a slovenskou politickou situací. Také v Německu existuje velká a pohodlná proevropská většina (sociální demokraté a Zelení jsou totiž proevropští) a také v Německu působí Angele Merkelové největší potíže dogmatičtí a fundamentalističtí liberálové z FDP, kteří jsou o to rozzuřenější, o co méně jim lidé fandí.

Osobně považuji libertariány a jejich v uvozovkách „jehovistické“ příručky a ideologismy za jedno z největších nebezpečí současného světa. Tito dogmatici, kterým vždy do sebe vše perfektně zapadá, otravují a kazí politické ovzduší i v Americe, kde ovládají fanatickou Tea Party. Nyní fundamentalismus jejich slovenských převtělenců klidně shodí slušnou vládu, která mohla ještě pár let vládnout.

A nakonec: kdo s čím zachází, tím také schází. Když tato koalice začala vládnout, odmítla se zúčastnit bilaterální pomoci Řecku. Na zodpovědnější notu začali hrát Iveta Radičová a Ivan Mikloš až po několika měsících u kormidla. Bylo to zbytečné, ale tento zlobný džin už byl z láhve vypuštěn.

Ještě pár maličkostí. Po ranních otřesech akciové trhy špatné zprávy ze Slovenska setřásly, všichni chápou, že se bude hlasovat znovu.

Je poškozena pověst Slovenska? Myslím, že tak strašné to nebude. Pouze v reportáži The New York Times jsem našel větu o tom, že politici v Evropě považují za neuvěřitelné, že „Slovensko, bývalá komunistická země s pěti miliony obyvatel, by dokázalo rozložit dohody, ke kterým dospěly Německo, Francie a Itálie“. Z toho tónu cítím ironii a jisté zavržení.

Reportáž agentury Reuters cituje Richarda Sulíka: „Když burzy padají a akcie se hroutí (v reakci na slovenské hlasování – pozn. autora), ať se to klidně děje. Budou pak jenom levnější a více lidí si je bude moci koupit. Říká se tomu nabídka a poptávka.“

To stojí za povšimnutí. Nabídka a poptávka je tu postavena na roveň Boha, je to důležitější než vše ostatní. Je to důležitější než pověst státu, je to důležitější než solidarita, je to důležitější než spolupráce v Evropě, je to víc než sliby učiněné na vládní úrovni, je to víc než cokoli.

Může se nám zdát, že nás se v Česku něco podobného netýká. Libertariány zastupuje pouze Petr Mach a jeho docela marginální strana. Taková národohospodářská fakulta VŠE chrlí každý rok „na trh“ spoustu těchto mladých fundamentalistů. Poznáte je snadno: centrální banky jsou kriminální organizace, které mají být zrušeny. Soudy mají být soukromé, daň jedna jediná rovná, ministerstva mají být jen dvě – obrany a vnitra, deflace je dobrá věc apod.

Nástup těchto lidí je zřetelný i na německé politické scéně. Nyní do značné míry ovládají i kdysi ctnostnou FDP, stranu, kterou dříve tvořili rozumní klasičtí liberálové.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte