Ministři financí eurozóny v noci odsouhlasili další záchrannou půjčku pro Řecko. Ministři tvrdí, že si po maratonu oddechli, řečtí vládnoucí politici jsou rádi, euro posiluje, ale akciový trh se neraduje, stagnuje.
Co se dohodlo? Je to dlouhý seznam: například bude v Aténách nastálo přítomna Evropská komise, která bude dohlížet na fiskální záležitosti. Řecko souhlasilo s tím, že splátky dluhu bude posílat do svěřeneckého fondu. Řecko do konce března schválí osmdesát reformních zákonů, včetně zákonné pojistky, že splátky dluhu mají přednost.
Možná je snad zajímavé podívat se, kam ten schválený program pomoci ve výši 130 miliard eur vlastně půjde. Většina peněz zajišťuje financování výměny (swap) krátkodobých dluhopisů za dlouhodobé. Třicet miliard eur je tzv. oslazení pro soukromé investory, aby swap lépe akceptovali, 35 miliard eur umožní Řekům zpětný odkup vlastních dluhopisů. Takřka nic nepůjde na přímou podporu řecké ekonomiky.
Vlastně nejpozoruhodnější zprávou dne je citát ze společné analýzy Mezinárodního měnového fondu a Evropské komise, se kterým přišel bruselský blog Financial Times nebo agentura Reuters. Z něj totiž vyplývá, že tzv. trojka, která de facto plán pomoci pro Řecko řídí, sama úspěchu moc nevěří. Ve zprávě se mimo jiné říká: „Jsou tu obrovská rizika. Vzhledem k vysoké úrovni tzv. seniorního dluhu je schopnost Řecka vrátit se po skončení záchranného programu na trhy velmi nejistá. Pokračování další finanční podpory je velmi pravděpodobné. Navíc je tu zásadní problém a tím je napětí mezi cíli programu, který má snížit zadlužení i obnovit konkurenceschopnost. Prudká vnitřní devalvace (snižování mezd a nákladů) vyvolá hlubokou recesi, což bude znamenat zvýšení podílu dluhu vůči HDP. Dluh může ještě v roce 2020 činit 160 procent HDP.“
Otázka tedy je, proč se politici a ministři radují z přijetí něčeho, o čem jejich vlastní experti s úspěchem pochybují? To už opravdu žijeme ve světě, kdy stačí si oddechnout na pár týdnů a měsíců bez ohledu na to, co se bude dít potom? Proč byl tedy program vůbec přijímán? Důvody jsou asi politické – je třeba zatím vyhovět převládajícímu německému (či severoevropskému) příběhu o tom, že, co zabírá, jsou škrty a šetření.
Dobře to pojmenoval Stephen King, hlavní ekonom banky HSBC, ve svém textu pro Financial Times. Ptolemaiova teorie vesmíru předpokládala, že země je centrem vesmíru a ostatní objekty včetně Slunce se točí kolem ní. Eurozóna se blíží pojetí Ptolemaiova systému s Německem ve svém středu. Ale při bližším zkoumání se tento Ptolemaiův systém rozpadne. Vyžaduje totiž, aby se ostatní stále přizpůsobovali zájmům německých daňových poplatníků a voličů. V Ptolemaiově verzi světa se jeví jako důležitější snižovat obchodní schodky na jihu než snižovat obchodní přebytky na severu.
Ptolemaiův systém eurozóny musí být nahrazen. Přizpůsobovat se musejí i ti, kteří si myslí, že jsou v silné finanční pozici. Německo může hrát svou roli v tom, že povzbudí domácí poptávku, umožní o něco vyšší inflaci na svém teritoriu a bude investovat do továren na jihu Evropy místo do bezcenných periferních dluhopisů…
Ale zpátky k Řecku. Podle mého soudu se bude za pár měsíců jednat stejně dramaticky znovu a nakonec Řecko skončí v plnohodnotném bankrotu a možná mimo eurozónu. Evropa by se měla proto soustředit spíše na strategické myšlení než na čistě účetní operace. Jak zabránit tomu, aby se kulturní a sociální averze Řeků vůči Němcům (a naopak) se všemi historickými reminiscencemi nevymkla z ruky a nerozšířila se i jinam do Evropy?
A zadruhé je třeba zajistit, aby Řecko, které má strategickou polohu, zůstalo spolehlivým spojencem Západu. Stále je na stole otázka výrazného posílení investičního vlivu Ruska a Číny v Řecku, je tu hrozba návratu ostřejšího napětí mezi Řeckem a Tureckem a blízko je i nepříliš stabilní Blízký východ.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
