Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Pražská koalice a eurostřepy

O pražské koalici jsem včera napsal pro Radiožurnál tohle (dnešní vývoj to víceméně potvrzuje):

Koalice ODS a sociální demokracie na pražské radnici ve stávající podobě končí. Kdo ji nahradí? Jako pravděpodobná se jeví koalice ODS s TOP 09. Primátorem Prahy by měl prý zůstat Bohuslav Svoboda a v ODS by mělo získat navrch jeho křídlo, tedy ta část občanských demokratů, která ve stávající podobě – pod křídly všemocných kmotrů a anonymních firem, které předražují městské zakázky – už pokračovat nechce.

Proslýchá se, že zastupitelský klub ODS je rozdělen zhruba půl na půl. Vyloučit nelze ani to, že by se ODS v Praze rozštěpila na dvě části úplně. Otázkou je, proč TOP 09 jako nejsilnější strana nežádá rovnou místo primátora. Jedním z důvodů je, že se ODS křesla primátora vzdát nechce, důvodem druhým je, že současný primátor Bohuslav Svoboda v očích TOP 09 příjemně překvapil a snaží se leccos napravit a dokonce bojuje mnohdy odvážně. A třetím důvodem je, že volební lídr TOP 09 Zdeněk Tůma patrně už primátorem být nechce a raději by se prý spokojil s funkcí radního pro finance, kde se cítí odborně na místě.

Proč tedy konec koalice se sociální demokracií vyvolal předseda pražské organizace Boris Šťastný, o kterém se ví, že zastupuje tzv. kmotrovské křídlo strany, které si přeje udržet status quo? Důvod je patrně ten, že Šťastného křídlo se chtělo takto pokusit sesadit současného primátora. Ten by byl jen vinen z toho, že současnou koalici neudržel, a ta by pokračovala pod silnějším vlivem lidí, jako je Boris Šťastný. Uvidíme, jak to dopadne, ale případné posílení vlivu nových lidí, kteří chtějí změnu, je pro Prahu dobrá zpráva. Na současném stavu je totiž nejtristnější, jak jsme si zvykli považovat za normální, že Praha je v rukou kmotrů a zakázky dostávají anonymní firmy napojené na mafii. Je to odrazem partajní politiky na státní úrovni. Strany jsou vyprázdněné, nepředstavují široká názorová hnutí, mají jen minimum členů a nových členů se vlastně bojí. Když se pře Petr Tluchoř nebo Michal Doktor s Petrem Nečasem, nejde o názor na reformy, Evropu či sociální stát, ale o vliv partajních skupin, které hlídají moc a peníze.

Bitva o sociální demokracii mezi Haškem a Sobotkou také nepředstavovala zrovna žádný velký souboj idejí, nápadů a ideologií, ale souboj mocenských skupin, lobbistů napojených na stranu a kartelů.

Potom se nemůžeme divit, že na městské úrovni, kde se pravolevý přístup do značné míry stírá, jde už jen a pouze o moc, kontrolu a peníze. Jenže lidé, resp. voliči už toho mají plné zuby a jednou je přejde trpělivost. Snaha o změny na pražské radnici je tedy možná posledním záchvěvem elementárních pudů sebezáchovy ze strany politických stran.

Tolik včerejší Radiožurnál. ODS, tedy především Šťastného křídlo, bude nyní prezentovat konec koalice se sociální demokracií jako konec koalice rozpočtové zodpovědnosti. Dobře to popsal Petr Holub na Aktuálně.cz.

Za pražské dluhy může jednobarevná vláda ODS, nikoli nová koalice se sociální demokracií. A on vůbec ten narativ, že pravice je fiskálně zodpovědná a levice nikoli, je spíše jakési ideologické přání než realita. Historická zkušenost v USA je dokonce opačná a leckde v Evropě také. Řecké dluhy akcelerovala pravice, maďarské také a převážně sociálnědemokratická Skandinávie zachází s rozpočty tradičně rozumně.

Roubovat pravolevou polarizaci na komunální politiku je vůbec poněkud křečovité, ne-li přímo uhozené. Je levnější veřejná doprava levicovou myšlenkou a je snad centrum Prahy ucpané terénními auty pravicovou myšlenkou? Jsou předražené zakázky levicové, nebo pravicové? A co špinavé chodníky? A cyklostezky končící uprostřed křižovatky? Je to myšlenka konzervativní, nebo socialistická? Jsou městští cyklisté maoisté, protože v Číně nebo v Albánii se za komunismu jezdilo výhradně na kole?

Hlavní událostí včerejška je šokující a překvapivý nezdar aukce německých dluhopisů. O dvě třetiny emise nebyl vůbec zájem. Blog Financial Times Alphaville nazval Německo jediným pasažérem první třídy na Titaniku.

Možná je v těchto „těžkých chvílích“ třeba trochu optimismu. Henry Kissinger sdělil deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, že sice neví jak, ale že Evropané to nějak zvládnou. Přece jim nestojí za to zničit šedesát let úspěšné práce a z nuly vybudovaný zázrak.

P.S. To bych si taky rád myslel.

Erik Nielsen, hlavní ekonom banky Unicredit, je přesvědčen, že v Evropě dochází k převratným historickým změnám.

Všichni prý tipovali, že než aby se státy jako Řecko, Španělsko a Itálie odhodlaly k reformám, raději opustí eurozónu. Opak je pravdou: tyto země na reformách pracují, utahují si opasky a jsou proevropštější než kdy jindy.

Potíž je jen v tom, že ty, kteří se snaží, nedokážou krátkozraké trhy ocenit.

A nakonec: když nebude dobře v Evropě, bude možná dobře alespoň v USA. Je o tom alespoň pevně přesvědčen slavný politolog Fareed Zakaria. Amerika je dynamická a stále relativně optimistická společnost, která nestárne, a srovnávat situaci v USA se ztracenými deseti lety v Japonsku je prý úplný nesmysl. Propad japonské burzy i nemovitostí byl mnohem prudší a hlubší, než k jakému došlo v USA. Německu vládne automobilový, strojírenský a chemický průmysl. Amerika dominuje sektorům budoucnosti od biotechnologií po nanotechnologie.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].