Obamův plán a přeplacení manažeři

Budoucí americký prezident Barack Obama oznámil náčrt svého oživujícího ekonomického plánu. Již teď je ale jasné, že stát bude mimo jiné giganticky investovat do nové federální sítě dálnic (a další infrastruktury) a také do rekonstrukce budov tak, aby byly energeticky úspornější.

Nic proti tomu, Amerika investice do infrastruktury potřebuje i bez recese (kdo je nepotřebuje?) a pokud se země (a svět s ní) řítí do nejhorší recese od 30. let, je snaha budoucí vlády oživit poptávku a dát lidem práci oprávněná. Jenže je tu jedna „maličkost“. Kdo trochu zná Spojené státy, ví, že valnou část pracovní síly ve stavebnictví tvoří Mexičané a další legální, ale hlavně nelegální, imigranti. Ti pochopitelně šetří peníze, aby je mohli posílat domů. Koneckonců to z České republiky dobře známe, jen si na místo Mexičanů můžeme dosadit Ukrajince.

Jak budoucí Obamova administrativa zajistí, aby nové příležitosti ve stavebnictví obsadili Američané? Jak zabrání přílivu dalších ilegálů za prací? Stanou se snad z „dělnické aristokracie“ v oblasti Michiganu asfaltéři? Netřeba se Obamovu plánu vysmívat, bude ale zajímavé vědět, jaké nástroje vláda vymyslí a uplatní, aby tyto investice nezvýšily hlavně koupěschopnou poptávku matek s dětmi na předměstí Mexico City.

…

Hezkou anketu si vymysleli v britském deníku The Financial Times, jmenuje se Overpaid CEO Award, česky „cena pro nejpřeplacenějšího manažera“. V úvodu se píše, že „rubrika Lex deníku FT obdivuje tvůrce bohatství. Bohatství je sláva, jak říkal čínský komunistický reformátor Teng. Ale musí se jednat o spravedlivý proces. Pokud jsou majitelé a akcionáři ožebračeni, ať již relativně nebo absolutně, musí být platby manažerům zkroceny…“

Zde cituji některé příspěvky čtenářů:

1. Pokud má manažer zvyšovat hodnotu firmy pro akcionáře, pak lze prohlásit za „majstrštyk“ nákup akcií holandské banky ABN Amro ze strany Royal bank of Scotland (RBS) před rokem za cenu, za kterou by dnes šlo koupit desítky větších bank. Fred Goodwin, šéf RBS je navíc zodpovědný za hazardní úvěrovou politiku dnes znárodněné RBS. Cenu by si zasloužil, i kdyby si z banky neodnášel každý rok odměny ve výši 8 milionů liber, ale třeba sto liber.

2. Rick Wagoner, šéf General Motors má patnáckrát větší plat a odměny než šéf japonské Toyoty, která má nesrovnatelně lepší výsledky na americkém trhu a každý rok úspěšně ukrajuje z prodejního koláče GM. Když k tomu přičteme, že Wagoner letěl žebrat o vládní pomoc soukromým tryskáčem, je při svých příjmech v řádech desítek milionů dolarů dobrým adeptem.

3. Rijkman Groenink, bývalý ředitel ABN Amro hospodařil tak, že jeho banka musela být rozdělena mezi belgický Fortis, RBS a Santander. Přesto dostal zlatý padák ve výši 4,3 milionu eur a před odchodem prodal manažerské akcie za 20 milionů eur…

Možná by již bylo na čase zavést podobnou anketu a ocenění v České republice. V našich médiích totiž stále vrní poněkud otravný kolovrátek o tom, kdo je nejbohatší, nejslavnější a nejlepší.

Úterní audit: Krize – od automobilek k médiím

Pondělní audit: Střípky z kongresu ODS. Chlapáci, fešáci a misogýni

Páteční audit: Vím, že nic nevím

Čtvrteční audit: Psychovazby v ODS a jinde