O inflaci, dluzích a baronce

Líbí se mi rozhovor s harvardskou ekonomkou Carmen Reinhartovou pro Spiegel on-line o inflaci, dluzích a nezávislosti centrálních bank. Zde malá ukázka:

Ot.: Centrální banky po světě zaplavují trhy levnými penězi, aby probudily ekonomiky a podporovaly vlády. Ztrácejí tyto instituce nezávislost?

Odp.: Žádná centrální banka nepřipustí, že pomáhá vládě z dluhové krize. Ale ve skutečnosti otáčejí a pomáhají vládám financovat schodky. V historii to není nic nového. Po druhé světové válce to bylo stejné – centrální banky byly podřízené vládě. Nezávislost získaly až od 70. let. Nyní se kyvadlo vrací.

…

Ot.: Jako historičku – která si je vědoma potenciálních důsledků – vás to neděsí?

Odp.: Já tomu neoponuji, jen to konstatuji. Něco si s dluhem musíte počít, protože vysoké úrovně dluhu zamezují růstu a paralyzují finanční trhy a úvěrový proces. Část dluhu se dá odepsat. Peníze budou transferovány od vkladatelů k dlužníkům skrze negativní úrokové míry… Říká se tomu finanční represe a po druhé světové válce se na to vlády spoléhaly, aby se vyhnuly bankrotu.

…

Nejsou žádná zázračná řešení. Když centrální banky nakupují dluh, jsou s tím spojena rizika. Někde na konci cesty bude vyšší inflace. To je jistá sázka dokonce i v Japonsku.

Ot.: Co by se mělo dělat?

Nejlepší, co lze dělat s přemírou dluhu, je nikdy žádný nevytvořit. Když už ho máte, co můžete dělat? Můžete se modlit za vyšší růst – přeji mnoho štěstí. V historii se to moc nestávalo, málokdo vyrostl z dluhů. Potřebujete kombinaci šetření, aby dluh nerostl, a vyšší míru inflace, což je vlastně určitá forma zdanění…

…

Skromnost mi velí přiznat, že Fareed Zakaria dnes publikoval o lady Thatcherové něco jako já v úterý, resp. měl stejný nápad. Cituji ze závěru textu:

Myšlenky Thatcherové rezonovaly, protože byly efektivním lékem na problémy své doby. V 70. letech západní svět úpěl pod vahou ropných šoků, rostoucích mezd, slabé produktivity, odborových nepokojů, vysokých daní a státem vlastněných společností.

To nejsou problémy, kterým čelíme nyní. Globalizace tlačí mzdy evropských i amerických dělníků dolů… čelíme dvojkolejné ekonomice, ve které se daří kapitálu, ale nikoli práci. Vzdělaným se daří, ale méně vzdělaní padají po žebříčku dolů. Roste nerovnost nejen v příjmech, ale i v příležitostech…

Pomohla by snad deregulace? Nebo snižování daní, pokud by zvýšilo schodky?… Thatcherová byla „političkou přesvědčení“, ale byla úspěšná, protože její myšlenky cílily na centrální problémy její doby. Myšlenky, které budou fungovat v dnešní době, jsou ty, které vyřeší naše současné problémy. Nikoli problémy 70. let.

…

Text Waltera R. Meada na Reuters vypráví o tom, jak britská snobská elita povolá rázné osobnosti jako Churchilla či Thatcherovou, jen když je v průšvihu, ale když si to odpracují, tak je zařízne.

To je – řekl bych – normální, ne?