Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Německo, morální dluh Evropě a eurozápisník

Roger Cohen v deníku The New York Times podrobuje kritice německý pohled na Evropskou unii a v krátkém historickém exkurzu rozebírá německý morální dluh vůči Evropě. Text samozřejmě zmiňuje americkou odpovědnost za finanční krizi, ale za zmínku stojí tato pasáž.

Jak mělká, ubohá a nepříjemná je německá reakce na tuto krizi! Nepamatuji si, že by kancléřka Merkelová řekla slovo o evropské ideji či o tom, že určité oběti pro euro jsou konzistentní s německým morálním dluhem Evropě. Merkelová říká: „Když se nezdaří euro, nezdaří se Evropa.“ Ale co je to probůh Evropa pro Frau Bundeskanzlerin. Břímě, zdá se, šaráda – ale určitě ne myšlenka…

Ve faustovském obchodu se Německo vzdalo milované marky výměnou za sjednocení. Německo přijalo euro a euro je nyní zodpovědností Berlína. Německo musí více utrácet, méně naříkat a myslet ve velkém.

Je to sice starší text, ale na podobné téma. Christopher Hitchens vzpomíná na to, jak dělal rozhovor s J. Haiderem, který kdysi přirovnal euro k esperantu.

Dále připomíná, že jestli se někam přenesl evropský duch, bylo to v uplynulých letech spíše na periferii.

V textu se mimochodem praví: Pořád se mluví o bail-outech, balíčcích a odpouštění dluhů. To jsou všechno eufemismy a velice krátkozraké. Skutečností je, že default (bankrot) vstoupil do evropského slovníku. Klub Prvního světa se musí vypořádat se svým vlastním Třetím světem. V každém případě byl smysl a ospravedlnění Evropské unie vždy politický, a nikoli ekonomický. Potíž je v tom, že když ten symbol ekonomické dimenze bude poskvrněn, prvotní ideál rozhodně neunikne velkým škodám.

Na serveru Naked Capitalism Marshall Auerback sleduje cestu německých peněz v irské krizi. Německé banky napůjčovaly do Irska 4,3 procenta vlastního HDP. Jako by to bylo tak, že když půjčují v Dublinu, zůstanou problémy v Dublinu.

Když se německé banky vrátily z výletu či prázdnin v zemích PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko), přinesly domů nakažlivou nemoc. Kde zůstal německý regulátor? Možná mají někteří Němci v krvi sklony k výmarské hyperinflaci, tedy pokud se nacházejí z dohledu vlastních spoluobčanů.

Paul Krugman upozorňuje a dokládá na grafu, že Irsko si za 5,8 procenta půjčovalo již v září, a všichni víme a vidíme, jak to dopadlo. Proč si tedy někdo myslí, že když si Irsko nyní půjčí za 5,8 procenta z EFSF, může to být něco platné?

Konec Krugmana, nyní autor Auditu. To je totiž jádro věci. Trhy už pochopily, že Evropská centrální banka může pomoci některým zemím s likviditou, ale nemůže jim pomoci s celkovou solventností. Pokud dnes šéf Evropské centrální banky Jean-Claude Trichet straší trhy razantním zásahem (ECB začne kupovat státní dluhopisy opravdu ve velkém a připraví mnohé investory a spekulanty o zisky), může tak činit pouze krátkodobě, jinak poruší německé zákony a ústavu.

Petr Boone a Simon Johnson předstírají čtyři scénáře pro eurozónu.
1. Pomoc funguje, půjčky budou spláceny, trhy se uklidní.
2. Iluze Maginotovy linie. Vše funguje, dokud se to nesesype. Řecko odejde z eurozóny. Irsko zůstane a bude mu pomáhat Německo i jiné světové zdroje.
3. Tři až pět státních bankrotů během několika let.
4. Rozpad eurozóny na dvě části, jižní a severní. Otázkou je, kde zůstane Francie.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].