0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka20. 7. 20103 minuty

Několik poznámek k vládním škrtům

Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Premiér Petr Nečas včera v Bratislavě oznámil, že politici začnou s rozpočtovou odpovědností u sebe. Zmínil například zdanění poslaneckých a senátorských náhrad. Nic proti, donedávna o tom politici nechtěli ani slyšet.

Reklama

Když už politici sbírají odvahu ke změnám, mohli by zkusit jít o poznání dál. Totiž přestat pobírat jakékoli náhrady a výhody. Poslanecký plat ať se klidně minimálně zdvojnásobí (možná se tím poněkud sníží náchylnost ke korupci), ale jinak ať si poslanci všechno platí sami ze svého. Kdo bude chtít luxusní poslaneckou kancelář nebo dvě, ať je má, kdo nepotřebuje žádného asistenta - budiž, někdo jiný potřebuje dva.

Služební cestu (tedy i dojíždění do zaměstnání, tedy sněmovny či senátu) lze ošetřit normálním "cesťákem“ podle zákona - ubytování, stravné, kapesné podle normálních tabulek pro zaměstnance a státní úředníky. Není důvod proč by měli mít poslanci ubytování zdarma, dotované stravování a další nehoráznosti, na které neměl nikdy normální zaměstnanec či podnikatel nárok. Houšť výhod a poslaneckých sociálních dávek rovná se orient, jednoduchost a přehlednost rovná se západní civilizace. Do té orientální houšti přijde teď ještě systém zdaňování. Není to zbytečně nákladné, resp. nejde to jednodušeji?

Po dva roky se prý penze budou zvyšovat pouze o inflaci. Popravdě řečeno - kdo si vůbec myslel, že by to mohlo být jinak? Procházíme obdobím hospodářské stagnace, v lepším případě velmi chabého růstu. Mzdy většiny lidí nerostou, řada lidí byla dokonce ochotna k mzdovým omezením. Inflace je a zůstane ještě nějakou dobu velmi nízká, pokud se vůbec nenacházíme v deflačním pásmu (index spotřebitelských cen není nikde na světě přesný a inflaci patrně mírně zvyšuje). Existuje snad nějaký důvod k tomu, aby byli důchodci privilegovanou vrstvou, jejichž životní úroveň má růst rychleji než je tomu například u rodin s dětmi?

Zrušení daňového zvýhodnění hypoték. Koneckonců proč ne? Struktura bydlení se už za dvacet let po pádu komunismu proměnila a přiblížila normálním evropským poměrům. Možná už schází důvod podporovat hypotéky na úkor tržního nájemního bydlení. Chybí mi zde ale dvě věci. Zrušení daňové podpory hypoték by mělo být součástí srozumitelného a celistvého konceptu státní bytové politiky.

Stát by si měl také odpovědět na otázku, zda chce v době ekonomického útlumu jakkoli podporovat stavebnictví (tím neříkám, že musí nebo by měl, ale měl by mít názor) a měl by na základě důkladných analýz vědět, jaký má stavba průměrného rodinného domu vliv na zaměstnanost a řemesla. Resp. staví domy Ukrajinci - nebo také místní tesaři, truhláři, okenáři, elektrikáři, klempíři apod. Zkrátka: škrty ano, ale vždy je třeba znát dopad na zaměstnanost a růst. Nebo: je z hlediska zaměstnanosti a růstu lepší podporovat stavbu dálnic, opravy silnic nebo stavbu bytů či domků?

Totéž platí pro zrušení podpory stavebního spoření. Jedním z důvodů jejího vzniku byla státní podpora dlouhodobého spoření, protože dlouhodobé zdroje mohou být zdrojem dlouhodobých úvěrů, které ekonomika v období transformace potřebovala. Nyní - v důsledku ekonomického útlumu - lidé spoří sami od sebe asi o něco více "než je zdrávo.“ Stejně mi ale k případnému zhodnocení poněkud schází analýza toho, jestli je stimulace dlouhodobého spoření prospěšná či nikoli a jaké byly v minulosti její efekty.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].