My za to nemůžeme. To oni!

Český akciový trh, který v posledních měsících velmi citlivě reaguje na globální tendence a trendy (v podstatě je kopíruje), se vzpamatoval z týdne hrůzy a začal opět růst. Růst skončil s odřenýma ušima. Akcie včera stoupaly i v New Yorku, ale odpoledne se utrhly ze řetězu a zřítily se o nejprudší skok od roku 1987. Protrhly další psychologickou hranici 9.000 bodů.

Dokladem toho jak „racionální“ jsou v posledních dnech a týdnech trhy je to, že zatímco akcie historicky padají, dolar stoupá. „Co tím chtěl básník říci?“, zeptala by se paní učitelka. Z vývoje akciového trhu přiliš mnoho rozumného vyvodit nelze. Ano – investoři už ničemu nevěří, bojí se propadu trhu a znárodňování bank. Bojí se krachu autmobilek, firem, bank. Dobře – ale proč se zhodnocuje dolar? A co bychom mohli vyčíst z toho, kdyby akcie místo pádu začaly prudce stoupat?

…

Není sice dobré malovat čerta na zeď, leč je dobré upozornit, že v dobách dnes tolik citované Velké deprese, tedy mezi lety 1929–1932 se akciové indexy celkem devětkrát mohutně vzpamatovaly a ožily a za pár dní zase spadly níže než byly před tím. Představme si to: celkem devětkrát lidé v této „hrozné době“ zadoufali a na chvíli uvěřili, že noční můra končí, že jsou z nejhoršího venku a zase to znova dopadlo špatně a zpravidla ještě hůř.

Akcie sice v reakci na všechny ty vládní, evropské, nadnárodní a mezivládní plány včera ráno mírně posílily (pak zase rekordně klesly), ale ani v době, kdy dokončuji tuto glosu, se nepodařilo oživit zamrzlý mezibankovní trh, ani v Británii ani v USA.

…

Britský ministerský předseda Gordon Brown získává - všude kam se člověk podívá - překvapivě dobré body či tzv.good press za své návrhy k tomu, jak se postavit krizi. Brown rozeslal všem evropským vládám dopis (a taktéž vládám skupiny G-7), ve kterém navrhuje, jak mají vlády společně garantovat úvěry na mezibankovním trhu, kde vládne absolutní nedůvěra. Banky si půjčují maximálně na den. Browna chválí téměř všechny servery ekonomických komentátorů, včetně hyperkritického Paula Krugmana, který tvrdí, že Brownův plán je zatím nejlepší a nejkompetentnější z toho, co nabídly vlády a je prý rozhodně přesvědčivější než americký záchranný plán.

…

Tento týden proběhly v americkém kongresu pozoruhodné výslechy aktérů bankovní krize. V pondělí byly vyslýcháni bankéři z padlé Lehman brothers, v úterý finančníci z pojišťovacího holdingu AIG. Bylo to velmi zajímavé a poučné. Vyšlo například najevo, že v době, kdy bankéři z Lehmanů žadonili o státní pomoc záchranu, vypláceli si ještě odměny v hodnotě desítek milionů dolarů.

Na celkovém dojmu z výslechu bývalých bossů je nejzajímavější to, že v čase, kdy se jejich podniku daří, neváhají tito lidé ani vteřinu, aby zdůraznili, že to je díky jejich skvělému vedení a také neváhají ani vteřinu inkasovat a žádat gigantické bonusy.

Jakmile se ale všechno začne hroutit, oni jsou přece ti poslední, kdo by snad za něco mohl. Za problémy může „finanční tsunami“, shoda okolností, které přece nemohl nikdo předvídat, a vláda, která nepomohla.

Je to podobné, jako když se o bankéřích říká, že rádi privatizují zisky, ale socializují ztráty. V tomto případě jde o to, že rádi „privatizují“ úspěch, ale můžeme se spolehnout, že selhání je vždy vinou někoho jiného, zpravidla vlády nebo centrální banky. Selhání se zkrátka externalizuje, svádí na vnější svět. Ach ta lidská povaha…

„Nevím, proč nás nechali plavat“, pravil v pondělí šéf Lehmanů Richar Fuld, dříve jeden z nejoslavovanějších manažerů na Wall Streetu, svého času charismatický, uhrančivý, vysoce motivovaný člověk a ztělesněný lídr (také majitel čtyř usedlostí „zámeckého typu“, které se dnes dokola ukazují v televizi na filmových záznamech z helikoptéry). Fuld kongresu tvrdil, že nemůže v noci spát a pořád přemýšlí jestli něco mohl dělat jinak a nic ho prý nenapadá. Mimochodem otázka toho, proč vláda nechala zbankrotovat Lehmany a většině ostatních (zatím) pomohla, je nyní v Americe stále žhavější. Spekuluje se i o tom, že ministr financí Hank Paulson je příliš úzce spojen s bankou Goldman Sachs a skrze záchranu pojišťovny AIG bylo prý pomoženo i Goldmanům.

Tuto debatu známe z Česka (IPB) a bude zajímavé vědět, kam to v případě Ameriky politicky a soudně vyústí. Jisté je, že pád Lehmanů odstartoval světové tsunami i zamrznutí mezibankovního trhu a o jeho zákulisí se ještě budou psát knihy.

Čtvrteční audit: Mimoběžná debata a daně

Středeční audit: Prezidentův úzký koridor

Úterní audit: Mezi přáním, slibem a zárukou

Pondělní audit: Riziko - vláda bez ekonoma

Páteční audit: O deregulaci a cyklu