Kdy začala pomalu končit globalizace
Finance byly mnohde de facto znovu znárodněny, v digitalizovaném světě dochází ke zvratu, střední třída je pod tlakem
Módním tématem mezi intelektuály se v poslední době stala otázka, zda s ruskou agresí na Krymu a Ukrajině začíná končit globalizace, jestli jde o konec její zlaté éry, počátek nové epochy ústupu od globalizace apod. K tématu se vyjádřil i Philip Stephens ve Financial Times.
Hlavní teze je, že globalizace začala končit už před časem. Ještě nedávno představovaly finance a internet nejživější kanály globalizace a propojeného světa. Volný kapitál a digitální komunikace neměly žádný respekt k národním hranicím. Finanční inovace přeskupovala obrovské přebytky peněz a sytila poptávku po bydlení a spekulaci.


Pak přišel krach. Finance byly mnohde de facto znovu znárodněny, banky se musely podřídit novým regulatorním kontrolám. Evropská finanční integrace se proměnila ve svůj opak. Globální kapitálové toky jsou pouze na polovině svého vrcholu před rokem 2008.
Také v digitalizovaném světě dochází ke zvratu. Čína, Rusko a Turecko stavějí bloky na informační dálnici, Evropa se chce bránit americké kontrole a špionáži. Web směřuje k balkanizaci.
Otevřený obchodní systém směřuje po kolapsu jednání v Dauhá spíše k regionálním blokům, jih například jasně směřuje k obchodní integraci jih–jih. Země BRICS – frustrovány z nemožnosti více ovládat Mezinárodní měnový fond – vytvářejí svůj měnový fond apod.
Globalizace byla voličům prodávána v Evropě i v USA jako osvícený vlastní zájem: každý bude přece vítězem ve světě, který boří vlastní hranice. Jenže dochází k tomu, že střední třída se buď umenšuje, nebo je pod tlakem, a hornímu jednomu procentu se daří stále lépe. Pokud jsou a byli politici vůči globalizaci obezřetní, elektorát začíná být leckde vysloveně nepřátelský.
Globalizace navíc potřebuje svého jasného lídra a hegemona, dirigenta koncertu mocností. USA ztrácejí zájem tuto roli hrát, ale ani Čína nechce být proponentem multilateralismu.
Sankce a omezování finančních toků a obchodu s Ruskem jsou pouze jednou částečkou příběhu. Ruské pohrdání mezinárodním pořádkem převyšuje otázky obchodu a je větší a hlubší. Rok 1914 připomíná, že obchodní propojenost jako zbraň proti rivalitě mocností nestačí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].