Jak vypadá státní bankrot

Pokud ani záchranné finanční lano z Ruska v podobě čtyř miliard dolarů nepomůže, je pravděpodobné, že severský ostrov Island bude muset vyhlásit státní bankrot. Z pohledu toho, co se nyní ve světě děje, se to zdá býti spíše taková drobná pikanterie či zajímavost. Také viceguvernér ČNB Miroslav Singer ve včerejším pořadu Události a komentáře ČT prohlásil, že událostem na Islandu věnuje daleko menší pozornost než tomu, co se děje v USA či v západní Evropě.

Průšvih jako Brno

Island má totiž pouhých 300 tisíc obyvatel, je tedy velký zhruba jako Brno. Brněnští čtenáři se doufám neurazí, ale měřeno počtem obyvatel je krach na Islandu asi stejně velký průšvih pro globální ekonomiku jako kdyby nám zbankrotovalo Brno (i když „bankrot jako Brno“ by v češtině evokovalo bankrot „parádní“ nebo velký a z hlediska české ekonomiky by to také docela velký bankrot byl).

Američané by byli nuceni prodat státní pozemky, včetně pozemků ve federálním čtverci Washigtonu DC nebo národních parků. Jenže tak snadné to vůbec není. Jak ukazuje následující tabulka, vtip je v tom, že bilanční sumy islandských bank neuvěřitelně nabobtnaly a v poměru k HDP narostly dokonce více než proslulé švýcarské banky. Jenže na rozdíl od švýcarských bank (mimochodem nemám pochyb, že kamenné švýcarské banky na současné světové situaci tradičně vydělávají) to byl v případě islandských bank růst aktiv příliš rychlý, uměle živený nebo, řekněme, anabolický či „nahoněný“. Islandské banky otevíraly pobočky v celé Skandinávii nebo spekulovaly s pozemky a nemovitostmi v Británii.

Aktiva bank a velikost HDP

Stát..................Jméno banky..........Aktiva (v mld.liber).......Aktiva vůči HDP

Island....................Kaupthing...................53..........................623 

Švýcarsko..............UBS.........................1,426........................484 

Island....................Landsbanki.................32...........................374 

Švýcarsko..............Credit Suisse..............854..........................290 

Holandsko...............ING.........................1370.........................290 

Belgie.....................Fortis........................886.........................254 

Británie...................RBS.........................2079........................126 

Belgie.....................KBC...........................356........................102 

Irsko.....................Allied Irish....................178..........................99 

Británie...................HSBC.......................1,608.........................98 

Zdroj: Financial Times

Když se ve čtvrtek a v pátek začaly nebývale hroutit americké a evropské burzy, uváděli analytici dění na Islandu jako druhou nebo třetí nejdůležitejší příčinu. Zdálo se mi to přehnané, dokud jsem si pečlivě neprohlédl výše zmíněnou tabulku, pro potřeby této glosy zkrácenou (mimochodem vidíme na ní, že banka KBC, majitel ČSOB, si počínala výrazně konzervativněji než její expanzivní belgická kolegyně Fortis, která ve své původní podobě musela skončit).

Problematické islandské banky nashromáždily aktiva za více než 150 miliard dolarů (!) a to už dokáže zamávat i Wall Streetem.

Pražský hrad na hotel

Tím jak státy a vlády vystavují stále více garancí na všechno možné, ulehčují bankám a podnikům, ale zatěžují občany a daňové poplatníky. Riziko pádu velkých bank klesá, riziko státních bankrotů stoupá. Je tedy na místě otázka, jak by takový státní bankrot vypadal. Podle všeho poměrně jednoduše. Stát by ohlásil, že není schopen plnit své závazky věřitelům a proplácet dluhopisy. Do hry by musel vstoupit soud, patrně ten nejvyšší a ten by po dohodě s věřiteli (včetně těch zahraničních) stanovil státu splátkový kalendář a nařídil mu prodej aktiv.

Bankrot nemusí být nutně tragédií jak ukazuje případ zkrachovalé Rokytnice nad Jizerou. Ta prodala pozemky, vleky, sjezdovky a nemovitosti v centru a dnes opět vesele prosperuje. Takový Island by byl nucen prodat svá vzácná geotermální vřídla bohatým Rusům, kteří by si v nich čvachtali své zadky. Island by možná musel prodat i svoje rybářská práva, zkrátka všechno možné. Takoví Američané by byli nuceni prodat státní pozemky, včetně pozemků ve federálním čtverci Washigtonu DC nebo národních parků, možná by mohli prodat Rusům část Aljašky. Češi by v případě státního bankrotu prodali Pražský hrad na luxusní hotel, taktéž Karlův most, kde by se začalo vybírat mýtné. Protože by to patrně nestačilo, museli by prodat vše co prodat jde, tedy například včetně ČEZ, který by také koupili Rusové.

Bankrot nemusí být nutně tragédií jak ukazuje případ zkrachovalé Rokytnice nad Jizerou. Ta prodala pozemky, vleky, sjezdovky a nemovitosti v centru a dnes opět vesele prosperuje. Alespoň mají místní politici méně věcí na hraní a tudíž méně pokušení. A v encyklopediích si může každý dohledat, jak vypadal poslední oficiální státní bankrot na tomto teritoriu, tedy ten rakousko-uherský z roku 1873. I když komunistická měnová reforma v roce 1953 byla také státním bankrotem, jenže v totalitních podmínkách neexistovala nezávislá soudní moc, která by dohlížela na vyrovnání s věřiteli.

Úterní audit: Krůček od útesu

Pondělní audit: Znárodňování bez ideologie

Páteční audit: My za to nemůžeme. To oni!

Čtvrteční audit: Mimoběžná debata a daně

Středeční audit: Prezidentův úzký koridor