Věhlasný německý týdeník Der Spiegel, resp. jeho internetová verze Spiegel online, spustila v pátek poprask, který způsobil výrazné oslabení eura a paniku na trzích. Novinář Christian Reiermann na server napsal „zaručenou informaci“ o tom, že Řecko připravuje odchod z eurozóny. Přestože každý, kdo má s tímto v Evropě a eurozóně cokoli společného, to v zápětí vehementně popřel, pochyby a nejistota trvají i během pondělního dopoledne. Článek mimochodem visí na spiegelovském serveru v nezměněné podobě dosud, což si lze vyložit i tak, že časopis na svých pozoruhodných vývodech a interpretacích vlastně pořád trvá.
Podle textu začíná řecký premiér Papandreu cítit, že jinak už to dál nejde (ekonomické problémy jsou stále horší a protesty ostřejší), takže začal uvažovat o návratu k drachmě a možná dokonce činit nějaké konkrétní plány.
Druhá část zprávy informuje o tom, že v pátek v noci se v této věci koná v Lucemburku tajná schůzka ministrů financí eurozóny. Na tu měl přinést německý ministr financí Wolfgang Schäuble v kufříku zprávu vypracovanou svými experty, která by měla Řecko před podobnými kroky varovat.
Zatímco první část zprávy (Řecko chce odejít z eurozóny) se jeví jako nesmysl, pravdou na druhé části zprávy je, že se schůzka (i když o něčem jiném) konala, že měla být diskrétní. Varovná zpráva o dramatických konsekvencích opuštění eurozóny může sice existovat, ale není to nic dramaticky nového. Ty důsledky si Řekové dokážou spočítat sami, nehledě na to, že k tomu mají i všechny možné analýzy nadnárodních institucí.
Z hlediska prestiže a národní hrdosti by podobná řecká úvaha snad šla ještě pochopit: proč o sobě mají Řekové každý den číst a poslouchat, že jsou líní a neschopní, že si neumějí vládnout, že podvádějí, že jsou černí pasažéři a kdovíjaké ještě všemožné urážky. Není nakonec lepší hodit Evropě to euro na hlavu?
Jenže takhle to nejde. Odchod z eura by Řecku přinesl prudkou devalvaci, možná o 40 až 50 procent. Řecké banky by se okamžitě položily. Přitom země není exportně orientovaná, aby znehodnocené drachmy dokázala rychle a operativně využít. Na atraktivnější a levnější turismus se spoléhat nelze.
Podobně katastrofické důsledky by mohlo mít jednostranné rozhodnutí Řecka vypovědět poslušnost věřitelům (divoká či nedobrovolná restrukturalizace či státní bankrot). Tímto krokem by Řecko zničilo především svoje banky.
Takže se na tajné schůzce dohadoval úplně nový záchranný plán pro Řecko, protože ten současný prostě nefunguje: řecká ekonomika nesměřuje k růstu a nedokáže akumulovat daňové příjmy. Návrat země na finanční trhy v příštím roce je totiž vyloučen. Evropa snad začíná chápat, že výzvou číslo jedna pro všechny periferní země eurozóny je obnova růstu, nikoli splácení dluhů a škrty. Dluhy totiž bez obnovy růstu zjevně úspěšně splácet nejde.
Příznačné je, že část německého tisku (FT Deutschland, Handelsblatt) tohle už chápe, zatímco Frankfurter Allgemeine Zeitung a Bild se vyžívají v poněkud zbytečných protiřeckých výpadech. Bild píše, že Řekové mají jít, když chtějí (jenže oni nechtějí – pozn. aut.).
Na závěr je třeba se zeptat, proč se celá průrazná novinářská kachna objevila. Může to mít různé příčiny, může to být nakonec – jak to tak obyčejně bývá – i jejich mix.
Podobná zpráva samozřejmě upozornila svět na existenci spiegelovského serveru, který byl i s prokliky citován po celé zeměkouli. I když se část čtenářů naštve a nebudou už tento server jako seriózní zdroj více používat, je asi celkově výhodnější, že nějaká část milionů nových návštěvníků se časem vrátí.
Druhé vysvětlení je, že někdo z německé vlády vypouští tyto jedovaté balonky novinářům záměrně: buď se chce pokusit Řecko z eurozóny vyštvat, a nebo se testuje, co podobná zpráva udělá s trhem.
A třetí věc je jisté neumětelství: když už chce pár důležitých zemí eurozóny tajně jednat, tak proč nejsou schopny zabezpečit, aby ta schůzka také diskrétní zůstala? Proč vlády nejprve tajnou schůzku popíraly a pak ji přiznaly, jen říkaly že byla o něčem úplně jiném?
Podle komentátora Financial Times Wofganga Münchaua je tohle mimochodem příznakem toho, jak eurozóna institucionálně nefunguje. Hráčů je příliš mnoho a mají různé zájmy, a když se dohodnou na něčem diskrétním, tak to diskrétní nakonec ani nezůstane. Přitom jakmile novináři vyčmuchají, že je něco tajné či diskrétní, mají potom automaticky oči navrch hlavy a slyší trávu růst.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
