Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Eurodluhopis, nebo ne?

V Německu se pochopitelně bouřlivě vyvíjí debata o tom, zda je pro zemi výhodné či nevýhodné zůstat v eurozóně. Minulý týden jsem zde poukazoval na názor týdeníku Der Spiegel, který se vyslovil poměrně jasně. Náklady na vystoupení Německa z eurozóny by byly obrovské.

Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung se v poslední době naopak proměnil z názoru pro euro na názor proti euru. Komentář Philipa Plickerta je toho příkladem.

Názor polemizuje s tím, že Německo na euru vydělává, protože slabší kurz měny (než by byla německá marka) pomáhá německému exportu. Německý obchodní přebytek se výrazně zvýšil vůči zemím, které nejsou členy eurozóny, a navíc Německo bylo silným exportérem dávno před přijetím eura. Příklady Švýcarska a Švédska dokazují, že země může mít silnou ekonomiku a skvělé výsledky mimo eurozónu.

Vzhledem k nedostatečné flexibilitě a mobilitě je eurozóna předurčena k vytváření bublin, a pokud by prasknutí každé bubliny mělo sanovat Německo, bude to prý v Německu politicky neudržitelné.

Deník The New York Times informuje, že Mezinárodní měnový fond naléhá na Evropskou centrální banku, aby zvýšila svůj program nákupu dluhopisů, a na Unii jako celek, aby zvýšila prostředky v ochranném valu EFSF.

Průlomový text publikovali ve Financial Times lucemburský premiér a šéf Eurogroup Jean-Claude Juncker a italský ministr financí Giulio Tremonti. Navrhují vznik společného eurodluhopisu. Každá země by směla vydat eurodluhopis do výše 40 procent HDP, což by se dobře vešlo do maastrichtských limitů (dluh nesmí být vyšší než 60 procent HDP). Text navrhuje konkrétní mechanismus konverze národních a evropských dluhopisů.

Smyslem toho je, že společný dluhopis učiní eurozónu nerozpadnutelnou.

Potíž je, že Německo ústy svého ministra financí Wolfganga Schaubleho návrh odmítlo s tím, že by byly třeba zásadní změny evropských smluv (což je pravda).

Wolfgang Munchau píše o tom, že EU dělá pořád ty samé chyby.

Problémy solventnosti jsou řešeny, jako by to byly problémy s likviditou. Problém číslo dvě je nedostatek koordinace. Problém číslo tři je tendence prezentovat dohody, aniž jsou dojednány detaily. Čtvrtá chyba je, že za viníka jsou označovány finanční trhy. Pátá chyba je tendence členských států napadat se navzájem. A když nic nefunguje, má to spravit ECB. Vše by vyřešil evropský dluhopis. Jenže s tím to bohužel nedopadne.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].