Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Dvojí revoluce v Bank of England

Ekonomickou zprávou dne je nepochybně první velké zadrhnutí tzv. abenomics, tedy nové a revoluční „ekonomické školy“ japonské vlády pojmenované po tamějším současném ministerském předsedovi. Ta je založena na masivní měnové a fiskální expanzi.

Japonsko ve druhém čtvrtletí rostlo o 2,6 procenta, což je sice skvělý výsledek oproti uplynulým dvěma desetiletím a dobrý výsledek, vezmeme-li v úvahu zpomalení Číny či stagnaci v eurozóně, ale je to méně, než se čekalo. Zvláště firemní investice rostou slabě. Pravděpodobně tedy bude odloženo zvýšení spotřební daně naplánované na duben příštího roku. Okamžitou i střednědobou fiskální a měnovou expanzi totiž měla v dlouhodobém horizontu provázet opatření na konsolidaci rozpočtů. Politici však patrně zatím usoudí, že růst je ještě příliš slabý.

Analýza agentury Reuters upozorňuje, že globální ekonomika jako taková se opravdu začíná vzpamatovávat s tím, jak data ukazují, že dlouhá recese v eurozóně přece jen končí.

Evropa – dosud největší obchodní blok světa – totiž v posledních letech exportovala především paniku na finančních trzích, obavy z krachů bank a politickou nejistotu. Středeční data velmi pravděpodobně naznačí mírný růst v eurozóně ve druhém čtvrtletí. Analýza upozorňuje, že za dlouhou recesi je spoluodpovědná Evropská centrální banka, která v roce 2011 zbytečně a v nepravou chvíli zpřísnila měnovou politiku. Vše nasvědčuje tomu, že centrální bankéři nebudou tuto chybu opakovat.

Především o oživení v eurozóně se opírají zlepšené vyhlídky skomírajícího českého hospodářství. Česká recese je ale z velké části místní provenience a český ekonomický vývoj okolní ekonomiky nekopírují. Ještě uvidíme.

Anatole Kaletsky na Reuters upozorňuje, že nový šéf Bank of England Kanaďan Mark Carney definitivně ukončil éru monetarismu a „supply-side thatcherismu“ v politice centrální banky. Jedna za druhou se vlády a centrální banky největších ekonomik světa hlásí k zodpovědnosti za řízení zaměstnanosti. Mark Carney totiž minulou středu vyhlásil – podobně jako před časem Ben Bernanke v USA – redukci nezaměstnanosti za hlavní cíl britské měnové politiky.

Posledních třicet let se věřilo, že centrální banka může pomoci prosperitě jedině tím, že bude držet inflaci na uzdě. Zpochybňovat to bylo tabu a Carney nyní toto tabu prolamuje.

Mark Carney prolomil i další tabu, když pravil, že absence žen v měnovém řídícím výboru Bank of England je „striking“ (asi by se dalo říci „do očí bijící“ či „zarážející“), a nepřímo vyzval ministra financí George Osborna, aby s tím něco dělal. Podle Andrey Leadsomové, což je britská poslankyně z výboru pro bankovnictví, nejde o žádný feminismus, ale o „esenciální potřebu širšího názorového rozhledu pramenícího z velké šíře (původního zázemí či prostředí) backgrounds.

Člověk se táže, kdy tato revoluce dorazí do Česka. Zeman je keynesiánec, takže rada centrální banky se v tomto smyslu asi časem promění, a i když v Česku ještě mnoho keynesiánců není, lecjaký ambiciózní ekonom teď včas převlékne svůj názorový kabát. K feminismu má ale prezident vztah negativní, takže tady posun nečekejme.

Je oblíbenou tezí autora Auditu, že neexistují univerzální ekonomické recepty platné ve stejný čas pro každého. Leckdo ve vyspělém světě možná potřebuje po desítkách let monetarismu keynesiánskou změnu, ale leckdo mezi „emerging markets“ potřebuje „starou dobrou“ monetaristickou přísnost. Gavyn Davies upozorňuje, že zrovna v Indii se předsedou centrální banky stane Raghuram Rajan, chicagský ekonomický profesor.

Indie totiž trpí velkým fiskálním a obchodním schodkem, padající měnou a inflací.

Dimitri Papadimitriou vysvětluje na Bloomberg.com, že Řecko potřebuje nový Marshallův plán, protože místo škrtání a pět let trvající recese potřebuje investice do infrastruktury. Nic proti tomu, ale Řecko není na světě a ani v Evropě samo. V takovém případě potřebuje Marshallův plán také Bulharsko, Rumunsko, možná i Maďarsko. A Slovensko i Polsko mohou říci, že jejich infrastruktura i životní úroveň je leckde stále horší než ta řecká. Potřebu „nového Marshallova plánu“ by proto neměl zakládat momentální růst či nerůst, ale celková úroveň a zaostalost. Kdybychom se dívali jen na růst, tak už by na Marshallův plán byla za těch pět let propadu pomalu zralá i Česká republika.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].