Deštivé dny a náš hlavolam

To není předpověď počasí, přestože v hlavním městě opravdu právě začalo pršet. Používáme zde záměrně „anglismus“. V angličtině se totiž říká, že hospodářství čekají „rainy days“ a míní se tím horší časy. Vše nasvědčuje tomu, že „deštivé dny“ přicházejí do Česka.

Nepříznivá kombinace faktorů, které ovlivňují českou ekonomiku, představuje hlavolam, se kterým nemá nikdo zkušenost a ani v centrální bance dobře nevědí, jak reagovat.

Je tu vysoká inflace. Ta je sice v tuto chvíli globálním fenoménem, ale meziroční inflace v Česku je mnohem vyšší než inflace v eurozóně, pohybuje se pod sedmi procenty. Za normální situace by centrální banka reagovala na takový vývoj zvýšením úrokových sazeb. Jenže to by zcela jistě ještě zrychlilo zhodnocování koruny, které je v posledních týdnech tak prudké, že v celé řadě podniků i odvětví ekonomiky dochází k panice. Exportéři mluví od začátku roku o ztrátách ve výši 80 miliard korun.

Chci-li dosáhnout nějakého lobbistického cíle, je vždy nejlepší vyhrožovat rovnou katastrofou. Tak lze hodnotit i černé scénáře šéfa asociace exportérů Jiřího Grunda. Jenže…centrální banka sice logicky nevyhověla jeho požadavkům na snížení úrokových sazeb, všimněme si ale, že guvernér Tůma po setkání s ním prohlásil, že „úroveň kursu neodpovídá stavu ekonomiky.“

Exportéři vyhrožují krachem odjakživ, ale tentokrát je skoro jisté, že skutečně přijde série bankrotů. Řada exportérů už osekala náklady všude kde mohla, propustila koho propustit šlo a už nevědí kudy kam (a nejde jen o vysmívané textilky).

Navíc situace na trhu práce je napjatá. Máme nízkou nezaměstnanost, nedostatek pracovní síly, lidé stupňují a budou stupňovat mzdové požadavky. K tomu si přičtěme nejistotu a propady na světových akciových burzách a prudké poklesy na burze pražské.

Zpomalení hospodářského růstu v Česku může být nakonec prudší než donedávna očekávala většina prognóz.