Dávkování špatných zpráv

Nejnovější prognóza Mezinárodního měnového fondu odhaduje v příštím roce ekonomický růst u nás pod dvěma procenty. Je to zatím vůbec nejhorší předpověď, téměř o procento nižší než poslední prognóza centrální banky.

Když se tak podíváme na prognózy růstu české ekonomiky, především ze strany vlády a státních institucí, tak to skoro vypadá, jako by někdo záměrně zvolil strategii postupného dávkování špatných zpráv. Ještě v létě ministři říkali, že se nás nic nedotkne a připravili rozpočet založený na takřka pětiprocentním růstu HDP, podobně sebevědomě se tvářili ještě po zářijovém pádu Lehman Brothers, kdy se krize na finančních trzích spustila na plné obrátky. Pak vláda začala po půl procentech ubírat.

Strategie postupného dávkování špatných zpráv se dá chápat jako velice chytrá a promyšlená, protože asi vedla k tomu, že lidé u nás nepropadli panice, firmy nezačaly bezhlavě propouštět, lidé si nezačali vybírat úspory z bank apod.

Jenže to co vypadá jako promyšlené dávkování, byla asi spíše náhoda. V Česku ze strany vlády dlouho převládal nezájem a nedostatek pozornosti (i kompetence) k tomu, co se ve světě děje, takže si ministři mysleli, že co se děje kolem nás, se nás netýká. Teď jim to postupně, pomalu, ale jistě, dochází.

Souvisí to i s tím, že v Česku se na rozdíl od západní Evropy dosud málo používají tzv. předstihové ukazatele - důvěra investorů, obchodníků, podnikatelů, vývozců či spotřebitelů. Kdyby byly tyto ukazatele rozvinuty, mohli jsme své tušit dávno.

Postupné dávkování špatných zpráv má ale i své náklady. Pokud se například splní prognózy MMF (a může to být i horší), bude muset vláda v rozpočtu škrtat až devadesát miliard korun a to už není ani trochu politicky snadné. Smůlu budou mít i ti podnikatelé, kteří se v plánování své produkce příliš spoléhali na vládní prognózy.

Nebezpečné prognózy

Jaký ale mají v dnešní době prognózy vlastně smysl? V této souvislosti je dobré ocitovat včerejší komentář Wolfganga Munchaua z Financial Times. Ten píše, že po pádu Lehman Brothers se finanční trhy přiblížily jen krůček k úplnému roztání. A vzhledem k tomu, k jakým nepředvídatelným událostem dojde v příštích týdnech a měsících (může nebo nemusí dojít k pádu velkých automobilek, dalších bank, k dalšímu skokovému propadu cen nemovitostí apod.), může se světová ekonomika vyvíjet úplně různě. Svět může skončit ve velké depresi doprovázené poklesem cen a nebo tu můžeme mít brzy boom doprovázený velmi vysokou inflací. A nebo může jedno následovat druhé.

V takovém prostředí jsou podle Munchaua všechny ekonomické předpovědi a prognózy úplně zbytečné a marné. A nejen zbytečné, dokonce nebezpečné, protože nám namlouvají, že existuje jistota a spolehlivost, tam, kde vůbec žádná z povahy věci není a být nemůže.

Žádná koordinace nebude

Důležitá zpráva pro Evropu – nic se koordinovat nebude. Po včerejším jednání německé a francouzské vlády, které korunovala tisková konference Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicholase Sarkozyho, je zřejmé, že žádný celoevropský společný záchranný plán nebude.

Němci zjevně odmítli návrhy na koordinované snížení DPH (po vzoru Británie) v eurozóně, stejně jako francouzský nápad na vznik fondu na ochranu důležitých evropských podniků před převzetím „nepřátelským“ kapitálem.

Němci se teprve uvnitř vlastní velké koalice musí dohodnout jak stimulovat vlastní ekonomiku a poptávku a než se dohodnou francouzské předsednictví skončí. Je zjevné, že s krizí či recesí se bude potýkat každá jednotlivá evropská země zvlášť a sama o sobě. A co bude dělat evropská centrální banka? Do toho politikům nic není.

Možná (jisté to není) se evropští politici na různých fórech jako je G-20 časem (někdy v příštím roce) shodnou na tom, jak má vypadat nová architektura a regulatorika světového finančního systému. Se záchrannými a oživujícími plány to ale vůbec nesouvisí.

Pondělní audit: Citi a Obamovi matadoři

Páteční audit: Havlův růst růstu

Čtvrteční audit: Deflace v Americe, Německo a Keynes

Středeční audit: Paroubek a vyklizený prostor