Citi a Obamovi matadoři

V noci ze včerejška na dnešek oznámily americká vláda i centrální banka zatím rekordně nejvyšší záchranný plán v oblasti finančního sektoru. Americké vládní orgány, resp. tamější centrální banka (Fed) se zaručí za pochybná aktiva bankovní skupiny ve výši 306 miliard korun a poskytnou nemocné bance kapitálovou injekci ve výši 20 miliard dolarů. Většinu nákladů operace ponese americká centrální banka, zbytek vládní regulatorní instituce.

Záchranný plán pro Citi se vyjednával – jak už bývá zvykem – nonstop o víkendu a byl reakcí na to, že akcie bankovní skupiny, které se na svém vrcholu nabízely za 60 dolarů, stály v pátek pouze něco přes dva dolary.

Výsledkem složité operace je, že americká vláda získá v bance preferenční akcie, které ponesou každoročně osmiprocentní dividendu. Ostatní akcionáři se po dobu účasti v záchranném plánu vzdávají dividend, resp. souhlasí s tím, že ty budou činit pouze jeden cent na akcii. Manažeři se vzdávají také všech zvláštních bonusových programů a odměn. Americké vládní instituce daly najevo, že podobný mustr bude použit pro každou další systémově důležitou bankovní krásku v nesnázích.

Jak už se stalo v posledních měsících zvykem, trhy (ty evropské, jak reagují ty americké v tuto chvíli v pondělí ještě nevíme) zareagovaly na částečné znárodnění vzestupem.

Na celém záchranném plánu je zajímavé to, jak je relativně měkký vůči managementu i akcionářům, tedy srovnáme-li to s případy Lehman Brothers (bankrot) nebo Washington Mutual (vládou organizované převzetí spořitelny konkurentem za jeden dolar). Jak si to vysvětlit? Tvrdý postup jako v případě Lehman Brothers si americká vláda nemůže dovolit: vždyť právě pád Lehman Brothers odstartoval paniku a ztrátu důvěry na trzích. Bankrot Citigroup by mohl odstartovat další globální tsunami, kterou by se už nemuselo podařit zastavit.

O dalších důvodech lze jen spekulovat. Mluví se o velkém vlivu Roberta Rubina (bývalého ministra financí, jednoho z ředitelů Citi a Obamova poradce) na přicházející administrativu. Možná si vláda řekla, že akcionáři jsou vytrestáni dost, protože jejich akcie nemají žádnou hodnotu. Možná si vláda vysvětlila situaci na trhu tak, že příkrý postup vůči managementu zhoršuje sentiment a důvěru na trhu. Třeba už vláda nemá dostatek kompetentních expertů a „nucených správců“. Třeba banku za jeden dolar žádný konkurent převzít nechtěl a možná se nikdo do řízení obrovské americké banky nehrnul a navíc je Citigroup tak obrovský diversifikovaný organismus, že poznat jeho strukturu by trvalo měsíce.

…

Obama oznámil klíčová jména svého týmu. Leckoho možná překvapí, že vsadil na osvědčené matadory clintonovské éry. Ministrem financí se stane Timothy F. Geithner, šéf newyorského Fedu, který spolu s Benem Bernankem řídil záchranné plány amerického finančního sektoru.

Do administrativy se nevrací Clintonův úspěšný ministr financí Robert Rubin. Důvodem je patrně jeho angažmá v Citigroup a jeho podíl na tom, že banka se příliš angažovala v investicích do rizikových a toxických (to víme dnes) produktů.

Rubin sám do žádné funkce nenastoupí, ale ostatní navržení šéfové jako Lawrence Summers (šéf týmu ekonomických poradců) a Peter Orzsagh jsou považováni za „rubinisty“, a to mimojiné znamená zastánce spořádaných veřejných financí, svobodného obchodu a donedávna také deregulace (to se asi změní).

Trhy ocenily, že hlavním obchodním vyjednavačem Obamova týmu se má stát Bill Richardson, guvernér Nového Mexika, který je zkušeným politikem a jedním z hlavních vyjednavačů severoamerické zóny volného obchodu NAFTA. Richardson rozhodně není protekcionistou a trhy to jistě ocení.

Nejméně pochopitelné je, že Obama jmenuje do funkce ministryně zahraničí Hillary Clintonovou. Především jsou její zkušenosti v zahraniční politice diskutabilní (stačí být osm let první dámou?) a ještě méně jsou známé její názory. Za druhé nevíme, jestli nechce Clintonová za čtyři roky kandidovat na prezidentku. Pokud ano, bude se snažit zviditelňovat, sólovat a možná i vrážet prezidentovi nůž do zad. V kampani vystupovala Clintonová jako protekcionistka velmi hrubého zrna, mnohem větší než Obama.

Obama se patrně sázkou na Clintonovou snaží získat do svého tábora celý establishment Demokratické strany. Ekonomická situace je vážná a pokud bude chtít cokoli reformovat, bude potřebovat naprostou jednotu ve svých legislativních řadách a co nejslabší disent.

Páteční audit: Havlův růst růstu

Čtvrteční audit: Deflace v Americe, Německo a Keynes

Středeční audit: Paroubek a vyklizený prostor

Úterní audit: Britové a euro, automobilky a Citi propouští