0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka30. 11. 20103 minuty

Chceme Deutsche Euro?

Mnozí odvěcí i novopečení čeští euroskeptici se radují z toho, že společná evropská měna právě prožívá nejdramatičtější okamžiky své existence. Tetelí se, jejich ego blaží slastný pocit, že snad dochází na jejich slova. Jak opojné!

Než se bude otevírat šampaňské, je třeba upozornit na to, jaké eventuální geopolitické a bezpečnostní důsledky může mít případný rozpad eurozóny pro tento stát.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Zaprvé je třeba upozornit na to, že každé oslabení Evropské unie, každý postup směrem k fragmentizaci (a rozpad eurozóny nemůže vést nikam jinam) je vodou na mlýn ruských zájmů v tomto prostoru. Rusko nechce silnou a sjednocenou Evropu, jedná se mu lépe a snáze s jednotlivými státy a státníky. V rámci bilaterálních vztahů Rusko lépe prosadí své zájmy a jednotlivé státy zpravidla nemají sílu a chuť Rusko za cokoli kritizovat.

A zadruhé – pokud by se euro rozpadlo, neznamenalo by to konec měnové unie uvnitř EU. Jakési nové či jádrové euro (můžeme mu též říkat ošklivě „říšské euro“ či „Deutsche Euro“) se jistě udrží ve fiskálně disciplinovanějších státech v německém okolí.
Vzhledem k tomu, že česká ekonomika je nastavena do velké míry jako jakási výrobna pro německou exportní mašinerii, je dost pravděpodobné, že by se dostala pod velký tlak na přijetí „německého“ či jádrového eura.

Z ekonomického pohledu je to pochopitelné. Někteří čeští exportéři koneckonců říkají, že je vlastně tolik nezajímá euro jako měnová unie s Německem. Úplně něco jiného je to ovšem politicky a taková představa částečné evropské integrace s daleko silnějším Německem má pro naši kotlinu velice nepříjemné historické konotace.

Euro má sice namále, ale přece jen poněkud uklidňuje nesmírná složitost rozpoutaných procesů a jejich konsekvence. Pokud by vzniklo jádrové euro či se dokonce znovu vynořila německá marka, okamžitě by se prudce zhodnotila a velice by znevýhodnila německé exportéry, kteří z relativně slabého eura velmi profitují. Je takový postup v německém zájmu? Stále bych si troufal tvrdit, že nikoliv.

Kdyby došlo na dělení eura na jižní či periferní křídlo a vnitřní (severní) jádro, pouhé očekávání tohoto kroku by uvnitř jednotného trhu rozpoutalo neuvěřitelně chaotické a finančně zkázonosné procesy. Většina trochu myslících hráčů by se například snažila všechna aktiva držet v (či umístit do) měně, která patrně posílí, a všechna pasiva v měně, která patrně oslabí. A to nemluvíme o „runu“ na banky a bláznivých přesunech depozit.

Dovede si někdo představit, co by se všechno začalo dít a jak by se to podařilo logisticky zvládnout?

Zároveň je třeba říci, že šéfové Unie a především velkých národních států EU předvádějí tak velkou míru neschopnosti a nekompetence, že z toho člověku zůstává rozum stát.

S jedinou možnou cestou budování fiskálního federalismu se moc nepočítá (a navíc by to určitě mnohé státy v referendu odmítly), takže jsou tu dvě možnosti. Buď dojde k defaultu (restrukturalizaci dluhu) Irska, Řecka a Portugalska, a pak se všichni musíme modlit, aby to nemělo důsledky typu pádu Lehman Brothers, anebo se bude muset „ochranný val“ (EFSF) ještě minimálně zdvojnásobit, a to se zase musíme modlit, aby to neodmítl německý Ústavní soud (což je velmi pravděpodobné).

Ať to bude, jak chce, není zde vidět žádný scénář, ze kterého by mohla Česká republika nějak vesele profitovat.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].