Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Bretton Woods a nové ekonomické myšlení

Už jsem o tomhle chtěl psát před časem, ale česká vládní krize je zodpovědná za to, že jsem to musel odložit. V roce 2009 založil investor a filantrop George Soros Institut pro nové ekonomické myšlení (zde je proklik na webovou stránku institutu). Institut před dvěma týdny zorganizoval setkání dvou set ekonomů, politiků a žurnalistů v Bretton Woods. Konalo se to v témže místě a hotelu, kde v roce 1944 proběhla slavná konference téhož jména, která dala vzniknout jak Světové bance a MMF, tak pokusu o stabilní globální měnové uspořádání. Zajímavý článek o tom vyšel třeba na blozích časopisu The New Yorker.

Loňské inaugurální setkání se konalo v King’s College v Cambridgi, což bylo místo působení Johna M. Keynese. I letošní místo konání mělo silnou vazbu na velkého ekonoma, který hrál v přípravě brettonwoodského uspořádání klíčovou roli.
Jaký byl Sorosův záměr? Podpořit svěží myšlenky, jež by mohly nabourat ortodoxii, která během krize tak katastrofálně selhala. Podle autora článku Johna Cassidyho není jasné, jestli Soros uspěl, ale rozhodně se mu podařilo dostat institut na mapu a získat zájem publika. Diskutovalo se letos o všem možném: o tom, jaká instituce je příliš velká na to, aby mohla padnout, přes evropskou dluhovou krizi po novou teorii.

Podle samotného Sorose (zde jsou videoukázky některých panelů) je současná světová ekonomická situace ještě záhadnější a méně předvídatelná než na vrcholku krize. Politici uspěli v odvrácení další Velké deprese, nyní se nacházejí v delikátním stadiu postupného rušení některých mimořádných opatření. Je tu celá řada neudržitelných situací – od Evropy po finanční regulaci – a politika je v jejich řešení nejdůležitějším faktorem.

Larry Summers, který není zrovna novým ekonomickým myslitelem, prohlásil, že dluhová krize si žádá návrat ke starým ekonomickým myslitelům, jako jsou Bagehot, Keynes, Minsky a Kindleberger. Užitečné jsou podle něj práce Jamese Tobina o dluhové deflaci a moderní teorie runů na banky (Douglas Diamond).

Summers také zdůraznil, že ne všechny krize mají příčinu ve finanční inovaci. Jsou i krize, jež nemají s finanční inovací a kosmickými produkty nic společného: třeba krize řecká nebo irská, která je obyčejnou realitní bublinou. Summers rovněž varoval před důsledky rozpočtových škrtů a „expanzivní fiskální kontrakce“ (to by mohlo zajímat Kalouska). No – řeklo se tam toho ještě hodně, koho jsem nalákal na zajímavou diskusi, ať si to celé prostuduje v angličtině.

John Kay napsal v téže souvislosti článek do Financial Times, kde rozebírá, jak se dva roky po krizi všichni (ekonomové) zakopávají ve svých pozicích a sebeutvrzování a sebepotvrzování a nikdo nepřipouští chybu.

Například bankéři nepřipouštějí, že by chyba byla v tom, že uvnitř svých institucí netolerovali varovné hlasy, které zpochybňovaly udržitelnost báječných zisků. Dnes bankéři svádějí všechno na vládu a volnou měnovou politiku: „Byli jsme jen číšníci na večírku.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].