Příliš brzo, Nicolasi

Středomořská unie snad přispěje k mírovým rozhovorům v regionu. Zásadní průlom a severoafrickou prosperitu však od Sarkozyho klubu nečekejme.

I Češi dostali pozvání do Unie pro Středomoří. Proč? Že by uctivá vzpomínka na bláznivý nápad Karla Kramáře, který chtěl koridor mezi Československem a srbským Jadranem? Ne, za účast Čechů, ale i dalších severoevropských národů, které neomývá Středozemní moře, může německá kancléřka Angela Merkelová – ta všemi státy Evropské unie chce v novém klubu Nicolase Sarkozyho rozředit dominanci Francie. Ale nechme stranou politikaření. Pokud nový klub uspěje, bude jedno, kdo si tím posílí prestiž.

Podle prvních vřelých slov mezi Izraelem a Palestinci a Izraelem a Sýrií se zdá, že půjde především o mírový proces. Ale to nemůže být jediným důvodem pro mamutí organizaci o 43 státech od dánského Grónska po hranice Súdánu. Hlavním cílem musí být znovuvytvoření někdejšího římského mare nostrum, okolo kterého prosperovaly všechny národy. Ale jak na to? Sarkozyho nápady ohledně kulturní a vzdělávací výměny, případně vyčištění vod a zavedení více lodních linek na to opravdu nestačí. Řešením je pouze ekonomické pozdvihnutí chudších zemí v novém klubu – jinak bude Středozemní moře stále civilizační hranicí, a ne spojnicí.

Aktuální číslo týdeníku The Economist radí jak na to – investovat nejen do Turecka, Izraele a Egypta, ale i jinde, infrastrukturních projektů je v regionu více než dost. Nejde o vyhozené peníze – to by příliv přímých zahraničních investic nebyl do středomořského půlměsícem od Turecka po Alžír 60 miliard dolarů ročně – více než do Latinské Ameriky, Ruska či jihovýchodní Asie. Jenže ve stejném textu najdeme i argument pro to, že na politickou unii národů je ještě příliš brzo – Region je s výjimkou Izraele, Turecka a Egypta na úrovni Rumunska 70. let. Co hůře, i kdyby současný hospodářský růst regionu vydržel, severní Afrika dostihne Španělsko, Francii či Itálii asi za 160 let.

To je příliš velká propast na dnešní společnou politiku. Podle washingtonského Institutu pro migrační politiku přestávají lidé bezhlavě emigrovat za lepším, až když je poměr výdělků pouhých 1:4 v neprospěch domovské země. Této hranice ale většina severoafrických zemí ještě v porovnání s jižní Evropou nedosáhla. Až se teprve ekonomicky oba dva břehy Středozemního moře k sobě přiblíží, bude možné nějak dál koordinovat migraci, pašování a další palčivé problémy regionu. Do té doby bude moct Sarkozy jen nutit Izrael a okolní arabské státy k míru. A na to nový klub nepotřebujeme. O to se už léta snaží takzvaný Blízkovýchodní kvartet.

Díky za pozornost. Další audia si můžete stáhnout na adrese podcast.respekt.cz