Mamma-hotely v ohrožení
Italský ministr pro státní správu Renato Brunetta si začátkem tohoto týdne pustil pusu na špacír a vyvolal tím v zemi bouřlivou veřejnou debatu, která ne a ne ustat. Brunetta řekl, že by Itálie měla přijmout zákon, který by nařídil, že každý člověk po dosažení dospělosti musí opustit rodné hnízdo.
Ministr tím reagoval na výsledek průzkumu zveřejněného minulý měsíc, jenž ukázal, že téměř polovina Italů a Italek (48 %) ve věku od 18 do 39 let žije v jedné domácnosti se svými rodiči. Renato Brunetta neplýtval čas úvahami a rovnou do věci hodil atomovku. „Udělal bych to povinné, dané zákonem, že všichni osmnáctiletí musí z domu,“ řekl ministr.
Brunettovo řešení připomíná metody z Orwellova románu 1984 a nemá šanci uspět, i kdyby bylo náhodou myšleno skutečně vážně. S takzvanými mamma-hotely by ale Itálie měla něco dělat. Nejen, že dlouhodobě vede evropský žebříček v podílu mladé generace zůstávající bydlet u rodičů, ale od poloviny devadesátých let se zvyšuje i její věk: zatímco dříve opouštěli rodičovské hnízdo průměrně jednatřicetiletí, dnes jsou to čtyřiatřicetiletí.
Italští demografové a sociologové nabízejí vysvětlení, od prudkého vzrůstu cen nájemného v zemi ve stejném období, přes vysokou nezaměstnanost až po stárnutí obyvatel, jenž rodinně zaměřeným Italům přináší povinnost starat se mnohdy hned o několik příbuzných v domě.
Zdůvodnění ale samotný fenomén nezlehčuje. Faktu, že se italští muži nechávají živit a opečovávat matkami i ve věku okolo čtyřicítky a to i když mají přítelkyni, se připisuje růst nezaměstnanosti i ve vysoce specializovaných oborech a pokulhávaní italské ekonomiky tamtéž. „Mammoni“ – mamánci – totiž povětšinou nemají důvod pracovat.
Dvou a více generační soužití je také čím dál častěji příčinou manželských rozvodů a toho, že Italky nemají tolik dětí jako dříve. Mnohé ženy uvádějí jako důvod předčasného konce vztahu zásahy tchýně do života mladého páru a nepochopení nutnosti změnit adresu ze strany novomanžela, protože nikdy jiný život než ten pospolu s rodiči na jednom patře nepoznal. Spíš než by pak považovali soužití s matkou ve čtyřiceti za přinejmenším zvláštní, považují Italové svoje partnerky za „hysterické a netolerantní“, jak si v průzkumech postěžovaly Italky.
Co s tím? Brunettovým zákonem ne; vedle tisíce jiných výhrad se totiž nesnaží řešit příčinu, ale důsledek. Mamánky z mamánků dělá výchova, konkrétně jejich matky. Některé se sice už bouří – Itálie má za sebou první případy až soudního vykázání syna z matčina domu, kterému se od teplé snídaně do postele nechtělo – nicméně stále platí, že většina Italek má ráda svoje syny co nejdéle při sobě. A jak, na základě jakého práva, tohle „regulovat“?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
