Neměli by to zabalit spíš novináři?

Jsou autoři předvolebních průzkumů neschopní amatéři a měli by svůj byznys „zabalit“, jak se teď často píše? A stačí fakt, že neuměli předpovědět Brexit ani volbu Donalda Trumpa, na tak drtivé zatracení?

Jak vysvětluje Josef Šlerka v Hospodářských novinách, předvolební průzkumy nejsou pouhým shlukem odpovědí na otázku, koho budete volit. Jsou výsledkem složitých volebních modelů, v nichž se zohledňuje řada věcí jako socioekonomický profil respondentů, pravděpodobná ochota jít volit, předpokládaná upřímnost odpovědi nebo možné změny postojů na poslední chvíli. V očích laiků jde o magii, která je přitom vydávaná za pevný fundament. Skutečně je?

Chceme to vědět

Možná hlavní problém je, jak s výsledky průzkumů nakládají média a jejich konzumenti. Média ráda pouštějí jednoznačné zprávy do světa, který ale jednoznačný není. Průzkumy vystihují pouhý trend, pohyb nálad, jenže média chtějí víc - výsledky, jasná čísla o tom, jak volby dopadnou.

Proto novináři (a někdy i předkladatelé průzkumů, kteří se snaží do médií dostat) mají potřebu tlumočit průzkumy jako informaci, „kdo by vyhrál volby, pokud by se konaly dnes“. To je ovšem nesmysl. „Dnes“, tedy v čase průzkumu, se nekonají žádné volby, ale opět pouze průzkum, do něhož se promítají všechny jeho slabiny - tedy neupřímnost a nejistota respondentů.

Někdy média z průzkumů jednoznačný závěr přímo vyrábí. Deník New York Times měl před volbami na webu infografiku s popiskem „pravděpodobnost vítězství“. Vypadala efektně, ale nic reálného nevyjadřovala. Kdo ji během voleb sledoval, zjistil, jak rychle se v čase mění podle vstupních informací.

Jde o banální fakt, nicméně čtenáři zvyklí na webu rychle očima skenovat různé deníky a časopisy a vybírat si, nad předloženými čísly obvykle dlouze nehloubají. Berou je tak, jak jim jsou předloženy, tedy s jednoznačností.

Trefili se

Průzkumy nálad tedy referují pouze o náladách, nikoliv vítězích. Ještě větší problém nastává, pokud volební souboj směřuje k velmi těsným výsledkům jako nyní v amerických volbách. Ve státech, kde se rozhodlo, byl výsledek mezi oběma soupeři v rozmezí 0,3 - 1,3 procentního bodu. Navíc ve značně vypjaté kampani, v níž týden před volbami vyšel šéf FBI se zásadní informací poškozující demokratickou kandidátku. Trefit se v takové situaci do tak těsného volebního výsledku je krajně obtížné.

Navíc americké průzkumy nebyly až tak daleko od pravdy, abychom je museli zatracovat. V případě Floridy, kde Trump vyhrál o 1,3 procentního bodu, favorizovaly čtyři průzkumy Donalda Trumpa, pět průzkumů Hillary Clinton. Až na dvě výjimky byly všechny předpovědi v rozdílu 1–2 %. V případě Ohia šest průzkumů jasně favorizovalo Trumpa, tři věštily remízu. Trump pak skutečně celkem jasně vyhrál.

Z nejvíc sledovaných států, kde měly být výsledky těsné, se průzkumy trefily v Coloradu, Iowě, Virginii, Novém Mexiku, Arizoně, Minnesotě. Vítězství Trumpa v Severní Karolíně tiply čtyři průzkumy z deseti. Výhru Hillary Clinton v Nevadě šest z deseti, sedmý věštil remízu.

Opravdu jasně se agentury zmýlily jen v severním pásu Wisconsin, Michigan, Pensylvánie, kde měla vyhrát Hillary Clinton, ale velmi těsně zvítězil Trump. Zjevně se tam odehrál nějaký pohyb nálad, které nezachytil ani volební štáb demokratů, protože ve Wisconsinu a Michiganu nevedli kampaň.

Lepší je to přiznat

Pokud by se agentury zmýlily v číslech, ale vítěze tiply, patrně by je nikdo nezatracoval. Mnozí namítnou, že nejde o přesná čísla, ale právě o předpovězení vítěze, tedy trendu. Průzkumníci došli k mylnému pocitu, že lidé obecně favorizují Hillary Clinton a nedokázali zjistit, že tomu je naopak.

Jenže ten samý pocit měli i novináři a amatérští komentátoři na sociálních sítích se svými vlastními socioekonomickými daty, která si nosí v hlavách. Proč nedokázali oni odhadnout, že nálada voličů se kloní k Trumpovi? O vítězi prostě rozhodovalo málo hlasů a výsledek se mohl zvrátit na obě strany.

Mediální kritika průzkumů tak budí podezření, že novináři sami příliš uvěřili jasné výhře demokratické kandidátky a pak špatně snášeli svůj omyl (a možná i volbu samou) podepřený příliš jednoznačnou interpretací průzkumů.

Zkrátka příště bude lepší přiznat, že v tak těsném klání doprovázeném takovými emocemi až hysterií nemůžeme dostat výsledek předem na podnose. To, co dostaneme, je informace o pohybu nálad, kterou je pak nutné podávat čtenářům, divákům či posluchačům jako to, čím je - tedy komplikovanou zprávu o komplikovaném světě.